Zemědělství pomáhá krajině

Divize Horní Planá je jednou ze šesti divizí státního podniku Vojenské lesy a statky České republiky, který patří k největším tuzemským producentům dřevní hmoty, a i když se zemědělská činnost podílí na jejím celkovém obratu pouze jednou pětinou, považuje ji ředitel divize František Soukup za důležitou. Především proto, že zemědělství je zde v první řadě prostředkem k údržbě krajiny.

Divize se samozřejmě orientuje hlavně na lesnictví. Z téměř 300 zaměstnanců se této činnosti věnuje naprostá většina. Ročně vytěží kolem 110 tisíc metrů kubických dřeva, přitom těžební možnosti jsou tady podstatně větší. Letošní rok je ale pro podnik poněkud atypický. Loni na podzim totiž oblast postihla větrná kalamita, které padlo za oběť zhruba tolik dřeva, kolik činí průměrná roční těžba. Potřeba velmi rychle odstranit a zpracovat padlé stromy si vyžádala nejen maximální nasazení všech pracovníků a techniky, ale bylo nutné ještě najmout zhruba na čtvrtinu celkového objemu prací externí firmy nebo soukromníky. V současné době je kalamita z devadesáti procent zlikvidována a díky ní podnik zvýšila výrobu a překročil letošní plánovaný zisk ve výši 30 milionů korun již v červenci. Jak potvrzuje obchodně ekonomický náměstek Pavel Pokorný.
Zhruba 30 až 35 procent vytěženého dřeva zpracuje divize na vlastní pile, třetinu prodává jako surové dříví a zbývající část produkce je finalizována přímo v lese harvestory, které dřevo upraví na krátké výřezy a ty pak putují k odběrateli. Podle ředitele Soukupa bude podíl této moderní technologie v budoucnosti vzrůstat. Významnou část produkce dřeva, zhruba 30 procent, odebírají zahraniční partneři. "Export, pro nás dnes již není tolik zajímavý cenově, protože ceny se proti minulosti více méně srovnaly, ale především proto, že u zahraničního odběratele máme jistotu platební kázně, která u tuzemských odběratelů někdy pokulhává," říká Soukup.

Armáda a ekologie

Divize Horní planá hospodaří celkem na 15 tisících hektarech lesní půdy a na téměř tisíci hektarech půdy zemědělské. Ročně dosahuje obratu kolem 120 milionů korun. Kromě vlastního hospodaření tvoří důležitou část příjmů firmy také práce prováděné pro armádu, které vyplývají ze samotného statutu Vojenských lesů a statků ČR, jako účelové organizace. Jde především údržbu cvičišť, o očistu střelnic od plevelných dřevin a o udržování komunikací. Kromě lesní a zemědělské správy disponuje divize také správou služeb, pod kterou patří především doprava, stavební stroje a vlastní technické dílny. Celkem 60 pracovníků s technickým zázemím tak poskytuje servis nejen vlastní technice a ale také subjektům mimo vojenské pásmo. Na zakázku montují lesní nástavby na traktory, nástavby na odvozné soupravy nákladních automobilů a nabízejí celé spektrum služeb. "Poskytování služeb je také jednou z cest, jak vylepšit ekonomiku, protože v této oblasti jsme schopni se dostat na velmi slušné ceny," podotýká Soukup.
Prioritou však zůstává Armáda České republiky. I když není vojenský provoz v prostoru Horní Planá zdaleka tak intenzivní, jak tomu bylo v minulosti, aktivity divize se mu musí přizpůsobit. Na první pohled by se mohlo zdát, že pobyt a činnost vojska v krajině narušuje její ekologickou rovnováhu, skutečnost je však poněkud jiná. V oblastech spravovaných Vojenskými lesy a statky se zachovala řada rostlin i živočichů, které jsou dnes v "otevřené" krajině vzácností. Navíc podnik umí hospodařit na pozemcích poznamenaných armádní činností a dokáže napravovat případné ekologické škody. Ekologické chování ale podle Soukupa patří k Vojenským lesům a statkům už řadu let. Technika ve vojenských újezdech jezdí na ekologická paliva, lesní dělníci používají v pilách ekologické oleje a veškerá činnost podniku v krajině se řídí zásadami trvale udržitelného rozvoje.

Bez dotací bude hůř

Zemědělství, už kvůli poloze pozemků, na kterých divize hospodaří, nemá v Horní Plané na růžích ustláno. V průměrné nadmořské výšce kolem 780 metrů, na zvedajících se svazích Šumavy nelze počítat s extenzivní zemědělskou výrobou a jde skutečně především o údržbu krajiny. "Naší výhodou je, že hlavní náplní divize je lesnictví a dřevařská výroba, takže zatím lze v rámci firmy případné výpadky zemědělství vykrýt, jenže v budoucnu si bude muset i zemědělství na sebe vydělat," soudí Soukup a dodává, že dnes jsou pro zemědělskou sekci podniku podstatné dotace. Počítá však s možností že dotace nebudou. " Máme signály, že se dotace nemusejí v budoucnu vztahovat na státní podniky, ale potom na takovou situaci bude muset stát nějak reagovat a státní podniky do určité míry financovat ze státních prostředků, protože je třeba abychom měli pro hospodaření srovnatelné podmínky s ostatními subjekty," říká.
Také vedoucí zemědělské správy divize Oldřich Fröhlich si je velmi dobře vědom závislosti zemědělské činnosti na podpoře státu. V Horní Plané působí již třináct let a právě pod jeho vedením proběhla zásadní restrukturalizace zdejší zemědělské výroby. "Už v roce 1993 jsme
skončili s rostlinnou výrobou, zatravnili jsme všechno, co se zatravnit dalo a přešli jsme od mléčné produkce k produkci masného skotu, tedy k systému, který v oblastech, jako je ta naše dneska podporuje Evropská unie. Viděli jsme jak se v podobných podmínkách hospodaří jinde v zahraničí. Dotace na masný skot přišly až později," říká Fröhlich. Tehdejší rozhodnutí nasadit na zdejší pastviny stádo herefordů však z dnešního pohledu nepovažuje za příliš šťastné. "Když jsme začínali, kalkulovalo se s tím, že výkup produktů z ekologického hospodářství se bude cenově lišit od produktů z běžného hospodaření, ale k tomu bohužel nedošlo," říká. Tuzemský trh s masem se vyvíjel jinak. Přišla další výkonnější masná plemena a vzrostl počet chovatelů masného skotu. Důsledkem byly v roce 1999 problémy s odbytem telat "Navíc jatka přešla na intenzivní technologii a výtěžnost z desetimetrákového simentála nebo jiného masného plemene je vyšší, než z pětimetrákového hereforda. A nic na tom nezmění fakt, že kvalita a zejména chuť masa je u hereforda podstatně lepší," vysvětluje Fröhlich a dodává, že rozhoduje tlak supermarketů na cenu a relativní nezájem zákazníků, kteří zatím nedávají přednost kvalitě, ale pouze ceně.
Řešení ale vidí v nákupu masných simentálů a v jejich křížení s původním červenostrakatým skotem a herefordem. O tyto křížence je na trhu zájem, a protože podnik o vlastním výkrmu neuvažuje, je to dnes jediná cesta, jak může svoji produkci zhodnotit. Fröhlich ale přesto nad herefordy neláme hůl: "Tohle plemeno má ve zdejších podmínkách svoje opodstatnění, proto v jednom stádu necháváme matečné čistokrevné herefordy pro udržení vlastností, a druhé, "komerční" stádo bude složené z kříženců." Čistých herefordů chovají dnes v Horní Palné z celkového počtu 570 kusů dobytka 248.
Přetrvávajícím problémem zemědělské správy této divize jsou ale stavby, které tady zbyly po intenzívním zemědělství v minulých letech. Některé z těchto budov dnes po úpravě slouží jako zimoviště pro skot, který je od března do listopadu na pastvinách, některé uchovává správa jako rezervu pro případ karantény nebo jako marodku pro nemocné kusy.

K lesu patří zvěř

Samostatnou kapitolou v hospodaření Vojenských lesů a statků ČR je myslivost a rybářství.. I Přes snížení stavů v posledních letech se honitby, které tento státní podnik spravuje, mohou ve srovnání s honitbami civilními pochlubit poměrně vysokými stavy zvěře. Hlavní zvěří je spárkatá zvěř. Výkon práva myslivosti ve vlastních honitbách podnik provádí ve vlastní režii a nejlepší výsledky a nejkvalitnější trofeje vykazují v rámci celého státního podniku u jelenů, v menší míře u mufloní zvěře. Škody, které zvěř páchá na lesních porostech udržuje podle ředitele Soukupa divize na únosné míře, a eliminuje ji následnými pěstebníma zásahy a probírkami. Na pozemcích, které spravuje v Horní Plané se ročně loví až 600 kusů jelení zvěře a vzhledem k relativně dobré ekonomické situaci podniku není potřeba za každou cenu trofeje prodávat. "Zájem loveckých hostů o naši honitbu ale je, takže běžně organizujeme poplatkový odstřel zvěře," říká Soukup a dodává, že i když přijíždějí často zahraniční lovci, je dnes zajímavější domácí klientela, protože mnozí tuzemští hosté se do Horní Plané pravidelně vracejí.
Neopomenutelnou součástí hospodaření zdejší divize je také rybářství. Z vodních ploch a celkové výměře kolem 150 hektarů, produkuje ročně kolem 40 tun ryb. Bohužel ani této podhorské oblasti se nevyhnuly loňské povodně. Přívaly vody tehdy porušily hráz největšího, stohektarového rybníka Olšina. Koncem léta však budou škody opraveny a na podzim by se v zatím vypuštěné nádrži měla opět zalesknout vodní hladina.