
Ačkoliv hospodářské výsledky českého zemědělství za rok 2025 vykazují na první pohled optimistický nárůst zisku, a to na 9,7 miliardy korun, situace v tomto odvětví zůstává podle předsedy Zemědělského svazu ČR Martina Pýchy stále vážná. Uvedené výsledky vycházejí z průzkumu mezi členy, který svaz udělal na konci loňského roku.
„Zapojilo se do něj 205 subjektů, které hospodaří zhruba na 340 tisících hektarů,“ navázal M. Pýcha. „Z logiky věci s ohledem na naši členskou základnu vyplývá, že z velké části šlo zvláště o střední a větší zemědělské podniky. Na první pohled jde o dobrý výsledek, loňská skutečnost je zhruba dvakrát vyšší, než byla v předloňském roce, je však nutné zdůraznit, že rok 2024 byl nejhorším za posledních deset let. Tento výsledek je také lepší, než naznačoval výhled; původně jsme odhadovali, že v červených číslech bude v roce 2025 zhruba 40 procent zemědělských podniků, skutečnost byla poloviční, což i tak je ale stále mnoho. Tato čísla ovšem doslova maskují drtivou skutečnost, a to, že reálná hodnota zisků je kvůli inflaci poloviční oproti minulosti,“ uvedl.
Při pohledu do historie je navíc patrná obrovská disproporce: zatímco ceny zemědělských výrobců se od roku 1989 zvýšily dvakrát, inflace a ceny potravin vzrostly téměř osmkrát. „Z toho vyplývá, že za dnešní výdělek si zemědělci pořídí pouze polovinu toho, co v době vstupu do EU. Tento propad reálných příjmů vede k poklesu investic, což přímo ohrožuje budoucí konkurenceschopnost českých zemědělských podniků,“ varoval.
Jak dále uvedl, za relativně dobrými výsledky loňského stojí především živočišné komodity, zejména mléko, hovězí a vepřové maso, u kterých přetrval pozitivní vývoj cen. Naopak rostlinná výroba se díky nižším cenám, které přetrvávají už dva roky, propadá do potíží. Ceny klíčových komodit jsou na úrovni, která byla zhruba před 15 až 20 lety.
„Situace u některých plodin je až alarmující,“ pokračoval M. Pýcha. „Brambory zemědělci prodávají hluboko pod výrobními náklady, cena u producentů se nyní pohybuje kolem 2 Kč za kilogram. Kvůli nízkým výkupním cenám a rentabilitě pěstitelé ustupují rovněž od cukrové řepy, čemuž napomohlo v loňském roce i uzavření jednoho z největších cukrovarů na jižní Moravě. S ohledem na významný pokles cen řepky a pšenice se plochy těchto plodin rovněž se snižují, Česká republika se dokonce v případě řepky stala z exportní země dovozovou.“
Martin Pýcha se rovněž zamyslel nad výhledem na rok 2026, který rovněž vyplynul ze zmíněného šetření. Podle něj mezi zemědělci panuje pesimismu, neboť po rostlinných komoditách klesají nyní ceny i u živočišných. Například cena mléka začala koncem loňského roku významně klesat zejména proto, že evropský trh čelí tlaku levných dovozů z třetích zemí. Zemědělci rovněž negativně vnímají jako zásadní hrozbu různé dohody, aktuálně zejména s obchodním blokem jihoamerických zemí Mercosur.
„Nelze se divit, že v řadě zemí zemědělci proti této dohodě protestují, další velký protest se mimochodem připravuje na příští týden do Štrasburku,“ prozradil M. Pýcha. „Evropští zemědělci považuji v této souvislosti za ‘absurdní alibismus‘ chování některých evropských politiků, kteří zatímco na domácí pěstitele a chovatele kladou přísné nároky na welfare zvířat, přijímají nařízení na omezování hnojiv a zákaz růstových hormonů a podobně, zároveň ale otevírají hranice produktům ze zemí, kde se například antibiotika prodávají volně v obchodech a skot se pase na vypálených pralesech. To není nic jiného než systematická likvidace evropské zemědělské produkce."*
Více si přečtete v týdeníku Zemědělec číslo 4/2026.