14.05.2007 | 02:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Zneužití, nebo chyba nařízení?

Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) koncem dubna upozornila na snahu masově zneužít dotační program k zakládání skupin výrobců, v nichž se mají farmáři sdružovat při prodeji svých výrobků. Státu tak hrozí, že bude muset vyplatit stovky milionů korun na zemědělských dotacích, které se minou původním smyslem. Naše redakce proto pozvala představitele státu i nevládních agrárních organizací, aby se k této kauze vyjádřili.

Pozvání ke kulatému stolu přijali první náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč, ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) Vladimír Eck, předseda ASZ Stanislav Němec, tajemník Agrární komory ČR Jan Záhorka a tajemník předsedy Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha.
Podle ASZ je ze 330 skupin výrobců, zařazených Státním zemědělským intervenčním fondem do zmíněného programu nejméně 184 firem takových, které nikoho nesdružují, ale jsou tvořeny pouze jednou mateřskou právnickou osobou, případně několika vzájemně se prolínajícími firmami. Tyto společnosti pak pouze prodají veškerou produkci svého zakladatele, splní tak podmínku daných tržeb a mohou se dostat k dotacím. ASZ soudí, že celá věc nese znaky organizované akce, která by nebyla možná bez součinnosti odpovědných pracovníků SZIF. Z účasti na ní obviňuje i Agrární komoru ČR a Zemědělský svaz ČR.

Stanislav Němec: My jako Asociace soukromého zemědělství nemáme absolutně žádnou výtku k samotnému programu. My máme výhrady jen k tomu, že tento program prostě někdo zneužil a podle našeho názoru je zde minimálně dost náhod na to, abychom si mohli myslet, že to byla naprosto koordinovaná akce.
Podle našeho názoru si prostě nemůže každý založit sám pro sebe odbytou organizaci, pobírat dotaci za sdružování a s vážným výrazem tvrdit, že skupina je jeden, pokud se nechce vystavit tomu, aby si o něm soudný člověk myslel, že je ignorant nebo podvodník. Jestli tady někdo z nás přítomných hodlá tvrdit, že skupinu tvoří jeden, ať se obrátí na Ústav pro jazyk český, aby mu vysvětlil, co znamenají pojmy skupina nebo sdružování.
Když si přečtete zmíněné nařízení vlády, tak je v něm hned v prvním řádku napsáno Stanovení podmínek pro zařazení skupin výrobců pro společný odbyt. Stejně tak v metodice
SZIF, která se jmenuje Zakládání skupin výrobců, stojí v první větě preambule, která definuje cíle tohoto programu, že fond poskytuje podporu, která umožňuje zemědělcům zvýšit míru konkurenceschopnosti, prostřednictvím vytváření obchodních skupin zemědělských prvovýrobců za účelem společného odbytu zemědělských výrobků.
Je to přímá nenávratná dotace na založení skupin výrobců, tedy na založení, na provoz, zaplacení kanceláře a podobně. Jde o to, aby se takové podniky mohly rozvíjet a aby pak jejich členové byli méně závislí na státních dotacích a na výkyvech trhu. To je přece naprosto jasný duch tohoto předpisu a naprosto jasný záměr vlády. Aby byl schopen někdo vážně tvrdit, že jeden může něco prodávat společně. S takovým člověkem nemám o čem diskutovat, je to pro mne podvodník. Podle logiky věci nic takového vládní nařízení neumožňuje. A jestliže takové zneužití umožnili státní úředníci, tak tam tito úředníci nemají co dělat.
Můžeme si tady hrát na to, co nařízení umožňuje nebo neumožňuje, zda je v jeho znění něco sporného či nikoli, ale korektní podnikatel či slušný člověk, přeci nepůjde kolem nezamčeného domu, nevleze tam a neukradne například kolo, jen proto, že je ten dům odemčený. To prostě udělá jen zloděj.

Jan Záhorka: Ke zneužití tohoto nařízen zcela určitě došlo. Záměrem tvůrců předpisu určitě nebylo to, aby každý, kdo si vzpomene, když dosáhne minimálního obratu mohl založit takovou odbytovou organizaci. Druhá stránka věci ale je, zda něco takového předpis umožňuje nebo neumožňuje – to by měl říci rozhodčí orgán, například soud.
Samotné zjištění. že ke zneužití dochází, není žádná novinka. Agrární komora na tyhle záležitosti upozorňovala už když se nařízení tvořilo. Několikrát se to v naší ekonomické komisi přetřásalo, hovořilo se o tom na sněmu komory i jinde, nicméně tahle pravidla platí.
Obvinění, že jsme zneužívání organizovali, je holý nesmysl.

Martin Pýcha: Já budu reagovat na to původní prohlášení pana předsedy Němce, protože za zemědělský svaz na to nelze nereagovat. Zemědělský svaz dlouhodobě a programově podporuje zakládání odbytových družstev. Byli jsme u zakládání Mlecoopu, u zakládání Cetroodbytu a dalších. Máme družstevní radu, která sdružuje odbytová družstva, a snažíme se jejich práci podporovat. Odbytová družstva jsou členy zemědělského svazu. Takže vaše obvinění, že jsme ve prospěch našich členů, nastavili nařízení, aby ho mohli zneužít, je absurdní. Tím bychom totiž naše odbytová družstva, tedy naše členy poškozovali.
Co se týká zmíněného nařízení, nikdo netvrdí, že založení jednočlenných odbytových skupin není zneužití ducha tohoto právního předpisu. Předseda svazu Miroslav Jirovský tohle nařízení několikrát kritizoval, na sněmu AK, na výboru svazu. A je to i v našem stanovisku k tomuto předpisu, které má MZe.
My to vnímáme jako velký problém, protože tahle dotace je nároková a na pokrytí předložených požadavků chybí peníze. Z našeho pohledu je to zneužití, stejně tak jako to vnímá asociace. Avšak to, že asociace zmíněné zneužití zabarvila personálně, je naprosto nepřijatelné a jde o sprostou pomluvu.
Nařízení tak, jak je nastaveno, i jeho zneužívání, oslabuje stávající odbytová družstva a to je opravdu zásadní problém. Proto jsme jednali s ministrem zemědělství a ptali jsme se ho, jakou vidí možnost tuto podporu zastavit, případně ji alespoň nějakým způsobem zredukovat.
Znovu opakuji, že zneužití to je bez diskuse, ovšem zda je tento předpis jasný, jak říká pan Němec, či nejasný, o tom nebudeme rozhodovat my ale právníci, kteří musejí podat jeho jasný legislativní výklad.

Ivo Hlaváč: Na úvod musím říci, že jsem trochu překvapen intenzitou debaty, která se kolem tohoto opatření rozhořela. Přibližně od posledního týdne v únoru je totiž předmětem pravidelné debaty na poradách ministra a řeší se. Čekali jsme na posudek Ústavu státu a práva a na zhodnocení právními kancelářemi, protože je zapotřebí rozdělit morální a legislativní stránku celé věci. Co se týče morální stránky, jakkoliv mi to jako státnímu úředníkovi nepřísluší, musím říci, že opravdu byl duch evropské předlohy a nařízení vlády zneužit. Mám pocit, že tady není nikdo, kdo by s tím byl v rozporu. Od samého začátku, kdy to řešíme, se ani jedinkrát nestalo, že by ředitel Eck měl tendenci to nějak obhajovat.
Co se týče legislativní stránky věci, obchodní zákoník bohužel umožňuje jednočlenné akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným ustavit. Legislativně je minimálně sporné, zdali bychom na morální argument, že jde o zneužití, také vyhráli všechny možné soudy a správní řízení. Protože v momentě, kdy budu v pozici člověka, který se rozhodl zneužít toto opatření a „vyždímat“ peníze ze státu, budu se se státem soudit, anebo vést spor v rámci správního řízení. Budu říkat, že jsem do opatření vstoupil bona fide a že stát dodatečně mění podmínky, pokud rozhodne o vyloučení jednočlenných "skupin" nebo o jakékoliv jiném opatření, které by vyeliminovalo tyto zneužívače, u soudu to s velkou pravděpodobností ustojím. Pak se může stát, že peníze, které nevyplatíme jednočlenným skupinám, potom vyplatíme na soudních sporech. To je riziko, které reálně existuje a na němž se shodují všichni oslovení právníci.
V tuto chvíli má ministerstvo na stole asi tři varianty řešení a během několika dní postoupíme k nějakému finálnímu řešení. Všechna řešení mají nějaká rizika, která na sebe konec konců bude muset vzít ministr nebo respektive ministerstvo zemědělství. Žádné z těchto opatření stejně neřeší podstatu věci. Předesílám, že neexistuje závazný výklad, co to je skupina. Z pohledu EU je v režii národního státu, jak si ji definuje. Že jsme to udělali špatně nebo nedokonale, je věc druhá. Takže situace je z morálního pohledu — myslím, že se shodnou všichni kolem tohoto stolu — příkladem jasného zneužití. Když si vezmete původně odhadovaných 60 milionů korun a požadovaných 370 milionů korun, je to dramatická disproporce a velmi křiklavý nesoulad. Legislativní stránka věci bude poněkud přízemnější, protože budeme kombinovat rizika pro stát a řešení, které bude pro stát nejlevnější, samozřejmě s ambicí jednak do budoucna znemožnit takové zneužívání, a jednak pokud možno vyřešit zneužívače, kteří již žádost podali.
První varianta zhodnocuje dopady kroku, kdy vyloučíme z balíku 370 milionů korun ta opravdu jednočlenná "uskupení". Druhá varianta vychází z toho, co by se stalo, kdybychom vyloučili všechny, kteří nejsou schopni doložit výši obratu za kalendářní rok. Protože mnoho těchto "fakturačních kroužků" vzniklo samozřejmě účelově. Obojí s sebou nese již zmíněná rizika správních žalob. Třetí varianta je podívat se na to, jak by vypadalo zafinancování závazků z opatření Zakládání skupin výrobců v tomto roce – jak z HRDP nebo z jiných peněz, nebo jakým způsobem to napojit na právě schvalovaný Program rozvoje venkova. To sice neřeší morální aspekt celé věci, ale vytvořilo by to nějaký polštář, z něhož by závazky bylo možné zaplatit. Do doby, než se toto vyřeší, nebude samozřejmě spuštěno adekvátní opatření, které je v první ose v Programu rozvoje venkova. Dokud nebude jasně vydefinováno tak, aby nedocházelo k jeho zneužívání. Zároveň nebude stát určovat strop čerpání těchto prostředků, to znamená, že nebude možné přesáhnout vyčleněný rozpočet.

Vladimír Eck: Mohu osobně potvrdit, že nějaké zneužívání nikdo neplánoval. Je to doloženo i metodickými pokyny, že nikdy nebyl plánován ze strany státní správy nějaký jiný výklad než v duchu nařízení vlády. Od okamžiku, kdy přišly tyto žádosti, které odpovídaly nařízení vlády definici § 2 a § 3, jsme to řešili ve spolupráci s MZe. Hledají se řešení, jak postupovat, v rámci správního řádu. Ale fond je vázán právním předpisem a nepřísluší nám z pohledu státního orgánu posuzovat morálnost žádosti. My posuzujeme legislativní shodu, a tam jsme zatím nenarazili na to, že bychom zásadnějším způsobem pochybili ve výkladu. Nicméně i na to pamatuje správní řád. Všechna rozhodnutí fondu podléhají případnému přezkumu za strany MZe. Znovu zdůrazňuji, že fond nic takového neinicioval. Je věcí každého podat žádost a ty žádosti jdou celým spektrem českého zemědělství. To znamená, že to nelze hodit jen na jeden právní typ.

Stanislav Němec: Pánové z agrární komory a ze zemědělského svazu nezlobte se na mě, ale to je krystalické pokrytectví, co tady předvádíte. Vy říkáte, jak jste to vládní nařízení kritizovali, připomínkovali a jak je to zneužité, ale kdo je těch 184 subjektů? To snad nejsou vaši členové? Vaše organizace, stejně jako naše nejsou nějaké nehmotné organizace, které existují sami o osobě, ale organizace tvořené konkrétními subjekty. A zajímavé je, že tenhle, jak vy říkáte sporný výklad, i když je to podle mne jednoznačně výklad podvodný, napadl 184 subjektů, z nichž je 182 právnických osob vesměs členů agrární komory. Přitom zde není ani jeden člen asociace, která má také dva tisíce lidí, z nich to nenapadlo ani jednoho a vaše členy to napadlo. Vy se od nich distancujete a mě by zajímalo, jak se od toho distancují členové představenstva agrární komory, jako pan Hlaváček, jehož podnik založil jednočlenné s.r.o., jako pan Ptáček, člen prezidia, nebo jako lidi, kteří vystupují za agrární komoru v regionech.
Kdo se tedy od toho zneužívání distancuje, distancuje se tedy pan Záhorka, nebo členská základna, které tohle zneužívání provedla?
Je to jednoznačný podvod určité skupiny lidí a je to ta samá skupina, za kterou jdou transformační věci. Jestli si tady chceme hrát na to, že najednou z nebe spadla jakási legislativa sama od sebe, nikdo ji nevymyslel, nikdo za ni nenese odpovědnost a nikdo konkrétní ji nezneužil, tak to je alibismus. Zkuste si také reakci nezemědělské veřejnosti, nejen mezi sebou, a pak uslyšíte možná trochu jiné názory, než si sami sobě říkáte.
A druhá moje připomínka je směrem ke státu, samozřejmě současné vedení ministerstva to nemohlo nijak ovlivnit, protože je to dva, dva a půl roku stará věc, ale intervenční fond ano.
Proč úředníci, kteří na SZIF jsou, kteří o tom rozhodovali a připadalo jim to podezřelé, na to nikde neupozornili? Proč se nařízení nerozporovalo a proč byly tyto jednočlenné skupiny do programu zařazeny? A v případě, že to těmto úředníkům nepřipadalo podivné, ptám se jaký z toho bude vyvozen závěr, protože takový státní úředník, který si, v uvozovkách, ničeho nevšiml, nemá co dělat na postu, kde rozhoduje o milionech korun.

Jan Záhorka: Tady se předhazuje, že titul zneužily především právnické osoby či členové představenstva agrární komory. Já se osobně tady nemohu za představenstvo komory vyjadřovat, nicméně vedení agrární komory zneužití tohoto programu odsoudilo, a jestli to byly podniky z agrární komory, nebo jakékoli jiné, to není, pane Němec, důvod k tomu, abyste osočoval komoru, že jsme to organizovali Takové obvinění je přece třeba nejdřív dokázat, a pak o tom můžete mluvit. Jinak je to osočování a pomluva.
Je samozřejmě třeba, aby vláda přijala opatření, aby nemohly být zařazeny do programu tyto jednočlenné společnosti. V dnešním globalizovaném světě, bychom měli podporovat čím dál větší sdružení, která by nám umožnila konkurovat. Vždy to vykládám tak, že jsou tisíce zemědělců, pak je šedesát mlékáren a pak pět obchodních řetězců, takže z toho je zřejmé, kdo má jaké postavení na trhu. Navíc řetězce jsou zařazeny do celosvětových sítí.
Podle mne je jediným řešením nové nařízení a podpora velkých odbytových družstev.

Martin Pýcha: Tvrdit na základě toho, že se zneužití účastnili i někteří naši členové, že zemědělský svaz to zneužívání zorganizoval, a že okrádáme cíleně zemědělce, jak naznačuje předseda asociace, to je taková demagogie, jakou jsem už hodně dlouho neslyšel. My přeci nemůžeme působit ve prospěch některých našich členů proti jiným našim členům. To je přece protismyslné. Naši členové jsou samostatné právní subjekty a my jim nemůžeme nařizovat, co mají dělat, jak neustále naznačujete. To nemůže ani svaz ani agrární komora. Když se někdo rozhodne nějaké nařízení zneužít a jde to, tak to prostě udělá a my mu v tom zabránit nemůžeme. Rozhodně jsme to však neorganizovali, ani jsme ke zneužívání nikoho nevyzývali. Je třeba však říct, že když je určitá možnost v rámci právní normy a podnik ji využije, je to něco zcela jiného, než vstoupit do odemčeného domu a ukrást kolo.
Jak už jsem řekl, my jsme na chyby upozorňovali, a to lze konkrétně doložit. Už při přípravě programu rozvoje venkova jsme navrhovali, aby vznikala odbytová družstva odbytových družstev, tedy sdružení regionálních skupin výrobců do organizace či družstva na národní úrovni a opakovali jsme to několikrát. Jediné co vedení svazu může udělat, je apelovat na naše členy, aby se do téhle akce nezapojovali. To je ale také vše, co je v našich možnostech.

Ivo Hlaváč: Z debaty mám pocit, že máme dvě dobré zprávy: Všichni se shodujeme na tom, že se situace nesmí opakovat. Dále se všichni shodujeme na tom, že je zapotřebí napřít síly, aby se pokud možno ještě napravila situace, která vznikla tím nešťastným nařízením vlády. Třetí dobrá zpráva je, že pravděpodobně je pro všechny představitelné, že když vůči těm subjektům přijmeme velmi nepopulární řešení, tak jedním hlasem unisono zazní — nazvu to trošku nabubřele — jakýsi morální apel na zneužívače, že nebudou v rámci správního řízení, pokud budou vyloučeni jako příjemci podpory, uplatňovat po státu peníze, které si nárokovali. Ano, to nařízení vlády bylo nešťastné a musíme je nějakým způsobem upravit. To nějakým způsobem nechám otevřené, protože mým zájmem primárně, a to doufám všichni chápete, musí být co nejvhodnější řešení pro stát. Nikdo z vás mi nezaručí, že ty subjekty nepřistoupí k soudnímu řízení a že stát nevyplatí na všech poplatcích a podobně dvojnásobek. Tomu nemohu stát vystavit. Když se AK, ZS a ASZ dokáží unisono se státem shodnout na tom, že to je zneužití, že to nesmí pokračovat, a vyzvat všechny, aby tomuto apelu přizpůsobili své chování a jednání, tak je to fajn. Ale pro nás to neznamená nic víc, kromě toho, že to zaznělo na nějaké tiskové konferenci. Každý ze subjektů, které jsou na tom seznamu, se může sebrat a na vlastní triko udělat opak toho, k čemu ho vyzýváte.
Co se týče SZIF, myslím si, že tam jednoznačně minulé vedení MZe dalo tomuto výkladu zelenou. SZIF byl v pozici toho, kdo se dotázal na výklad a postup. SZIF je tu opravdu od toho, aby administroval. Myslím si, že přičítat intervenčnímu fondu, neřku-li panu řediteli, jakýkoliv zájem cosi zneužívat nebo pravidla nějakým způsobem pokřivovat, není na místě. Pan ředitel učinil dotaz, zda úprava nařízení vlády je ve shodě s tím, co očekáváme od tohoto opatření. Fond pouze vykonává rozhodnutí MZe a pokud jsou na MZe nešťastná rozhodnutí, pak bohužel SZIF nese jho orgánu, který ta špatná rozhodnutí vykonává. Říkám to proto, abychom jako viníci té situace byli vnímáni my jako ministerstvo a nikoliv SZIF.
Případná úprava nařízení vlády musí projít cizelovanou právní debatou, aby rizika, která pokrývá, byla ve finále menší než ta, která jsou nyní. O případném vyloučení určité skupiny žadatelů se bude hovořit na rozkladové komisi ministra, kde samozřejmě proběhne i diskuse o definici skupin výrobců. Potom přistoupíme k nějakému konkrétnímu řešení. Zpětně lze redukovat počet příjemců, pokud se rozhodneme vyloučit jednočlenné skupiny nebo ty, kteří nemají doloženou obchodovanou produkci v roce 2005 a vycházelo se z roku 2006, kdy skupina vznikla.

Vladimír Eck: Já se samozřejmě nezříkám odpovědnosti, kterou mám jako statutární zástupce. Pokud by byla prokázána vina fondu v tom smyslu, že nepostupoval v souladu s legislativou, tak je to moje odpovědnost a tam samozřejmě je nutno vyvodit i trestně právní odpovědnost vůči mé osobě. Z postupů, které u nás jsou, garantuji, že není možno, aby jedna osoba jakýmkoliv způsobem ovlivňovala rozhodnutí. Je úplně irelevantní, kdo je podepsán, protože se zkoumá soulad s legislativou, ne morální hodnota. Fond nemá jiné možnosti, než - pokud je splněna zákonná podmínka, která je definována v § 2 a § 3 - rozhodnout ve správní lhůtě 60 dnů. To znamená nemohu ani čekat třeba rok nebo dva na vyjasnění situace. Je to určitě poučení pro další tituly a nastavení administrace do budoucna.
Ve správním řádu je nastaven mechanismus, jakým způsobem se rozhoduje. V první instanci je to fond, v další instanci jsou to instituce, které do správního řádu vstupují. Je tam primární odpovědnost fondu za první rozhodnutí s tím, že podléhá případnému přezkumu.

Stanislav Němec: Neříkám, že jste odpovědný vy, myslím si že odvolávat se na § 2 a § 3 je alibismus. Když pominu i to, že někdo je ochoten považovat za normální, že skupina může být jednočlenná, je tam napsáno, že skupinou výrobců, jejichž předmětem činnosti je zajištění společného odbytu příslušné komodity. Jak to tyhle jednočlenné společnosti budou dělat?
Je zřejmé, že buď se tam ty věci dostaly podvodem, nebo to někdo přehlédnul na fondu. Jiná varianta podle mého názoru není. Je to stejné, jako kdyby se šel někdo na radnici oženit sám se sebou a ještě k tomu žádal o manželskou půjčku. Přitom také nemusíte mít nikde definováno, že k manželství jsou potřeba dva, protože to je samozřejmé.
Tady pánové navrhovali různá řešení, ale z našeho pohledu to je jednoznačné.- z tohoto programu musejí být vyloučeny jednočlenné skupiny a musejí být přijata taková opatření, aby se nic podobného nemohlo opakovat. Současně s tím ale musí být konkrétně pojmenováno, kdo za to může. Protože za tímto zneužívání stojí konkrétní lidé a rozhodně není možno argumentovat jen zněním paragrafů.
Tady měla probíhat intenzivní komunikace mezi fondem a ministerstvem tohoto typu: Je možné, aby skupina měla jenom jednoho člena? Měla následovat odpověď z MZe ano nebo ne. V případě, že ano, měla být položena otázka, může mít taková jednočlenná skupina ve stanovách společný odbyt? Taková komunikace měla probíhat a následně měly být žádosti podobných subjektů fondem jednoznačně vyřazeny. Kdyby to takhle proběhlo, nemuseli jsme se dnes o tom problému vůbec bavit.

Vladimír Eck: Mám jenom jednu odpověď: Všechny případy mají svoji auditní stopu, je tam složka, ve které se dá zcela jasně dohledat, jaké kroky fond učinil. To všechno je také součástí ověřování, které provádí ministerstvo financí nebo ministerstvo zemědělství, takže není problém to přezkoumat. Problém není v tom, že by fondu uniklo to, že žádost předložil jeden subjekt, to není předmětem diskuse. Problém podle nás je v tom, že výklad zákona neumožňuje fondu postupovat jinak.

Ivo Hlaváč: Výklad samozřejmě dělá MZe a fond respektuje výklad, jak jím byl podán.

Vladimír Eck: Smyslem spolupráce SZIF a MZe je najít řešení, které by nějakým způsobem reagovalo aktuálně na tuto situaci. Jako správní úřady ale podléháme postupům, které se nám mohou zdát nelogické. Ale pokud mám ve vládním nařízení upravenu definici pro potřeby vládního nařízení, tak bohužel Ústav pro jazyk český mne jako státní orgán neopravňuje, abych na základě jeho stanoviska rozhodl. Není to ředitel Jirovský, kdo by tento výklad zastával, a není to on, kdo by rozhodoval o tom, že tento postup je takto akceptovaný. Já přebírám plnou odpovědnost za to, kdyby se ukázalo, že fond má v nepořádku složky, že postupoval jinak, že nejsou předloženy zakládací listiny apod. To je chyba administrace. Rozhodnutí, tak jak bylo vydáno, podléhá přezkumu. Pokud byl porušen zákon, je možnost, jak to řešit. Pokud porušen nebyl, tak fond jinou možnost neměl.

Ivo Hlaváč: Samozřejmě zmíněná zkušenost nás při přípravě Programu rozvoje venkova vedla k tomu, že o to víc dbáme na to, aby neexistovalo nařízení vlády, které by mohlo vést takto jednoduchým způsobem ke zneužití finančních prostředků. Touto optikou se úředníci nyní na každé nařízení vlády dívají a zatím jsem nezaregistroval — neříkám, že to neexistuje —ani indicii toho, že by v již existujících a vládou schválených nařízeních, které se týkají Natury, LFA a energetických plodin, něco takového hrozilo. Máme před sebou ještě nařízení pro rychle rostoucí dřeviny. I tam budeme dbát, aby se nic takového neopakovalo.
Obecně jsou to jako vždycky dva vektory, které jdou proti sobě. Jeden říká, dělejte všechno jednodušší, méně papírů, méně byrokratické šikany, což je ambice, kterou musíme sdílet všichni. Na druhou stranu je na peníze opravdu třeba dohlížet nejen proto, že hrozí audity, ale protože v této společnosti se nedá ještě pořád spoléhat na to, že se do dotačního programu přihlásí jenom ten, kdo naplňuje jeho pravidlo. Tak to není a ještě dlouho asi nebude. Takže nějaká míra jakéhosi dozorování a úřední represe je tam přítomná, ať se nám to líbí nebo ne.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down