Zemědělství nováčků se liší

Poměrně dosti rozdílný je charakter venkovských oblastí zemí, které se v dohledné době mají stát novými členy Evropské unie. Rozdílné je i zemědělství, které zatím ve většině regionů nových zemí zůstává jedním z hlavních zdrojů obživy venkovského obyvatelstva. Vyplývá ta ze zprávy Budoucnost venkovských oblastí v nových členských zemích ze střední a východní Evropy, kterou v uplynulých dnech zveřejnila na svých internetových stránkách Evropská unie. Na jejím vypracování se podíleli nezávislí experti ze zemí střední a východní Evropy. Cílem zprávy je analýza dnešní situace a výhled do budoucnosti regionů v osmi zemích, které přistupující k Evropské unii letos v květnu (bez Kypru a Malty), a také Bulharska a Rumunska.

Zpráva posuzuje venkovské oblasti zemí střední a východní Evropy (zemí SVE, ZSVE) z různých pohledů, všímá si zejména zemědělství a zpracovatelského průmyslu, jiných pracovních příležitostí, infrastruktury a služeb, vzdělání, stáří obyvatelstva, jeho migrace apod. Potvrzuje, že venkovské oblasti uvedených zemí nejsou v žádném případě homogenní a nelze na ně uplatnit zevšeobecňující závěry.
Dělení na skupiny
Pro vlastní analýzu zpráva rozděluje oblasti zemí do pěti skupin. Tři z nich jsou převážně zemědělské:
- Skupina A: agrární regiony s nejnižším příjmem a s velmi vysokou mírou nezaměstnanosti. Jde celkem o 16 regionů (na úrovni NUTS 3) v Bulharsku a o jeden region v Lotyšsku.
- Skupina B: agrární regiony s nízkým příjmem. Do této skupiny spadá celkem 57 regionů (většina Rumunska, Lotyšska a Estonska, zhruba polovina území Maďarska, část Bulharska, čtyři regiony v Polsku a tři v Litvě).
- Skupina C: průměrně vyvinuté regiony se středním příjmem s vysokým podílem nezaměstnanosti. Jde o 41 regionů, které představují převážnou část Polska, Litvy a Slovenska.
Jedna skupina zahrnuje jak venkovské, tak i průmyslové městské oblasti:
- Skupina D: více industrializované oblasti se středním příjmem. V této skupině je 47 regionů, například celé území ČR s výjimkou Prahy, celé Slovinsko, zhruba polovina Maďarska, asi třetina Rumunska, dva slovenské a dva polské regiony, po jednom regionu v Litvě a Estonsku.
Poslední typ zahrnuje pouze velká města a průmyslové regiony:
- Skupina E: hlavní města regionů a ostatní velká města s vysokým příjmem. Jde celkem o 15 oblastí. Příkladem je Praha, Bratislava a okolí, po jednom regionu v Litvě, Lotyšsku a Estonsku či malé kolem některých polských měst.
Analýza těchto skupin by měla poskytnout klíč pro vypracování opatření na podporu rozvoje regionů. Například strukturální změny by se měly podporovat ve výrazně agrárních oblastech. Obecně je však možné konstatovat, že s ekonomickým rozvojem země důležitost zemědělství v porovnání s ostatními odvětvími ekonomiky klesá. Nicméně je zřejmé, že zemědělství bude ve střednědobém výhledu stále hrát významnou roli ve většině venkovských oblastí ve střední a východní Evropě.
Charakteristika zemědělství
Za specifický rys zemědělství v zemích SVE považuje zpráva dvojí strukturu farem. Na jedné straně existují v těchto zemích velmi malá hospodářství až na úrovni, jakou bychom mohli označit jako samozásobení či jakési hospodaření na částečný úvazek (nebo tzv. kovozemědělci), na druhé straně jsou však v těchto zemích i značně velké podniky (viz tab. 1). Jednotný není ani typ vlastnictví farem (tab. 2), ani rozloha obdělávaných pozemků. Velké podniky hospodaří na obrovských lánech, zatímco drobné usedlosti pracují někdy na velmi malých polích, na nichž není možné použít velké moderní stroje. Experti očekávají, že po vstupu do EU se bude počet malých farem snižovat a bude posilovat podíl velkých podniků.
Pro další rozvoj zemědělství je samozřejmě důležitý kapitál. Tím by měly podle zprávy být ze zemí SVE relativně nejlépe vybaveny české, maďarské a polské farmy. Příjmovou situaci v zemědělství států SVE je obtížné odhadnout. Zpráva tvrdí, že v zemích SVE kromě ČR a Estonska si zemědělci vydělávají méně než průměrný pracovník (stejně je tomu však podle údajů ČSÚ i v ČR - pozn. red.). Konstatuje, že v některých zemích, například Lotyšsku, jsou rozdíly mezi příjmem zemědělce a průměrnou mzdou obrovské. Mzdy v zemědělství by se však měly vlivem společné zemědělské politiky po vstupu do EU zlepšit.
Výše mzdy je samozřejmě důležitá pro rozhodování lidí, zda zůstat v zemědělství, nebo odejít pracovat mimo tento sektor. Neméně podstatná je však také dostupnost pracovních možností mimo zemědělství, věková struktura a úroveň vzdělání. Podle vývoje v dnešních členských zemích unie experti soudí, že pro strukturální změny v zemědělství je důležitější celkový hospodářský rozvoj státu než ekonomická situace ve vlastním sektoru. To bude pravděpodobně platit i pro nové členské země. Očekává se, že v blízké budoucnosti porostou v důsledku zavádění moderních technologií v nových členských zemích výnosy plodin a užitkovost zvířat. Budou však pravděpodobně do roku 2010 stále pod průměrem úrovně dosahované v EU-15.
Silné a slabé stránky
Silné a slabé stránky, příležitosti i ohrožení, které experti odhadují pro zemědělství ZSVE, dávají nejednotný obrázek. Přírodní podmínky pro farmaření hodnotí v některých zemích (Estonsko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko) jako silnou stránku, zatímco pro jiné státy jsou naopak slabinou (Polsko, Slovinsko, velké části ČR). Situace v pracovních silách je podle zprávy pozitivní pro ČR, Slovensko a Estonsko, zatímco v ostatních zemích signalizuje vysoký počet drobných hospodářství nízkou produktivitu práce a skrytou nezaměstnanost (Polsko, Lotyšsko a Rumunsko). Nízké náklady na hlavní vstupy, včetně práce, se považují za silnou stránku pouze ve třech zemích, a to v Maďarsku, Litvě a Polsku. Nejednotná struktura farem se většinou hodnotí jako slabá stránka. Vysoký podíl velkých hospodářství dovolující využití ekonomických výhod považuje zpráva za silnou stránku ČR, Slovenska a Maďarska. Upozorňuje však na to, že na Slovensku a v Maďarsku existuje zároveň i značný počet velmi malých hospodářství, což se naopak považuje za slabinu.
Pro mnoho zemí SVE znamená usnadnění přístupu na trh EU po rozšíření příležitost, na druhé straně lze považovat za hrozbu možnost zvýšené konkurence na domácím trhu. Mezi dalšími příležitostmi analýza dále zmiňuje zlepšení technologií v zemědělské výrobě, větší rozšíření postupů šetrných vůči životnímu prostředí a rozvoj organické produkce. Výsledkem by měla být vyšší produktivita práce a také lepší kvalita zemědělské produkce.
Za největší změnu pokládá zpráva implementaci evropských standardů jakosti a hygieny. Problémem je podle ní pouze Polsko a také Rumunsko a Bulharsko. Jak uvádí, legislativa těchto zemí v oblasti bezpečnosti potravin, zejména v mléčném a masném sektoru, ještě zcela neodpovídá požadavkům unie. Ohromné náklady, které si vyžádají investice potřebné na to, aby se tyto země dostaly na požadovanou úroveň, jim patrně způsobí mnohé problémy.
Mléčný a masný sektor
Konkurenceschopnost mléčného sektoru v některých zemích SVE nepříznivě ovlivňuje nedostatečná kvalita zpracování syrového mléka, malá průměrná velikost stád a z ní plynoucí velké náklady na svoz mléka, přebytečné kapacity a malá kapacita většiny mlékárenských provozů. Silnou stránkou mlékárenského a masného sektoru je jeho konkurenceschopnost daná nízkými náklady na produkci suroviny a její zpracování, velké množství zahraničních investic a také přijetí standardů EU. To na jedné straně otevírá trh unie. Na druhé straně však právě nutnost dosáhnout potřebné hygienické standardy je ohrožením pro většinu těchto zemí, zejména Lotyšsko, Polsko, Rumunsko a Bulharsko, protože vyžaduje vysoké investice.
Růst produkce se nečeká
Zpráva také upozorňuje na to, že nástroje společné zemědělské politiky přebírají země SVE v podstatě až nyní a rychlá změna v používaných nástrojích a úrovni podpor pro různé komodity může farmáře ohrozit. Konstatuje, že očekávaný nárůst podpor nepovede ve většině nových členských zemí k očekávanému růstu produkce.
Téměř všichni experti považovali za nejdůležitější opatření podporující harmonizaci se standardy společenství. Ve většině zemí zdůrazňovali také nutnost podpory marketingu kvalitních agrárních výrobků, podpory mladých farmářů a rovněž investice do zemědělských podniků.