Ministr zemědělství představil minulý týden nový návrh novely zákona o vinohradnictví a vinařství. Když o záměru novelizovat tento předpis informoval počátkem letošního roku poprvé, na tuzemské vinařské scéně se rozpoutala bouře. Vypadalo to, že před ministerstvem zemědělství budou stávkovat desetitisíce nezaměstnaných pracovníků vinoték spolu s jejich bývalými zaměstnavateli a trh vína v České republice se zcela zhroutí.
Novinové titulky ohlašovaly zákaz prodeje zahraničního sudového vína a de facto i toho domácího a novináři barvitě líčili jeho důsledky. Na jednu stranu se nebylo co divit, protože dovoz vína kryje většinu jeho tuzemské spotřeby, na druhou stranu ale nepřiměřené reakce zcela překryly pozitivní snahu ministerstva udělat konečně po letech něco účinného proti podvodům s vínem. Navíc, bylo to právě sudové víno dovezené ze zahraničí, které se u nás obratem měnilo na sudové víno z Moravy, takže první nástřeĺ novely zákona o vinohradnictví vlastně mířil do černého.
Časem emoce poněkud opadly, média ztratila o sudové víno zájem a úřad začal na podobě této zákonné normy pracovat znovu. Tentokrát však přímo za účasti nevládních organizací, kterých se má týkat. Dalo by se říci, že šlo o běžný praktický problém, při jehož řešení zafungovala zpětná vazba mezi politikou a konkrétním segmentem, jež politika ovlivňuje. Jenže v naší politické realitě něco takového není vůbec běžné, ať už kvůli sebestřednosti a nadutosti představitelů zainteresovaných stran, nebo kvůli „vyšším“ politickým zájmům. Je proto dobré si podobných případů všímat a bedlivě sledovat, k jakým praktickým výsledkům vedou. Zatím se zdá, že nový vinařský zákon míří správným směrem.*
