Jdete si, nalákáni letákem, koupit do obchodního řetězce jogurty za výhodné ceny? Pak vězte, že avizované ceny pro vás, jako pro spotřebitele vůbec být výhodné nemusí. Zatímco farmářská cena mléka klesla za poslední rok o více než 40 % a cena placená odběratelem (tedy obchodními řetězci) potravinářům za zpracovaný výrobek klesla víceméně o stejný podíl, cena například jogurtů v regále se prakticky nezměnila vůbec. Kde je tedy proklamovaná cenová vstřícnost řetězců směrem ke spotřebiteli, jestliže zisk obchodníka z prodejní ceny činí 50 až 100 %. Přičemž existují položky, například bílé pečivo, kdy zisk prodávajícího z prodejní ceny dosahuje 200 až 300 %.
Nebo jiný příklad z oblasti masného průmyslu – mortadela z dovozu stojí řekněme 200 Kč za kilo, naprosto shodný druh masného výrobku (typu gothajského salámu), leč české výroby zakoupíte za 75 Kč za kilo. Jeho výrobce ovšem od štědrého odběratele obdrží pouze 36 Kč za kilo.
Ptáte se, kam jdou zisky z těchto výhodných transakcí? Odpověď je nad míru jednoduchá – do mateřských centrál obchodních řetězců, které se rozhodně nenacházejí na území České republiky. Takže nejen že je klamán zákazník příslibem nadmíru výhodných cen a potravinářský průmysl a zemědělci je ožebračován až nestydatě nízkými výkupními cenami, ale v konečném důsledku přichází o miliardy na daních také český stát.
Celá situace má ovšem i další vážné důsledky. Systematickým tlakem na ceny dochází k postupné, leč účinné likvidaci českých potravinářských výrobců a českých zemědělců. Tento zmenšující se prostor uplatnění české produkce tak logicky snižuje konkurenceschopnost českého potravinářského sektoru i českých zemědělců. A je potřeba si uvědomit, že například v případě likvidace chovu dojných krav je šance na jeho obnovu prakticky minimální. Co to znamená? Úbytek pracovních míst v zemědělství i v potravinářství, ale také v průmyslu na tento sektor navazujícím – výrobci obalů, chemických přípravků, logistika, apod. Vzhledem k tomu, že podíl pracovních míst v těchto sektorech dosahuje až 14 % na celkovém pracovním trhu, je jakékoliv snižování počtu pracovníků velmi nebezpečné.
Pokud tedy nedojde k urychlené nápravě těchto pokřivených vztahů, může rázem zmizet český potravinářský a zpracovatelský průmysl ze sektorové mapy a zároveň se radikálně sníží rozměr českého zemědělství. V konečném důsledku pak může rázem stoupnout nezaměstnanost v republice na dvojciferné číslo a stát bude marně shánět prostředky na podpory. Neexistence české potravinářské výroby pak jednoznačně znamená dovozové potraviny za patřičně vysoké ceny. A to je realita, která se týká každého z nás.
