Na evropskou kulturní krajinu má bezesporu velký vliv zemědělství. Hrálo důležitou roli při jejím vzniku, ale podílí se také na jejím ohrožení. Vypovídá o tom nedávno zveřejněná Zpráva o životním prostředí ČR, která monitoruje jeho stav v roce 2005.
Nepříznivý vliv má zejména intenzivní zemědělské a lesní hospodaření. Vodní režim krajiny narušily podle zmíněné zprávy meliorační úpravy, na zadržování vody se méně podílejí i lesy s holosečemi a nevhodnou věkovou i druhovou skladbou. "Zemědělská krajina je ohrožena dlouhodobou absencí extenzivních forem hospodaření na loukách a pastvinách a erozí nevhodně obdělávané orné půdy," uvádí zpráva. K poklesu biodiverzity, tedy počtu živočišných a rostlinných druhů, přitom může vést nejen intenzivní hospodaření na loukách a pastvinách, ale také jeho pravý opak — ponechání ladem.
Pozitivním jevem je podle zprávy mírný nárůst integrovaných systémů pěstování plodin, v nichž se používají ekologicky i ekonomicky přijatelná opatření na zvýšení objemu i jakosti produkce. Nejvíce se tímto způsobem pěstuje ovoce (9312 ha, 178 podniků), vinná réva (6822 ha, 163 subjektů). Rozšiřuje se i integrovaná produkce zeleniny — loni bylo v přechodném období 3357 ha a 38 pěstitelů. Ekologicky se u nás hospodaří asi na šesti procentech zemědělského půdního fondu. Po roce 2004 se však výměra ekologického zemědělství i počet takto hospodařících subjektů trochu snížily. Převážná většina — 90 procent — ekologického zemědělství je na trvalých travních porostech, jen asi 7,5 procenta na orné půdě. Převažuje chov skotu.
Minimalizační a půdoochranné technologie se loni používaly asi na 30 procentech orné půdy. Přitom podíl orné půdy — tzv. zornění, je u nás stále poměrně vysoký a loni činil asi 71,5 procenta. O zbytek zemědělské plochy se dělí trvalé travní porosty (22,9 procenta), zahrady (3,8 procenta), ovocné sady (1,1 procenta), vinice (0,4 procenta) a chmelnice (0,3 procenta). Zatímco mezi roky 2003 až 2004 se aplikace minerálních hnojiv, zejména dusíkatých o něco zvýšila, loni opět mírně klesla. Snížilo se i vápnění. Spotřeba minerálních hnojiv byla loni ve srovnání s předchozím rokem mírně nižší. U dusíku byla loni zhruba na 65 procentech úrovně roku 1989, u oxidu fosforečného pod 20 procenty a u vápníku se pohybovala dokonce jen v jednotkách procent. Daleko méně se proti konci osmdesátých let minulého století aplikuje i pesticidů. Jedinou výjimkou mezi chemikáliemi určenými pro zemědělství jsou regulátory růstu. Těch se loni používalo zhruba o 60 procent více než před patnácti lety.
