27.06.2000 | 11:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

ZPRÁVA O STAVU ZEMĚDĚLSTVÍ ČR ZA ROK 1999 I. ČÁST

(Materiál zatím neprošel připomínkovým řízením. Text zveřejňovaný na agrowebu není doplněn tabulkami . Plné znění Zelené zprávy uvedeme poté, co bude v konečné verzi po předložení ministerstvem zemědělství vzata na vědomí vládou.)

O B S A H

A. SITUACE ZEMĚDĚLSTVÍ V ROCE 1999

1 Obecné podmínky vývoje
2 Předpoklady a faktory zemědělské výroby
2.1 Vlastnické vztahy a podnikatelská struktura
2.2 Výrobní faktory
3 Agrární trh .
3.1 Rostlinná výroba
3.2 Živočišná výroba
3.3 Cenový vývoj na agrárním trhu
3.4 Agrární zahraniční obchod
3.5 Trh s půdou
3.6 Zemědělské pojištění
4 Ekonomické výsledky zemědělství
4.1 Úhrnné ekonomické výsledky zemědělských podniků
4.2 Ekonomické výsledky podle podnikatelských forem
4.3 Ekonomika zemědělských podniků podle výrobních oblastí
4.4 Ekonomické výsledky zemědělských podniků podle metodiky EU
4.5 Souhrnný zemědělský účet
4.6 Závěry z ekonomických analýz
5 Potravinářský průmysl
5.1 Podnikatelská struktura
5.2 Vývoj potravinářské produkce
5.3 Ekonomické výsledky potravinářského průmyslu
5.4 Kvalita potravin
6 Nepotravinářská zemědělská produkce
6.1 Výroba metylesteru řepkového oleje a bionafty
6.2 Příprava výroby bioetanolu
6.3 Využití obnovitelných zdrojů energie v zemědělství
7 Spotřeba potravin a obchod
7.1 Vývoj spotřeby potravin
7.2 Vývoj distribuce a potravinářského obchodu
8 Vstupy do agrárního sektoru
8.1 Osivo a sadba
8.2 Agrochemikálie
8.3 Plemenný materiál
8.4 Krmiva hotová (průmyslová)
8.5 Technika a pohonné hmoty
9 Sociální situace v agrárním sektoru a na venkově
9.1 Trh práce a úroveň mezd
9.2 Změny sociálního postavení zemědělců
9.3 Sociální situace na venkově
10 Vztah agrárního sektoru a životního prostředí
11 Pozice agrárního sektoru doma a ve světě
11.1 Postavení v národním hospodářství
11.2 Vývoj podílu výdajů na potraviny na celkových výdajích obyvatelstva
11.3 Mezinárodní srovnání
12 Výzkum, vzdělávání a poradenství v agrárním sektoru
12.1 Výzkum
12.2 Vzdělávání
12.3 Poradenství
13 Zájmové, nevládní a ostatní organizace v agrárním sektoru
13.1 Agrární komora ČR
13.2 Svaz zemědělských družstev a společností
13.3 Asociace soukromého zemědělství
13.4 Česká akademie zemědělských věd
13.5 Ústřední komise pro ochranu zvířat MZe
B. ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA V ROCE 1999

1 Legislativní opatření ve vztahu k agrárnímu sektoru
2 Institucionální zabezpečení zemědělské politiky včetně odpovídajících finančních transferů
2.1 Ministerstvo zemědělství
2.2 Státní fond tržní regulace v
2.3 Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s.
2.4 Ostatní instituce
2.5 Zahraniční zdroje
3 Opatření a podpory v agrárním sektoru
3.1 Opatření a podpory v oblasti agrárního trhu
3.2 Podpory cen vstupů
3.3 Přímé platby
3.4 Obecné služby
3.5 Daňová politika
4 Opatření a podpory v navazujících odvětvích agrárního sektoru .
5 Agroenvironmentální politika
6 Regionální politika a politika rozvoje venkova
7 Ostatní opatření se vztahem k zemědělství
8 Souhrnné vyhodnocení výdajů zemědělské politiky
8.1 Souhrnná rekapitulace institucionálních a čistých výdajů na podporu agrárního sektoru
8.2 Produkční a spotřebitelské podpory podle OECD
8.3 Posouzení účinnosti podpor do agrárního sektoru
9 Příprava na vstup do EU
9.1 Národní program přípravy ČR na členství v EU - 1999 (NPAA 99)
9.2 Poziční dokument
9.3 PHARE, Twinnings, SAPARD
9.4 Reforma Společné zemědělské politiky EU

C. TEXTOVÉ PŘÍLOHY

1 Přehled legislativních opatření týkajících se bezprostředně zemědělství a projednávaných v roce 1999
1.1 Schválené právní normy (stav k 1. 3. 2000)
1.2 Připravované právní normy
2 Hodnocení zemědělské politiky zemí OECD od roku 1998
2.1 Nové ukazatele měření podpor – změny proti předchozímu období
2.2 Vyjádření základních a odvozených ukazatelů podpor zemědělství
2.3 Metoda dekompozice OPP a OSP
3 Hodnocení účinnosti podpor zemědělství za období 1995-99 podle jednotlivých druhů a věcného zaměření podpor
4 Zpracování standardních výstupů z výběrového šetření testovacích podniků (FADN) podle metodiky EU

POUŽITÉ ZKRATKY

a. s. akciová společnost
AK ČR Agrární komora ČR
ASZ ČR Asociace soukromého zemědělství ČR
b. c. běžné ceny
BLEU Belgium and Luxembourg Economic Union
(Belgická a lucemburská ekonomická unie)
CEFTA Central European Free Trade Agreement
(Středoevropská dohoda v oblasti volného obchodu)
CN celní nomenklatura
CPI Consumer price index
(index spotřebitelských cen)
CZV ceny zemědělských výrobců
č. ž. čisté živiny
ČMZRB Českomoravská záruční a rozvojová banka
ČNB Česká národní banka
ČNR Česká národní rada
ČOV čistírna odpadních vod
ČPH čistá přidaná hodnota
ČR Česká republika
ČSCHMS Český svaz chovatelů masného skotu
ČSN česká státní norma
ČSÚ Český statistický úřad
ČÚZK Český úřad zeměměřičský a katastrální
ČZPI Česká zemědělská a potravinářská inspekce
DEM německá marka
DJ dobytčí jednotka
DPH daň z přidané hodnoty
EAAP European Association for Animal Production
(Evropská asociace pro živočišnou výrobu)
ECU European Currency Unit
(evropská měnová jednotka)
ED Evropská dohoda
EFTA European Free Trade Agreement
(Evropské sdružení volného obchodu)
EK Evropská komise
ES Evropské společenství
ETBE etyl-terc-butyl-eter
EU 12 Evropská unie do roku 1994 (Belgie, Dánsko, Německo, Španělsko, Francie, Velká Británie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko)
EU nebo EU 15 Evropská unie po roce 1994 (připojeno Rakousko, Finsko, Švédsko)
EUR měnová jednotka EU
EUROSTAT Evropské statistické centrum
FADN Farm Accountancy Data Network
(Síť testovacích podniků)
FAO Food and Agriculture Organisation
(Organizace pro výživu a zemědělství)
fco (čti franko) vyplaceně (úhrada nákladů do místa určení)
FNM ČR Fond národního majetku ČR
GA ČR Grantová agentura České republiky
GATT General Agreement on Tariffs and Trade
(Všeobecná dohoda o clech a obchodu)
HACCP Hazard Analysis Critical Control Points system
(systém HACCP – analýza rizik a kritické kontrolní body)
HDP hrubý domácí produkt
HIM hmotný investiční majetek
HPH hrubá přidaná hodnota
CHKO chráněná krajinná oblast
IFOAM International Federation of Organic Movements
(Mezinárodní federace organického zemědělství)
IPGRI International Plant Genetic Resources Institute
(Mezinárodní institut genetických zdrojů rostlin)
IPP index průmyslové produkce
IVV MZe Institut výchovy a vzdělávání MZe
JPÚ jednoduché pozemkové úpravy
Kč koruna česká
KNO koeficient nominální ochrany (trhu)
KNPP koeficient nominální podpory producentů
KNPS koeficient nominální podpory spotřebitelů
KPÚ komplexní pozemkové úpravy
KZP konečná zemědělská produkce
LFA Less Favourable Areas
(znevýhodněné oblasti)
MEŘO metylester řepkového oleje
MF Ministerstvo financí
MJ měrná jednotka
MJ megajoule
MMR Ministerstvo pro místní rozvoj
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
MV Ministerstvo vnitra
MVE malá vodní elektrárna
MZ Ministerstvo zdravotnictví
MZe Ministerstvo zemědělství
MZV Ministerstvo zahraničních věcí
MŽP Ministerstvo životního prostředí
NAZV Národní agentura zemědělského výzkumu
NPAA Národní program přípravy ČR na členství v EU
NH národní hospodářství
NPK dusík - fosfor - draslík
NUTS Nomenclature des unités territoriales statistique
(územní statistické jednotky)
o. p. orná půda
OCP odhad celkových podpor
OECD Organization for Economic Cooperation and Development
(Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
OKEČ odvětvová klasifikace ekonomických činností
OPOS odhad podpory obecných služeb
OPP odhad produkčních podpor
OSP odhad spotřebitelských podpor
OU odborné učiliště
OZ ochrana zvířat
OZE obnovitelné zdroje energie
OZT ochrana zvířat proti týrání
p. a. per annum (ročně)
PAU The Policy Advisory Unit
(Poradenská jednotka pro zemědělství)
PF ČR Pozemkový fond ČR
PFO podniky fyzických osob
PGRLF Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond
PHARE Poland and Hungary Assistance for Restructuring Economy
(Pomoc pro Polsko a Maďarsko na restrukturalizaci ekonomiky)
PHM pohonné hmoty a mazadla
PJ petajoule
POR přípravky na ochranu rostlin
PPO podniky právnických osob
RV rostlinná výroba
RZ rozvojové země
s. c. stálá cena
s. p. státní podnik
s. r. o. společnost s ručením omezeným
SAPARD Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development
(Speciální akční program pro předvstupní pomoc v oblasti zemědělství a rozvoje venkova)
SEUROP Superior Excellent Very Good Fair Poor
(Jednotná klasifikace jatečně opracovaného těla skotu a prasat podle podílu svaloviny)
SFTR Státní fond tržní regulace v zemědělství
SFŽP ČR Státní fond životního prostředí ČR
SMS Státní meliorační správa
SNS Společenství nezávislých států
SOU střední odborné učiliště
SOM sušené odstředěné mléko
SPM sušené plnotučné mléko
SR Slovenská republika
SRN Spolková republika Německo
SRS Státní rostlinolékařská správa
SSHR Správa státních hmotných rezerv
SVE státy východní Evropy
SVS ČR Státní veterinární správa ČR
SVZ situační a výhledová zpráva
SZDS Svaz zemědělských družstev a společností
SZP Společná zemědělská politika
SZÚ Souhrnný zemědělský účet
t. c. tržní ceny
TČ tepelné čerpadlo
TOZ trvale se obracející zásoby
TTP trvalé travní porosty
TUV teplá užitková voda
ÚKOZ Ústřední komise pro ochranu zvířat
ÚKZÚZ Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
USA United States of America
(Spojené státy americké)
USD americký dolar
USDA United State Department of Agriculture
(Ministerstvo zemědělství USA)
ÚSES územní systém ekologické stability
VaV věda a výzkum
VUC Výzkumný ústav cukrovarnický
VÚEPP Výskumný ústav ekonomiky poľnohospodárstva a potravinárstva
VÚRV Výzkumný ústav rostlinné výroby
VÚZE Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky
VÚZT Výzkumný ústav zemědělské techniky
VÚŽV Výzkumný ústav živočišné výroby
WTO World Trade Organization
(Světová obchodní organizace)
z. p. zemědělská půda
ZCHÚ zvláště chráněné území
ZPF zemědělský půdní fond
ZTAK Zahraniční trhy agrárních komodit
ž. hm. živá hmotnost
ŽV živočišná výroba

VYSVĚTLIVKY K POUŽITÝM ČÍSELNÝM ÚDAJŮM
Údaje použité ve Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 1999 (Zpráva 99) pocházejí z různých zdrojů. Základním zdrojem jsou statistická data ČSÚ, dále údaje rezortní statistiky MZe, výběrového šetření FADN, výročních zpráv některých institucí (např. PGRLF, SFTR), data mezinárodních organizací atd. Zdroje použitých údajů jsou u každé tabulky uvedeny.
Ukazatele v tabulkové příloze, u nichž to datové zdroje umožnily, jsou prezentovány v časové řadě, zahrnující výchozí rok 1989 a posledních pět sledovaných let 1995-99. Tabulková příloha je přitom koncipována jako primární databáze ukazatelů v absolutních hodnotách bez výpočtů indexů, podílů a jiných odvozených ukazatelů.
Uzávěrka dat pro Zprávu 99 byla s ohledem na daný termín zpracování její konečné verze stanovena na 14. 4. 1999. Ve Zprávě 99 jsou proto uvedeny pouze údaje, které byly dostupné k tomuto termínu. Většina údajů jak za hospodářský rok 1999/00, tak za kalendářní rok 1999 má charakter předběžných dat, což není v jednotlivých případech komentováno. Pokud jsou použity kvalifikované odhady VÚZE, je na to upozorněno. Vzhledem k tomu, že i v předchozích zprávách měly údaje za analyzovaný rok předběžný charakter, nemusí být vždy hodnota téhož ukazatele za určitý rok ve všech zprávách stejná. Ve Zprávě 99 se to týká především údajů za rok 1998, které jsou zde uváděny ve své zpřesněné podobě, zatímco ve Zprávě 98 byly použity předběžné nebo odhadované hodnoty. Výběrové šetření FADN konané počátkem roku 1999 sleduje nejen údaje za rok 1999, ale i za rok 1998. Proto data za rok 1999 i za rok 1998 (pokud není výslovně uvedeno jinak) pocházejí z tohoto šetření.
Vzhledem k počítačovému zpracování (Microsoft Excel) obsahují tabulky zaokrouhlené ukazatele (součty, procenta apod.). Proto součtové ukazatele nemusí vždy přesně odpovídat součtům jednotlivých položek.
V číselné části tabulek jsou kromě významových hodnot použity i následující symboly:
- údaj se nevyskytuje;
. údaj není k dispozici nebo je nespolehlivý;
x údaj není smysluplný;
0 nebo 0,0 údaj existuje, ale jeho výše je nevýznamná nebo nulová.

ÚVOD

Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1999 (Zpráva 99) je rozdělena tak, jako předchozí zprávy na dvě základní části. Část A charakterizuje situaci a změny, k nimž v zemědělství a v navazujících odvětvích došlo v roce 1999. Část B charakterizuje a kvantifikuje zemědělskou politiku v roce 1999.
Část A se zabývá nejnovějším vývojem agrárního sektoru z hlediska změn vlastnických a podnikatelských struktur, z hlediska výrobních a ekonomických výsledků a situace na agrárním trhu. Na rozdíl od Zprávy 98 byla kapitola A2.3 Výrobní výsledky pro svou shrnující povahu přesunuta do Souhrnu. V jednotlivostech je pak věcná problematika této kapitoly zachycena v komoditní části kapitoly A3 Agrární trh. Ve srovnání s předchozí zprávou je v kapitole A3 věnována větší pozornost nosným komoditám, s doplněním o komodity drůbež a vejce. Nově byly zařazeny komodity chmel a len přadný.
Do kapitoly A4 Ekonomické výsledky zemědělství byla zařazena nová podkapitola A4.2 Ekonomické výsledky zemědělských podniků podle metodiky EU. Zařazení této části znamená rozšíření pohledů na ekonomiku zemědělských podniků a další posun ve srovnatelném hodnocení zemědělství ČR se zemědělstvím zemí EU. Kapitola A4 tak hodnotí ekonomickou situaci na třech úrovních. V první řadě na úrovni odvětví zemědělství jako celku pomocí Souhrnného zemědělského účtu (jak podle původní metodiky EU z roku 1993, tak podle nové metodiky EU platné od roku 1997 a v gesci ČSÚ). Dále je nově zařazeno ekonomické vyhodnocení výsledků zemědělské činnosti zemědělských podniků podle metodiky EU FADN (Farm Accountancy Data Network) na základě údajů každoročního výběrového šetření VÚZE v Síti testovacích podniků (dále výběrové šetření FADN). Údaje tohoto výběrového šetření jsou pak využity i pro „tradiční“ ekonomické hodnocení všech (tedy i nezemědělských) činností a dalších aktivit zemědělských podniků.
Část B, zaměřená na charakteristiku a hodnocení zemědělské politiky, byla ve Zprávě 99 rozšířena o kapitolu B8.4 Posouzení účinnosti podpor do agrárního sektoru. Obdobně jako předchozí zprávy se část B v kapitole B9 zabývá i stavem přípravy agrárního sektoru ČR na vstup do EU, včetně přehledu opatření, přijatých v roce 1999 v oblasti harmonizace a přibližování se k EU.
Tabulková příloha představuje utříděný přehled sociálně ekonomických a výrobních ukazatelů (v kratších či delších časových řadách) vycházejících z podkladů ČSÚ, z rezortní statistiky, z výběrového šetření FADN a z dalších zdrojů. V souvislosti se získáváním statistických údajů je třeba poděkovat odboru statistiky zemědělství a lesnictví a dalším útvarům ČSÚ za účinnou pomoc. Za podporu při získávání dalších podkladů je nutno rovněž poděkovat Ministerstvu životního prostředí, Ministerstvu pro místní rozvoj, Ministerstvu průmyslu a obchodu, Ministerstvu financí a řadě dalších státních institucí a výzkumných ústavů. Stejně tak bychom chtěli poděkovat všem respondentům Sítě testovacích podniků, kteří nám po více let poskytují nezbytné podklady k propočtům a hodnocení hospodářského výsledku zemědělských podniků.
Číselné údaje Zprávy 99 jsou uváděny v hodnotách, které byly k dispozici k 14. dubnu 2000. V řadě případů jde tedy o předběžné údaje, které budou revidovány v časově navazující zprávě. Stejný postup je uplatněn i pro předběžné údaje Zprávy 98, které jsou v letošní zprávě uvedeny v revidovaných (definitivních) hodnotách. V několika případech, v důsledku nově zjištěných skutečností, došlo k revizi i některých starších údajů.
Na základě usnesení vlády č. 1351/1999, kterým je stanoven plán nelegislativních úkolů vlády, je předkladatelem Zprávy 99 Ministerstvo zemědělství. Podle ustanovení § 6 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, bude Zpráva 99 spolu s návrhy na opatření, obdobně jako tomu bylo v roce 1998, předložena vládou k projednání a ke schválení Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
První zpráva o stavu zemědělství ČR byla veřejnosti představena v roce 1994. V roce 2000 se tedy jedná již o sedmou zprávu. Při této příležitosti bychom chtěli zmínit, že to byl v loňském roce zesnulý bývalý ministr zemědělství Ing. Josef Lux, který inicioval a podpořil myšlenku každoročního zpracování tohoto dokumentu jako ve vyspělých zemích. Vytvořil se tím základ k odpovídající prezentaci stavu a výsledků zemědělství ČR také jako jednoho z předpokladů postupného přizpůsobování tohoto odvětví podmínkám EU.

A. SITUACE ZEMĚDĚLSTVÍ V ROCE 1999

Obecné podmínky vývoje zemědělství
Rámcové podmínky, ve kterých probíhal vývoj zemědělství a agrárního sektoru v roce 1999, se vyznačovaly nadále obtížnou makroekonomickou situací, nestabilním podnikatelským prostředím, relativně příznivými klimatickými podmínkami, cenovou krizí na agrárním trhu a zemědělskou politikou, orientovanou zejména na stabilizaci a zlepšení příjmů zemědělských podniků.

Makroekonomické podmínky
Celková makroekonomická situace v ČR v roce 1999 byla ve znamení doznívající hospodářské recese, započaté v roce 1997. Podle revidovaných statistických údajů byl rok 1999 sice již třetím rokem v řadě, kdy došlo k poklesu HDP (ve s. c. 1995: 1997 -1,0 %, 1998 -2,2 % a 1999 -0,2 %), ale lze ho hodnotit jako období, kdy došlo k zastavení poklesu HDP. Celkový mírně záporný výsledek za rok 1999 byl ovlivněn především výsledkem za 1. čtvrtletí, kdy HDP meziročně poklesl o 3,3 %; ve 2. čtvrtletí se pokles HDP zastavil a v dalším období vykázal vývoj HDP mírné oživení – meziročně o 1 % ve 3. i 4. čtvrtletí . Hospodářské potíže vedly ke zvětšení rozdílu mezi ekonomickou úrovní ČR (HDP, vyjádřený v paritě kupní síly v přepočtu na obyvatele) a EU, kde i ve sledovaném období pokračoval ekonomický růst (v průměru o 2,4 % ročně). Zatímco v roce 1996 činila příslušná relace ČR vůči EU 65 %, v roce 1999 poklesla na 60 % (předběžné údaje OECD).

Uvedený mírný pokles HDP za rok 1999 byl způsoben zejména poklesem investiční poptávky, resp. hrubé tvorby fixního kapitálu. Naproti tomu některé jiné komponenty růst ekonomiky v roce 1999 podporovaly. Týká se to především vývoje výdajů na konečnou spotřebu domácností jako nejvýznamnější složky HDP – v roce 1999 tyto výdaje, vyjádřené ve s. c. 1995, vzrostly o 1,4 %, v roce 1998 naopak o 2,9 % poklesly. Spotřeba domácností byla stimulována poměrně značným zvýšením reálných mezd. Na druhé straně ji částečně omezoval soustavný pokles zaměstnanosti.
Největší vliv na ekonomický růst v roce 1999 měl zahraniční obchod. Došlo opět ke snížení záporného salda obchodní bilance, a to navzdory nepříznivému vývoji směnných relací zejména v důsledku zvýšení cen ropy na světovém trhu ve druhém pololetí. K podstatnému zhoršení došlo však u bilance služeb (přebytek této bilance byl o 15,3 mld. Kč, tj. o 26,6 %, nižší než v roce 1998). Běžný účet platební bilance vykázal za rok 1999 záporné saldo ve výši 36,6 mld. Kč (o 15 % nižší než v roce 1998 – především díky příznivějšímu vývoji obchodní bilance).

Podnikatelské prostředí
Makroekonomické faktory, bezprostředně ovlivňující podnikatelské prostředí, doznaly v roce 1999 některých významných změn. Týká se to i výrazného zvýšení míry registrované nezaměstnanosti, která koncem roku dosáhla 9,4 %. Vysoký nárůst nezaměstnanosti svědčil na jedné straně o ekonomické recesi, avšak na druhé straně i o začínající restrukturalizaci podniků.
Sílící vliv zahraničních investic v české ekonomice, proexportní politika vlády a také další faktory, včetně vývoje kurzu koruny podporujícího vývozní schopnost (koruna proti dolaru oslabila v ročním průměru asi o 7 %) se promítly do růstu vývozu (meziročně o 9,2 % v b. c. a o 9,6 % ve s. c. 1995).
Souhrn ekonomických i administrativních (zpomalení cenové deregulace) faktorů spolu s protiinflačním úsilím ČNB vedl k neočekávanému, v nejbližších letech stěží opakovatelnému, útlumu vývoje cenových hladin. V podnikatelské sféře se tento vývoj vyznačoval stagnací cen průmyslových výrobců (ve zpracovatelském průmyslu se ceny výrobců meziročně zvýšily pouze o 0,1 %) a výrazným cenovým propadem v zemědělství i v některých odvětvích tržních služeb.
Nepříznivý vliv na rozvoj podnikání a investiční činnost měl negativní trend úvěrového financování, způsobený tím, že v roce 1999 výrazně zesílil tlak na výnosnost bank. Celková suma úvěrů poskytnutých soukromému sektoru (vč. družstev) se meziročně snížila o 3 %. Hlavním důvodem „stagnace půjčování“ byla obava bank dále půjčovat zadluženým podnikům na často nejasné projekty a zvyšovat tak rizikové úvěry (úhrn klasifikovaných, tj. problémových úvěrů dosáhl – bez zahrnutí údajů za Konsolidační banku – více než 300 mld. Kč).
Předpokladem opětovné ochoty bank angažovat se při financování investic a chodu podniků je náprava a stabilizace systémového (institucionálního, legislativního, kontrolního, trestně-postihového atp.) rámce fungování ekonomiky. V roce 1999 bylo v tomto směru dosaženo jistého dílčího pokroku. Byly přijaty některé legislativní úpravy a zejména v závěru roku projednávala Poslanecká sněmovna desítky návrhů zákonů či jejich novel, které by měly příznivě ovlivnit podnikatelské prostředí v nastávajícím období.
Byl schválen vládní návrh zákona o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, novela živnostenského zákona a zákona o zadávání veřejných zakázek, zákon o veřejných dražbách. Další legislativní předlohy se v závěru roku projednávaly nebo byly ve stadiu schváleného vládního návrhu (telekomunikační zákon, zákon o investičních pobídkách, zákon na ochranu před dovozem subvencovaných výrobků, novela zákona o konkurzu a vyrovnání), případně ve stadiu návrhu věcného záměru zákona (např. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích).
V daňové soustavě, stejně jako v předchozích letech, byly dále posíleny nepřímé a omezeny přímé daně. Zvláště významné je snížení sazby daně z příjmů fyzických osob. Od července pak byly zvýšeny sazby spotřebních daní. Počátkem roku 2000 se do daňové soustavy promítly další podstatné úpravy, schválené v předchozím období – zrušení nejvyšší, 40procentní sazby zdanění příjmů fyzických osob a pokles lineární sazby daně z příjmů právnických osob z 35 % na 31 %. V roce 1999 došlo také ke zrychlení odpisů. Zkrácením doby odepisování hmotného i nehmotného investičního majetku určeného k podnikání (např. u strojů, zařízení, nákladních vozů, traktorů i jiného investičního majetku používaného v zemědělských podnicích) z 8 na 6 let se příslušné sazby přiblížily odpisovým normám běžným ve světě.
V dubnu 1999 vláda schválila revitalizační program a současně byla vytvořena revitalizační agentura, jejímž posláním je vyvést klasifikované úvěry z bilancí bank a nalézt strategické investory pro „oživované“ podniky.
Na podporu malých a středně velkých firem (soustředěnou do deseti programů) vláda vyčlenila téměř dvojnásobný objem prostředků než v předchozím roce. Současně zvýhodnila také podmínky některých programů, přes které se podpora podnikatelům poskytuje. Novinkou bylo zavedení programů Kapitál (program podpory malých a středních podniků poskytováním záruk investorům rizikového a rozvojového kapitálu) a Podpora exportu (program podpory malých a středních podniků v oblasti vývozních informačních, poradenských a vzdělávacích služeb).
Konkurzy v roce 1999 neprobíhaly ani rychleji, ani úspěšněji než v předchozích letech. Konkurz však začal být vyhlašován i na významné velké společnosti (Chemapol Group, Přerovské strojírny apod.). Několik dalších velkých konkurzů bylo dočasně odvráceno uzavřením tzv. stabilizační (standstill) dohody věřitelů (např. Škoda Plzeň). Účinným nástrojem ozdravování ekonomiky se však konkurzy dosud nestaly.
Povětrnostní podmínky v marketingovém roce 1998/99
Produkční výsledky zemědělství v jednotlivých letech ovlivňuje průběh povětrnostních podmínek. Podzim roku 1998 byl chladný a deštivý. Dlouhotrvající srážky v průběhu září a října, které dvojnásobně až trojnásobně převyšovaly dlouhodobý průměr, negativně ovlivnily průběh podzimních prací. Deštivé počasí a opožděná sklizeň předplodin prodloužily osev ozimů až do období po agrotechnických lhůtách. Osevní plochy ozimých obilovin pro sklizeň roku 1999 byly (podle šetření MZe) o 12,3 % nižší než plochy ozimů obilovin před sklizní roku 1998 (šetření ČSÚ).
V roce 1999 byly povětrnostní podmínky pro většinu plodin vcelku příznivé. Sušší květen a delší deštivé období v červnu a červenci prospělo nalévání zrna obilovin, napomohlo však rozšíření klasových chorob. Suché a teplé počasí od poloviny července příznivě ovlivnilo dozrávání obilovin, jejich hektarový výnos (4,35 t/ha – nejvyšší průměrný výnos od roku 1991) a kvalitu sklizené produkce. Pouze později dozrávající porosty zaschly. Na druhé straně se počasí nepříznivě projevilo na produkci pozdních konzumních a průmyslových brambor i pícnin.
K poškození porostů zamokřením, přívalovými dešti, krupobitím, případně ke škodám v důsledku polehnutí porostů došlo v průběhu roku 1999 pouze ojediněle. S výjimkou některých regionů nenastalo, na rozdíl od roku 1998, přemnožení hraboše. Poměrně příznivé povětrnostní podmínky přispěly k meziročnímu zvýšení celkové rostlinné produkce o 5 % ve s. c. 1989. Nedostatek srážek v podzimních měsících ztížil přípravu půdy k setí ozimů pro sklizeň 2000. Následné srážkové fronty však příznivě ovlivnily vzcházení ozimů.
Kromě makroekonomických faktorů, charakteru podnikatelského prostředí a povětrnostních podmínek bylo zemědělství v roce 1999 podstatně ovlivněno uskutečňovanou zemědělskou politikou.

Zemědělská politika
Mimořádný pokles tempa inflace – celkové i tzv. čisté – překročil všechna očekávání. Koncem roku 1998 predikovala ČNB pro následující rok střední míru čisté inflace 4,3 % a její spodní hranici 4,0 %. Ve skutečnosti činila v roce 1999 čistá inflace jen 1,5 %. Nejvýznamnější příčinou odchylky skutečnosti od původního inflačního cíle byl vývoj cen potravin. Predikce čisté inflace v případě těchto cen činila 3,6 % (střední míra), resp. 3,3 % (spodní hranice), zatímco ve skutečnosti nedošlo v roce 1999 k žádnému jejímu navýšení, ale naopak k poklesu – o 0,7 %. Odlišný vývoj cen potravin se na celkovém rozdílu mezi predikovanou spodní hranicí inflačního cíle a skutečným vývojem čisté inflace podílel zhruba dvěma třetinami.
K neočekávanému poklesu cen potravin, primárně vyvolanému nízkými cenami na světových trzích, vedla soustavná hrozba importu levných (a často subvencovaných) agrárních produktů, spolu s intenzivní cenovou konkurencí na tuzemském maloobchodním trhu. Maloobchodní řetězce si politikou nízkých cen upevňovaly své postavení na trhu. Ukázalo se, že jejich vliv na vychýlení cenového vývoje potravin byl proti původním očekáváním silnější. Pod zvýšený tlak se pak dostaly odbytové ceny potravinářského průmyslu a spolu s tím i ceny zemědělských výrobců (CZV).
V roce 1999 došlo k bezprecedentnímu poklesu CZV – v průměru za všechny zemědělské komodity o 11,7 %, při tom za rostlinné výrobky o 15,0 % a živočišné výrobky o 10,5 %. V dalších základních produkčních odvětvích došlo k výraznému útlumu cenového nárůstu, nikoli však k poklesu cen výrobců (např. v průměru za průmyslová odvětví ze 4,9 % v roce 1998 na 1,0 % v roce 1999).
Uvedený propad CZV a meziroční pokles tržeb (o 11,1 mld. Kč, tj. o 10,0 %) v roce 1999 se velmi nepříznivě projevil na finančním hospodaření zemědělských podniků. Zesílil proto i tlak na zemědělskou politiku. Zemědělci a jejich stavovské organizace požadovali od státu především zvýšenou ochranu domácího agrárního trhu, podporu vývozu zemědělských komodit a posílení přímých dotací.
Zemědělská politika, jež se snažila reflektovat na požadavky zemědělců, narážela na dvě základní omezení: platné mezinárodní obchodně politické dohody (WTO, Evropská dohoda atd.) a rozpočtová omezení plynoucí z ekonomických potíží, odrážejících se v celé sféře národního hospodářství, včetně deficitního státního rozpočtu.
Kromě běžných nástrojů celní politiky lze ve výjimečných případech uplatňovat mimořádná obchodně politická opatření na ochranu domácího trhu. Po zkušenostech z předchozího roku (omezení dovozu jablek z EU, mimořádné clo na dovoz pšenice z Maďarska, připravované, avšak nerealizované přímé omezení dovozu vepřového masa) bylo k těmto opatřením v roce 1999 přistupováno cílevědomě s ohledem na dodržení postupů stanovených mezinárodními pravidly a zvyklostmi.
Z hlediska legislativy byl způsob přijímání opatření (zvláštní ochranná opatření, nouzová opatření a stanovení vstupních hodnot) při dovozu zemědělských výrobků a potravin na území ČR upraven nařízením vlády č. 39/1999 Sb. Podle příslušných pravidel bylo postupováno zejména při přijetí opatření k ochraně domácího trhu s cukrem prostřednictvím regulace dovozu cukru a příbuzných komodit na český trh. Přijaté ochranné opatření má platnost až do roku 2003.
Proti předchozímu roku se celkové podpory zemědělství v roce 1999, týkající se jak podpory cen zemědělských výrobců, tak i přímých podpor jejich příjmů (zejména prostřednictvím programů na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství) poněkud zvýšily. Podle údajů OECD ukazatel odhadu produkčních podpor, vyjádřený jako % OPP (podíl celkové podpory poskytnuté zemědělcům na hodnotě příjmů ze zemědělské činnosti), vzrostl v ČR z 21 % v roce 1998 (revidovaný údaj) na 25 % (předběžný údaj). Podrobněji k zemědělské politice v roce 1999 část B.

2 Předpoklady a faktory zemědělské výroby

2.1 Vlastnické vztahy a podnikatelská struktura

2.1.1 Změny vlastnických a uživatelských vztahů

Situace v řešení restitučních případů
Vyřizování uplatněných restitučních nároků v zemědělství, vyjádřené zejména ukazateli počtu ukončených a téměř ukončených správních řízení týkajících se restitučních případů a počtu vydaných správních rozhodnutí, dále pokročilo. Svědčí o tom především 96,3 % ukončených a téměř ukončených správních řízení k 31. 12. 1999 proti 94,5 % k 31. 12. 1998.

V rámci správních řízení do konce roku 1999 bylo rozhodnuto celkem o 1 556 tis. ha zemědělské a lesní půdy. Z toho bylo skutečně vydáno 1 241 tis. ha, nevydáno s nárokem na náhradu prostřednictvím PF ČR bylo 118 tis. ha a zbytek 197 tis. ha se ve smyslu negativních rozhodnutí pozemkových úřadů nevydává.

Privatizace státních podniků hospodařících na zemědělské půdě
Privatizace státních statků a obdobných státních podniků hospodařících na zemědělské půdě (dále jen státních statků) byla v roce 1999 téměř ukončena. Po provedené aktualizaci údajů o objemu majetku státních statků určeného k privatizaci, zohledňující zařazení některých podniků do likvidace nebo konkurzu, vyřazení z privatizace apod., činil podíl majetku v realizovaných privatizačních projektech k 31. 12. 1999 již 97,24 % z celkové hodnoty majetku zahrnutého do zakladatelských privatizačních projektů. Proces privatizace však byl dále limitován nejen vyřizováním restitučních případů podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a jeho pozdějších úprav, ale také revokací privatizačního řízení. V řadě případů docházelo po odstoupení původního nabyvatele (např. v důsledku neschopnosti splácet závazky za privatizovaný majetek atd.) k dalšímu privatizačnímu řízení, např. vypsáním nové veřejné soutěže.
U státních statků byl nejrozšířenější metodou privatizace přímý prodej předem určenému nabyvateli (v 55,17 % případů). Z hlediska právní formy nabyvatele připadla převažující část privatizovaného státního majetku právnickým osobám.

Úloha Pozemkového fondu ČR ve vypořádání restitučních nároků, v privatizaci a v pronájmu státní půdy a ostatního majetku
Pozemkový fond ČR (PF ČR) má rozhodující úlohu v privatizaci a v pronájmu státní půdy a souvisejícího státního majetku. V oblasti restitucí PF ČR vydává oprávněným osobám (po vypořádání restitucí povinnými osobami) náhrady za znehodnocené nemovitosti a inventář – v nemovitostech, v hotovosti do 10 tis. Kč a v akciích Restitučního investičního fondu, a. s. (RIF). Akcie RIF byly v roce 1998 zcela vyčerpány. V roce 1999 byly proto na základě dohody PF ČR a FNM ČR vydávány náhrady také formou směnek uhrazovaných FNM ČR. PF ČR vydává také náhradní pozemky na restituce z půdy ve státním vlastnictví.

Pozemkový fond pronajímá státní půdu a ostatní státní majetek do doby jejich privatizace. Z celkové výměry 814 tis. ha státní zemědělské půdy k 31. 12. 1999 bylo pronajato 757,3 tis. ha. Největší podíl připadl na obchodní společnosti (49,8 %) a fyzické osoby – restituenty a soukromé zemědělce (30,9 %) a zbývající část družstvům (12,3 %). Přitom zůstalo z nejrůznějších důvodů k 31. 12. 1999 ještě 56,7 tis. ha státní zemědělské půdy nepronajato, což představuje 7 % celkové výměry státní půdy ve správě PF ČR.

2.1.2 Podnikatelská struktura zemědělství
Údaje aktualizovaného statistického registru zemědělských podniků – agroregistru svědčí především o tom, že v roce 1999 pokračovala již několikaletá stagnace podílu podniků fyzických osob (PFO) a právnických osob (PPO) na celkové výměře z. p. obhospodařované zemědělskými podniky (uvedenými v agroregistru). PFO (samostatně hospodařící rolníci a další soukromí podnikatelé) se na této výměře (bez půdy drobných pěstitelů a neobhospodařované půdy) podílejí přibližně čtvrtinou a PPO třemi čtvrtinami.

Hlavní změny v podnikatelské struktuře probíhaly v rámci PPO, kde pokračoval pokles podílu družstev a nárůst podílu obchodních společností. Počet společností se meziročně zvýšil o necelých 15 %, zatímco počet družstev o necelých 8 % poklesl. Zároveň se zvýšil podíl obchodních společností na z. p. obhospodařované zemědělskými podniky ze 40,6 % na 43,3 % (z toho 22 % připadlo na společnosti s ručením omezeným, 20,7 % na akciové společnosti a zbytek – 0,6 % – na veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti). Nejdynamičtější pohyb ve struktuře byl stejně jako v předchozích letech zaznamenán u akciových společností. Jejich podíl na obhospodařované z. p. se v období 1995-99 zvýšil o 13 procentních bodů (ze 7,6 % zjištěných Agrocenzem na 20,7 % podle aktualizovaného agroregistru). Na akciové společnosti se transformovala podstatná část družstev, jejichž podíl na obhospodařované z. p. klesl v roce 1999 pod jednu třetinu (na 32,2 %; srovnatelný podíl družstev podle Agrocenzu 1995 činil 47 %).
Velikostní struktura zemědělských podniků se v roce 1999 nijak významně nezměnila. Průměrná výměra zjištěná za celý soubor podniků v agroregistru (včetně podniků neobhospodařujících z. p.) poklesla sice z 99 ha na 96 ha, avšak u podniků obhospodařujících z. p. (Tabulka TA2.1/05) se naopak nepatrně zvýšila – ze 138 ha na 139 ha. Tutéž relaci vyjadřuje vážený průměr plošné velikosti podniků obhospodařujících z. p. (vahou je výměra z. p. jednotlivých podnikatelských forem): 982 ha v roce 1999 a 981 ha v roce 1998. Porovnání těchto průměrných hodnot se stejným ukazatelem napočteným z údajů Agrocenzu 1995 – 963 ha – svědčí o tendenci mírného zvyšování podílu podniků ve vyšších velikostních skupinách.

Velikostní struktura podniků v českém zemědělství si uchovává výrazně duální charakter. Podle údajů za rok 1999 připadlo např. na velikostní skupiny podniků s výměrou nad 500 ha z. p. pouze 7,7 % všech podniků vedených v agroregistru; jejich podíl na celkové výměře z. p. činil však 79,7 %. Naopak na 80,9 % podniků s výměrou do 50 ha připadlo pouze 6,8 % obhospodařované z. p.

2.2 Výrobní faktory

2.2.1 Zemědělský půdní fond
Celková výměra evidovaného půdního fondu České republiky k 31. 12. 1999 činila podle ČÚZK 7 886 tis. ha. Zemědělský půdní fond (ZPF) je vykazován v rozsahu 4 282 tis. ha. V porovnání s rokem 1998 poklesla evidenční výměra ZPF o 1,9 tis. ha.
Výrazněji poklesla evidovaná výměra orné půdy, a to o 4,6 tis. ha, zatímco evidovaná výměra luk a pastvin vzrostla celkem o 2,9 tis. ha. Výměry trvalých kultur (chmelnic, vinic a ovocných sadů) mírně poklesly. Jejich evidence není v souladu s užívanými výměrami trvalých kultur, vzhledem k tomu, že vlastníci pozemků neohlašují změnu kultury, kterou na jejich pozemcích provádí uživatel (nájemce). Procento zornění 72,3 % proti roku 1998 stagnuje vzhledem k tomu, že při současném nárůstu luk a pastvin proti roku 1998 poklesla celková výměra ZPF.

Podle výsledků bonitace je zhruba 60 % ZPF na půdách méně až málo úrodných. Rozsah nevyužívané zemědělské půdy se odhaduje na přibližně 300 tis. ha , z toho 58 tis. ha je orná půda v klidu a zbytek tvoří trvalé travní porosty převážně na orné půdě, které nejsou evidenčně podchyceny v katastru nemovitosti na katastrálních úřadech.
Půdní, klimatické a morfologické podmínky ČR jsou převážně takového charakteru, že bez úpravy vodního režimu zemědělských půd a krajiny by nebylo možné hospodařit. Rozsah odvodněných a zavlažovaných půd dlouhodobě stagnuje. Odvodněných půd je 1 087 tis. ha a závlahy jsou vybudovány na přibližně 150 tis. ha. Využití závlah s ohledem na ekonomickou náročnost je velmi nízké (necelých 29 %). Odvodňovací systémy na více než 30 % odvodňovaných ploch vyžadují rekonstrukci z důvodu ukončení technické životnosti a zhruba na 25 % vyžadují nákladnou údržbu.
Na více než 27 % ZPF jsou uplatňována omezení, která jsou dána především environmentálními důvody. Jde o omezení produkce v národních parcích (NP), velkoplošných chráněných oblastech (CHKO) a v pásmech hygienické ochrany vod (PHO). Rozsah těchto území se proti roku 1998 nezměnil. U pásem hygienické ochrany vod dochází k radikálnímu přehodnocení, které bude ukončeno v roce 2002.

2.2.2 Biologicko–technologické aspekty rostlinné výroby
V současných ekonomických podmínkách se stále více podniků zajímá o nové technologie, které jsou budoucností zemědělství. Zemědělští podnikatelé hledají nové méně pracné, produktivnější způsoby pěstování polních plodin. Minimalizace zpracování půdy se kromě fytosanitárních rizik osvědčuje u obilovin a olejnin. Úspěšnost nových technologií, minimalizujících zpracování půdy, je podmíněna důsledným prováděním chemické ochrany proti plevelům, chorobám a škůdcům. Vedle tradiční intenzivní zemědělské výroby nalézají své pevné místo v rámci zemědělství nové ekologické způsoby pěstování plodin.

Výživa rostlin
Snižování stavů skotu má za následek snižující se výměru půd hnojených chlévským hnojem. V současné době je v ČR aplikováno ve statkových hnojivech odhadem pouze 0,6 - 0,7 t organických látek na l ha orné půdy. Nízké dávky hnoje jsou částečně vyrovnávány zaorávkou slámy společně s dusíkatými hnojivy. Spotřeba průmyslových hnojiv je nejnižší od počátku 60. let (65,6 kg č. ž./ha z. p. v roce 1999). Příčinou jsou především vysoké ceny vstupů a tomu neodpovídající realizační ceny jednotlivých komodit.
V roce 1999 měli zemědělci možnost využívat dotační podporu na vápnění orné půdy s půdní reakcí do 5,5 pH. Úspěšně se zavádí nové technologie aplikace hnojiv s využitím globálního družicového systému GPS (Global Precise System). Tyto postupy jsou šetrné k životnímu prostředí a přinášejí ekonomické výhody.
V oblasti výživy rostlin byly zahájeny práce na novele zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, s cílem jeho plné slučitelnosti s předpisy EU.

Ochrana rostlin
V oblasti ochrany rostlin se podceňuje řádné moření osiva. Výsledkem je zvýšený výskyt snětí a snížení kvality zrnin.
Stále náročnější chemickou ochranu vyžadují rostliny ze skupiny brukvovitých olejnin a slunečnice. Intenzivnější výskyt jejich škůdců a chorob bezprostředně souvisí s růstem pěstitelských ploch.
Technologie minimalizace zpracování půdy se projevila z hlediska fytosanitárního jako riskantní. Napomáhá nejen přetrvání některých chorob a škodlivého hmyzu, ale i přežívání hraboše polního.
Používání chemických přípravků na ochranu rostlin se již stabilizovalo. U herbicidů se zvyšuje podíl širokospektrálních přípravků. Znatelně roste používání regulátorů růstu. Spotřeba rodenticidů narůstá s výskytem hraboše polního.

Osiva a sadba
Domácí odrůdy obilovin a pícnin si udržují přes silnou konkurenci zahraničních odrůd své zastoupení na pěstitelských plochách. Přes snahu státu udržet dotační politikou cenu osiv na přijatelné úrovni používá stále větší část zemědělců vlastní, často nemořená, nedostatečně vyčištěná osiva. Spotřeba certifikovaných osiv a sadby klesá. Klesl i počet registrovaných odrůd z 308 v roce 1996 na 213 v roce 1999 .

Zemědělská technika a technologie. Zpracování půdy a zakládání porostů plodin
Rozšířením sortimentu nabídky strojů na zpracování půdy a setí a vybavením zemědělských podniků výkonnými traktory se postupně vytvářejí lepší předpoklady pro přizpůsobení technologií zpracování půdy a setí konkrétním půdně klimatickým podmínkám zemědělských podniků. Zvýšila se výkonnost strojních souprav, vytvořily se podmínky pro zlepšení kvality práce a respektování ekologických hledisek při hospodaření na půdě. Hlavní pozitivní změny lze charakterizovat takto:
 U konvenčního zpracování půdy s orbou je možné dodržet zásady platné při orbě svažitých pozemků. Využitím oboustranně otočných pluhů se pozitivně projevuje spojování orby s úpravou hrubé brázdy.
 Zvýšila se výměra orné půdy, na které se uplatňuje úsporné zpracování půdy bez orby především u obilovin. Zlepšila se nabídka strojů pro mělké zpracování půdy a zajišťujících kvalitní setí i v technologiích s minimálním zpracováním půdy.
 Vlivem změn v technologiích zpracování půdy, spojováním pracovních operací a zvýšením výkonnosti strojních souprav se vytvořily předpoklady pro včasné dokončení nezbytných pracovních operací.
 Proti předpokladům se významněji nerozšířily technologie šetrného zpracování půdy při pěstování cukrové řepy a kukuřice.

Hnojení
Velký pokrok nastal v kvalitě rozmetání hnojiv. Rozmetadla průmyslových hnojiv a kejdy splňují jak požadavky na přesnější dávkování tak i zaručenou plošnou rovnoměrnost aplikace. Zvýšenou kvalitu práce odstředivých rozmetadel umožňuje téměř 100% granulace průmyslových hnojiv a běžně uplatňované zakládání kolejových meziřádků pro ošetřování plodin za vegetace.

Sklizeň zrnin
V této oblasti byl zaznamenán výrazný technický pokrok. Zvýšila se výkonnost sklízecích strojů, kvalita práce i pohodlí obsluhy, takže celková technická úroveň se zlepšila.

Posklizňová úprava zrna
Stávající technologická zařízení posklizňových linek byla již v roce 1989 ve většině případů zastaralá, a to morálně i fyzicky. Nejobtížnější je situace u sušiček, čisticích a třídicích strojů. Modernizace a výstavba nových zařízení probíhá velmi pomalu.

Skladování zrnin
Trend směřuje k plošnému využívání věžových zásobníků o jednotkové skladovací kapacitě 150, resp. 200, 400, 750, 1 000, 1 500, 2 500 t uskladněného zrna. Ošetřování uskladněného zrna v těchto zásobnících je řešeno intenzivním provzdušňováním.

Sklizeň cukrovky
V posledních deseti letech se začínají i u nás využívat zásobníkové sklízeče z dovozu (SRN, Francie). Z hlediska technologie sklizně se u všech těchto strojů jedná o jednofázový způsob sklizně, bez sklizně chrástu s využitím zásobníků pro sklizené bulvy. Pracovní záběr těchto strojů je obvykle šest řádků, velikost zásobníku se pohybuje podle typu stroje od 10 do 18 m3 (max. 25 m3). Tato technologie se využívá v ČR přibližně na 90 % ploch.

Pěstování brambor
V technologiích pěstování brambor nastávají výrazné změny. Klasická příprava půdy kypřením, sázení čtyřřádkovými sazeči tuzemské produkce a mechanická kultivace je nahrazována záhonovým způsobem odkamenění půdy, sázení je prováděno speciálními sazeči brambor a mechanická kultivace je nahrazena chemickým ošetřováním. Tato nová technologie má vliv na výrazné snížení mechanického poškození brambor při sklizni. Zvyšuje se kvalita brambor a snižují se skladovací ztráty. K zásadní změnám pracovních postupů dochází v bramborářských oblastech s vyšším obsahem kamenů v půdě.
Zavedením nových technologií při praní, čištění, balení a spotřebitelském vážení brambor dochází také ke zvyšování kvality nabízených brambor. Rozšiřuje se loupání a další zpracování brambor.

Sklizeň pícnin
Za posledních 10 let došlo k značnému rozšíření sklizně suchých a zavadlých objemných hmot (seno, zavadlá píce) lisy na velkoobjemové válcové a hranolové balíky. Velkoobjemové balíky zavadlých pícnin se strojově obalují pružnou fólií, která zabezpečí správný průběh konzervačního procesu.
Z nových způsobů uskladnění a konzervace zavadlých pícnin se rychle rozšiřuje uskladnění pícnin v silážních vacích a začíná se používat i uskladnění velkoobjemových balíků zavadlé píce do tzv. flexy vaků.

Výrobní aspekty hlavních skupin plodin

Obiloviny

V roce 1999 bylo ve Státní odrůdové knize zapsáno 136 odrůd obilovin. Podíl domácích odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize činí jen asi 50 %, ale podíl na trhu s osivem je u domácích odrůd vyšší. Je to dáno nejen nižší cenou domácího osiva, ale i vysokou úrovní šlechtění obilovin v ČR.
V poslední době jsou u nás, stejně jako v zemědělsky vyspělých zemích, sledovány snahy při pěstování obilovin změnit systémy hospodaření. Minimalizace zpracování půdy, která se při pěstování obilovin v ČR poměrně často využívá, vede ke snižování nákladů na jednotku plochy. Mezi nevýhody těchto technologií však patří skutečnost, že pokud nejsou doprovázeny účinnou chemickou ochranou, způsobují rostoucí zaplevelení jednoletými i vytrvalými plevely.
Jako velmi perspektivní se při pěstování obilovin v posledních letech jeví programy využívající globální poziční systémy a geografický informační systém v rámci tzv. precizního zemědělství. Tyto postupy jsou založeny na přesné specifikaci místa, např. při aplikaci herbicidů či hnojiv. Dané systémy umožňují výběrový systém ošetření a vedou k optimalizaci zvolených postupů.

Olejniny
Počet odrůd olejnin se v letech 1989-99 zvýšil z 87 na 136. Trend zvyšování podílu olejnin na orné půdě je doprovázen bohatým výběrem zahraničních odrůd slunečnice i řepky.

Okopaniny
Ve Státní odrůdové knize je zapsáno 100 odrůd brambor. Převahu v sortimentu mají odrůdy pro výrobu konzumních brambor. Začínají se rozšiřovat odrůdy vhodné pro výrobu zušlechtěných výrobků.
Ekologické postupy pěstování brambor se uplatňují převážně na rodinných farmách na celkové výměře asi 150 ha (průměrná výměra přibližně 2 ha na farmu). V roce 1999 se vyprodukovalo 1 526 t brambor s certifikátem bio produktu.
Ve Státní odrůdové knize je zapsáno 72 zahraničních odrůd cukrové řepy. Celá plocha je osévána kvalitními jednoklíčkovými odrůdami na konečnou vzdálenost 18 - 20 cm. Technologický proces pěstování cukrovky je založen na intenzivním používání pesticidů a plném nasazení techniky.

Len přadný
Z bilance komodity vyplývá, že více než polovina potřebného množství dlouhého vlákna se musí do ČR dovážet ze zahraničí, především z Belgie. Nové domácí odrůdy se výnosovými parametry vyrovnávají zahraničním, navíc nejsou tak náročné na půdně klimatické podmínky.

Ovoce
Tržní ovoce je převážně produkováno na plochách intenzivních ovocných sadů. Třetina našich intenzivních sadů je přestárlých. Mladé výsadby, které budou vstupovat do plodnosti během následujících tří let, tvoří asi 10 % intenzivních výsadeb. Nejpříznivější věková skupina výsadeb je u slivoní (především jde o pološvestky), kde 40 % výsadeb vstupuje do plodnosti. Nejhorší věkovou strukturu má drobné ovoce a broskvoně.
V rámci obnovy sadů, podpořené dotačním titulem, dochází i k žádoucí změně v odrůdové skladbě. Základním předpokladem zlepšení konkurenceschopnosti tuzemského ovoce na trhu kromě výsadeb sadů s intenzivními technologiemi a perspektivními odrůdami, je uskladnění produkce v kvalitních moderních skladech. Integrovaný systém pěstování ovoce je uplatňovaný u 34 podniků na celkové výměře 3 103 ha.

Zelenina
Pěstitelská plocha zeleniny pozvolna narůstá. V posledních letech se zvýšily plochy pro pěstování cibule, petržele, celeru, konzervárenského hrachu, špenátu, póru a ředkvičky. Rovněž se rozšiřují plochy v ČR méně pěstovaných druhů zeleniny, jako jsou brokolice, pekingské zelí a ledový salát. Na kvalitě tržní zeleniny se významně spolupodílí i způsob skladování. Rekonstrukci je potřeba provést u chlazených skladů na 12 tis. t a u větraných na 18 tis. t zeleniny. Nově je nutné vybudovat chlazené sklady na 30 tis. t a větrané sklady na 20 tis. t zeleniny.

Réva vinná
Průměrné stáří vinic v ČR v roce 1999 bylo přibližně 17 let, přičemž za optimální lze považovat stáří asi 13 let. I když bylo od roku 1994 do roku 1999 s dotační podporou MZe vysázeno 1 416 ha vinic, dosahuje za posledních 10 let dluh v obnově vinic 4 200 ha. Z porovnání nově sázených a klučených odrůd vyplývá jednoznačný trend ke zvyšování kvality produkovaných hroznů. Bílé odrůdy zaujímají 78,6 % plochy vinic, modré odrůdy 21,4 %.
V roce 1999 byl pro vinohradnictví mimořádně příznivý rok. Průměrný hektarový výnos moštových hroznů dosáhl přibližně 8,3 t/ha, s průměrnou cukernatostí 17,5° NM, tj. stupňů normalizovaného moštoměru.

Chmel
S poklesem odbytu českého aromatického chmele na domácím i zahraničním trhu se v druhé polovině 90. let výrazně snížila pěstitelská plocha chmele. Z dlouholeté průměrné výměry zhruba 10 tis. ha chmele se tato plocha snížila na 5,6 tis. ha v roce 1998 a na 6,1 v roce 1999. Pro intenzifikaci českého chmelařství by mj. byla potřebná každoroční obnova zhruba 500 ha chmelnic. S dotační podporou dosáhla v letech 1994 až 1999 obnova chmelnic1 768 ha. Ve skladbě vysazovaných odrůd se zvětšuje zastoupení ozdravených klonů a hybridních odrůd. Tato odrůdová přestavba sebou přináší nemalé finanční požadavky na výstavbu nových konstrukcí chmelnic i vybudování kapacity na zpracování odrůd chmele s vyšším obsahem alfa kyselin.

2.2.3 Biologicko–technologické aspekty živočišné výroby

Technologické systémy v živočišné výrobě

Skot

Vývoj a také dostupnost moderních technických systémů vytvořily podmínky pro úspěšné zavádění volných systémů ustájení dojnic. Počet stájí s volným ustájením dojnic rychle vzrůstá a v roce 1999 stáje s volným ustájením dojnic se podílejí 35 % na celkovém počtu ustájovacích míst pro dojnice.
U volného ustájení se nejvíce rozšiřuje ustájení ve stlaných volných boxových stájích. V posledním období se uplatňují trendy směřující k užívání bezstelivových stájí v kombinaci s produkcí kejdy. Podíl volných bezstelivových stájí činí 7,3 % z celkového počtu ustájovacích míst v rekonstruovaných nebo nově postavených stájích pro dojnice.
V systémech krmení se ve stále větší míře přechází od letní a zimní krmné dávky k celoroční krmné dávce na bázi konzervovaných krmiv s vynecháním zeleného krmení. Jednotlivé komponenty krmné dávky se míchají často i s jadrnými krmivy a zvířatům se podávají formou komplexních krmných dávek, v závislosti na druhu chovaného zvířete, hmotnosti a užitkovosti. K zakládání krmiva jsou využívány krmné míchací a zakládací vozy.
V modernizovaných nebo nově postavených stájích výrazně převažuje dojení v dojírnách. Nejvíce rozšířené jsou osvědčené rybinové dojírny.

Prasata
Chov prasat po roce 1989 nepostihl tak výrazný pokles stavů. Dříve postavené stáje jsou většinou nadále využívány a částečně byly pro chov prasat rekonstruovány i bývalé stáje pro chov skotu.
Ve většině stájí byly modernizovány technické systémy krmení s cílem přiblížit techniku výživy prasat jejich fyziologickým požadavkům, snížit spotřebu krmné směsi na 1 kg přírůstku, snížit potřebu lidské práce a zlepšit řízení chovu.
S výjimkou prasnic v porodně jsou pro chov prasat používány různě veliké skupinové kotce. Ve výkrmu prasat převažují bezstelivové systémy ustájení s částečně zaroštovanou podlahou. Pro nižší kapacity stájí prasat ve výkrmu jsou užívány i systémy ustájení na podestýlce. Pro odklízení hnoje ze stáje jsou používány hydromechanické systémy (pro kejdu) nebo shrnovací lopaty a mechanické dopravníky (pro slamnatý hnůj).
V současné době nejrozšířenější jsou systémy krmení suchou krmnou směsí asi u 60 % prasat, tekutou krmnou směsí je krmeno přibližně 40 % prasat. Při krmení tekutou krmnou směsí se výrazně prosadily potrubní krmné systémy.

Drůbež
Technologie ustájení drůbeže spočívá u nosného typu slepic téměř výlučně v klecových technologiích, zatímco u masných typů drůbeže na podestýlce.
Výkrm jatečné drůbeže a produkce slepičích vajec jsou realizovány v halách různého typu a různé technologie vytápění, vzduchotechniky a krmení. Převážnou část kapacit představují haly staršího typu a různé adaptované stavby. Pro zajištění požadované produkce je stavební kapacita dostačující, ale vyžaduje pravidelnou obměnu technologického vybavení. Vzhledem k tomu, že dosažená úroveň užitkovosti drůbeže dosáhla parametrů vyspělých zemí (délka výkrmu, spotřeba krmiv na jednotku produkce, snáška), bude nutno nárůst produkce jatečné drůbeže řešit rovněž z části výstavbou nových kapacit. To se týká zejména jatečných kuřat a krůt. I nadále se předpokládá asi 40 % produkce vajec u drobných chovatelů.

Ovce
Na základě ověřování technologie chovu je využíván především oplůtkový systém pastvy s ustájením ovcí zejména ve stájových objektech uvolněných v souvislosti se snižováním stavů skotu a v lehkých přístřešcích s malou investiční náročností.
Vzhledem k tomu, že převažující podíl ovcí (více než 80 %) je chován drobnými chovateli s průměrným stavem 5 až 10 ks ovcí na chovatele, je aktuální rozšiřování stád zejména v podhorských oblastech, kde chov ovcí představuje efektivní využití pastevních areálů.
Výrobní aspekty hlavních úseků živočišné výroby

Chov skotu
Chov skotu je postupně strukturován do dvou systémů. Jedním systémem je chov krav pro intenzivní produkci mléka, zejména v produkčních nížinných oblastech, kde jsou optimální podmínky pro efektivní výrobu mléka (intenzivní produkce krmiv) při využití produkčních mléčných plemen. Druhým systémem je chov krav bez tržní produkce mléka, zejména v podhorských a horských oblastech převážně extenzivním způsobem při minimalizaci nákladů na ustájení, ošetřování a technologické procesy. Tento systém sleduje rovněž ekologické aspekty údržby krajiny a přispívá k vypásání porostů. Předpokládá se, že perspektivně počet krav chovaných pro tržní produkci mléka bude činit přibližně 75 % a bez tržní produkce asi 25 % celkového stavu krav, což odpovídá struktuře chovu v EU.
V systémech s dojením je v současnosti chováno 547 tis. ks krav a bez tržní produkce mléka je chováno 67 tis. ks. U dojeného skotu bylo dosaženo užitkovosti 5 022 l mléka na krávu a rok.
Užitkovost krav českého strakatého plemene v roce 1999 podle VÚŽV činila 5 098 kg mléka o tučnosti 4,35 %. Černostrakaté krávy včetně kříženek v kontrole užitkovosti vykázaly dojivost 6 124 kg mléka o tučnosti 4,20 % a s obsahem bílkovin 3,32 %. Vybrané matky býků českého strakatého plemene v maximálních laktacích vykazují užitkovost 7 502 kg mléka o tučnosti 4,21 % a s obsahem bílkovin 3,47 %. Černostrakaté matky býků dosáhly produkce 10 866 kg mléka o tučnosti 3,87 % a s obsahem bílkovin 3,41 %.
U obou plemen jsou připraveny kvalitní šlechtitelské programy a existují dobré předpoklady jejich naplňování a tedy i dobré perspektivy rozvoje obou plemen.
Chov masného skotu nemá v ČR dlouhodobou tradici. V současné době je zde chováno celkem 12 masných plemen skotu. Šlechtění jednotlivých populací organizuje ČSCHMS. V roce 1999 byly uznány další dva šlechtitelské chovy. V roce 1999 bylo z domácího odchovu vybráno do plemenitby při základních výběrech celkem 374 býků.
V systému chovu krav bez tržní produkce mléka je zařazeno 12 masných plemen, kde v čistokrevné formě je chováno 15 tis. kusů krav. Křížení je využíváno především s českým strakatým skotem.

Nadále je v ČR využíváno plemeno českého strakatého skotu s dvoustrannou užitkovostí, které podle zaměření šlechtitelské práce lze využít v jednom z výše uvedených systémů chovu.

Chov prasat
Produkce jatečných prasat je založena na hybridizačních programech, kde v otcovské pozici výchozích linií jsou využívána výrazně masná plemena tuzemské a zahraniční provenience. S ohledem na ekonomickou efektivnost produkce prasat v ČR je šlechtitelská činnost zaměřena především na vysokou plodnost a mateřské vlastnosti prasnic (mléčnost a vyrovnanost vrhů). Genetická struktura u nás chovaných prasat byla doplněna dovozy vysoce produkčních plemen prasat do té míry, že je plně srovnatelná s potenciálem plemen chovaných v okolních zemích a v EU.
V ČR se připravuje systém zatřiďování a zpeněžování jatečných prasat podle SEUROP normy. V současné době vyšla novelizovaná česká technická norma Jatečná prasata, která plně odpovídá požadavkům EU. Připravuje se závazná legislativa tak, aby tento systém byl povinně zaveden do nákupní praxe.

Chov drůbeže
Chov drůbeže v ČR je nejrozvinutějším odvětvím živočišné výroby založené na koncentrované produkci jatečné drůbeže a konzumních vajec a vyspělých technologiích chovu.
Kladem odvětví je rychlá obrátkovost produkce, krátký generační interval a nejefektivnější využití jadrných krmiv v rámci živočišné výroby (spotřeba kolem 2 kg/1 kg produkce). Chov drůbeže přispívá k efektivní transformaci obilovin z tuzemské produkce.
Testace rodičovských kombinací a finálních hybridů drůbeže je prováděna v podniku Mezinárodní testování drůbeže, s. p., Ústrašice. V tomto podniku jsou testovány masný a nosný typ slepic, krůty, kachny a husy. Výsledky testů slouží k porovnání genetického potenciálu drůbeže jak v mezinárodním měřítku, tak i z hlediska hodnocení úrovně tuzemského a dováženého materiálu.
Výkrm vodní drůbeže je v současnosti více než z 50 % zajišťován na rybnících a v budoucnu bude nutné toto zastoupení změnit ve prospěch chovu i výkrmu vodní drůbeže, zejména kachen, v halách.
Chov drůbeže je prováděn ve vysokých koncentracích téměř výlučně při zkrmování krmných směsí, které jsou vyráběny na základě kontroly produkční účinnosti. Kvalita krmných směsí je srovnatelná se zeměmi EU.

Chov ovcí
V chovu ovcí došlo k přijetí řady opatření, která vytvořila předpoklady pro úspěšný rozvoj tohoto úseku živočišné výroby. Jde zejména o následující faktory:
 ověření užitkových vlastností jednotlivých plemen ovcí chovaných v ČR a vyhodnocení možnosti jejich využití v rámci čistokrevné plemenitby a užitkového křížení;
 vyhodnocení adaptability dovezených, zejména masných plemen ovcí v podmínkách ČR včetně jejich vhodnosti ke křížení s tuzemskými populacemi. Tímto postupem bylo výrazně urychleno převodné křížení původních vlnařských a kombinovaných plemen berany masného typu;
 ekonomické vyhodnocení technologií chovu zejména se zaměřením na levnější oplůtkové systémy a finalizaci výsledné produkce;
 komplexní zajištění poradenství;
 zpracování předpisů a norem pro testování užitkových vlastností ovcí kompatibilní se zeměmi EU.
Výsledkem je současný stav struktury plemen ovcí, který je prezentován z 67,5 % plemeny s kombinovanou užitkovostí, 30 % plemeny s masnou užitkovostí a 2,5 % plodných a mléčných plemen. Vlnařská plemena, která v roce 1990 tvořila 62,9 % početních stavů ovcí, se v ČR již nechovají.
Chov ovcí je podporován dotačními tituly zahrnujícím udržování a zlepšování genetického potenciálu a podporu aktivit směřujících na udržování krajiny a méně příznivých oblastí.
Perspektiva chovu ovcí vyplývá především z extenzivního charakteru podhorských oblastí ČR, ovšem za předpokladu, že výsledný finální produkt (zejména jehněčí maso) bude zejména pro tuzemského spotřebitele cenově dostupný v relaci k hovězímu a vepřovému masu. Rovněž výkup jatečných jehňat, který je s ohledem na značnou roztříštěnost chovatelů dosud problematický, sehraje spolu s racionálnějším využitím dalších produktů z chovu ovcí (kůže, vlna) v budoucnu významnější úlohu.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2023 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down