26.06.2000 | 11:06
Autor:
Kategorie:
Štítky:

ZPRÁVA O STAVU ZEMĚDĚLSTVÍ ČR ZA ROK 1999 II. ČÁST

2.2.4 Hmotný investiční majetek
U objemu investic do zemědělství pokračoval v roce 1999 klesající trend, který začal rokem 1997. V roce 1999 byly v celém souboru statisticky sledovaných podniků (zapsaných v obchodním rejstříku s počtem zaměstnanců 20 a výše) podle údajů ČSÚ pořízeny hmotné investice (bez pozemků) v objemu 10 176 mil. Kč. V indexovém porovnání s minulým rokem jde o pokles 6,3 %, který souvisí s celkovou finanční pozicí zemědělství a také s omezením působnosti PGRLF v podpoře úvěrování investic. Z celkového objemu připadá na nové investice 8 547 mil. Kč, včetně hmotného investičního majetku pořízeného formou finančního leasingu ve výši jeho celkové smluvní pořizovací ceny (nikoli splátek). Z nových investic představuje pořízení budov a staveb 20 %, pořízení strojů, zařízení a dopravních prostředků 31 %. Téměř polovina nových investic (49 %) byla vynaložena na tzv. ostatní investice, zahrnující především základní stádo, pěstitelské celky trvalých porostů a ostatní hmotný investiční majetek. V meziročním porovnání došlo ke zvýšení vynaložených investičních objemů pouze u ostatních investic (o 8,8 %) a u investic již užívaných v jiných podnikatelských subjektech (o 21,3 %). Pořízení nových budov i strojů nedosáhlo hodnot roku 1998, a to shodně u obou skupin o 23 %. K meziročnímu poklesu o 27 % došlo u hmotných investic zahraničního původu (nových i v zahraničí již užívaných, včetně finančního leasingu).
Snížení objemu investic omezilo reprodukci hmotného investičního majetku (HIM) a projevilo se rovněž v meziročním zvýšení stupně jeho opotřebení.

Struktura hmotného investičního majetku je u základních typů podnikatelských subjektů odlišná a nedoznala proti minulým letům výrazných změn.

Podíl pozemků ve struktuře hmotného investičního majetku podniků právnických a fyzických osob vyplývá z podílu vlastní a připachtované půdy. Podíly budov a staveb, strojů a zařízení souvisí s převládajícím výrobním zaměřením podniků (v tržbách podniků právnických osob má vyšší zastoupení živočišná výroba, naopak v podnicích fyzických osob převažuje rostlinná výroba).

2.2.5 Pracovní síly
V zemědělství se v roce 1999 ve srovnání s rokem 1998 projevila poněkud výraznější tendence snižování zaměstnanosti. Počet pracovních sil poklesl v roce 1999 přibližně na 191 tis. , což proti roku 1998 představuje úbytek zemědělských pracovníků o 6,6 %. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti v civilním sektoru národního hospodářství v roce 1999 činil 4,1 % a proti roku 1998 poklesl o 0,1 procentního bodu .
Úbytek počtu zemědělských pracovníků se v roce 1999 projevil ve všech právních formách zemědělských podniků. Poprvé od svého vzniku zaznamenaly mírný pokles zaměstnanosti obchodní společnosti (o 0,4 %), proti roku 1998 poklesla zaměstnanost v podnicích fyzických osob (o 1,5 %) a pokračoval trend úbytku zaměstnanosti v družstvech (o 16,3 %) a ve státních podnicích (o 30,1 %). Nejvyšší, již téměř poloviční, podíl v celkové struktuře zaměstnanosti v zemědělství tak představují pracovníci obchodních společností (49,7 % v roce 1999, proti roku 1998 nárůst o 3,1 procentního bodu), třetinový podíl tvoří pracovníci družstev (33,3 % v roce 1999, proti roku 1998 pokles o 3,9 procentního bodu), přibližně šestinu představují pracovníci podniků fyzických osob (16,8 % v roce 1999, proti roku 1998 nárůst o 0,9 procentního bodu) a prakticky zanedbatelný podíl připadá na pracovníky státních podniků .
V zemědělství dochází po celé transformační období k pozvolnému zlepšování vzdělanostní struktury pracovníků . Dominantní postavení ve struktuře mají pracovníci vyučení (56,2 %, včetně pracovníků se středním odborným vzděláním bez maturity). Podíl pracovníků s vyšší kvalifikací (tj. se středním a vysokoškolským vzděláním) dosáhl 27,1 %. Významný je zejména meziroční nárůst podílu pracovníků s vysokoškolským vzděláním (o 1,2 procentního bodu, absolutně o 1 600 pracovníků).

Přestože v průběhu 90. let docházelo v souvislosti s procesem snižování zaměstnanosti v zemědělství k příznivým strukturálním změnám ve vzdělání, zůstává vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství stále výrazně nižší než pracovníků v národním hospodářství celkem. Mezi zemědělci byly v roce 1999 podstatně vyšší podíly pracovníků vyučených a pracovníků se základním vzděláním, naopak výrazně nižší byly podíly pracovníků s úplným středním odborným vzděláním a vysokoškolským vzděláním. Vzdělanostní úroveň žen pracujících v zemědělství je jednoznačně nižší než u žen pracujících v národním hospodářství celkem. V kvalifikační struktuře žen zaměstnaných v zemědělství převažují vyučené a se základním vzděláním, zatímco mezi ženami v národním hospodářství celkem dosahují nejvyššího podílu ženy s úplným středním odborným vzděláním. Struktura vzdělání mužů zaměstnaných v zemědělství i v národním hospodářství celkem vykazuje nejvyšší podíl vyučených.
Podíl žen mezi pracovníky v zemědělství je již několik let stabilizován na úrovni 35 % a zůstává nadále o 8 procentních bodů nižší než podíl žen na celkové zaměstnanosti v národním hospodářství.
Podle klasifikace zaměstnání představovali v roce 1999 ve struktuře zaměstnanosti v zemědělství 3,3 % vedoucí a řídící pracovníci, 2,6 % odborní a duševní pracovníci, 9,6 % techničtí pracovníci, 3,7 % nižší administrativní pracovníci, 1,4 % provozní pracovníci ve službách a obchodu, 38,2 % kvalifikovaní dělníci, 10,5 % řemeslníci a opraváři, 20,7 % obsluha zařízení a strojů a 10 % pomocní a nekvalifikovaní pracovníci. V meziročním srovnání nejvýznamněji vzrostl podíl kvalifikovaných dělníků (o 2,1 procentního bodu) a odborných a duševních pracovníků (o 0,8 procentního bodu) a poklesl podíl řemeslníků a opravářů (o 1,7 procentního bodu). V kontextu změn vzdělanostní struktury zemědělských pracovníků se ukazuje, že byla posílena kategorie kvalifikovaných dělnických profesí v zemědělské výrobě na úkor kategorie kvalifikovaných pracovníků vnitropodnikových služeb a že nárůst pracovníků s vysokoškolským vzděláním se promítl nikoliv v posílení podnikového managementu, ale v kategorii odborných a duševních pracovníků.
Pro zaměstnanost v zemědělství je nadále typická výrazná regionální diferencovanost. Nejvyššího podílu na celkové zaměstnanosti v roce 1999 – podobně jako v předchozích letech – dosahovali zemědělci ve východních Čechách (7,0 %), v jižních Čechách (5,9 %) a na jižní Moravě (5,1 %). Z celkového počtu zemědělských pracovních sil tvořili nejvyšší podíl zemědělci jihomoravského (25,1 %), východočeského (20,9 %) a severomoravského regionu (15,2 %).

3 Agrární trh
3.1 Rostlinná výroba
3.1.1 Obiloviny
V průběhu roku 1999 převažovala na světovém trhu obilovin nabídka nad poptávkou, což se odráželo v nízkých cenách a ve zvýšené konkurenci exportérů.
Světová produkce pšenice dosáhla v marketingovém roce 1999/00 hodnoty 585,6 mil. t (o 0,5 % méně než v předchozím roce). Světová spotřeba pšenice se zvýšila o 0,5 % na 594,3 mil. t. Vzhledem k tomu, že spotřeba překročila produkci, očekává se, že světové zásoby této obiloviny se na konci roku 1999/00 meziročně sníží o 7,2 % na 126,9 mil. t. Zásoby v EU klesnou o 3,5 mil. t na 15,5 mil. t. Zásoby v dalších významných exportujících zemích zůstanou nadále vysoké a budou limitovat růst ceny pšenice na mezinárodním trhu.
Světová produkce krmných obilovin v marketingovém roce 1999/00 představovala 872,7 mil. t, tj. pokles o 2,2 % proti předchozímu roku. Světová spotřeba se meziročně zvýšila o 0,9 % na 880,5 mil. t. Konečné světové zásoby se snížily o 5 % a dosáhly 147,8 mil. t. Nižší zásoby jsou očekávány v USA a v EU, v Rusku jsou téměř vyčerpány.
Světová sklizeň ječmene v marketingovém roce 1999/00 dosáhla 128,3 mil. t a zaznamenala meziroční pokles o 6,5 %. Produkce v EU klesla o 5,8 % na 48,9 mil. t.
Světový obchod se sladem se v marketingovém roce 1999/00 zvýšil proti předchozímu roku o 0,8 % na 4,8 mil. t a tím dosáhl rekordního objemu z roku 1997/98.
Světová produkce kukuřice byla v marketingovém roce 1999/00 o 0,9 % nižší než rekordní sklizeň v předchozím roce a dosáhla 600,7 mil. t. Očekává se zvýšení spotřeby o 3 % na 601,3 mil. t a pokles konečných zásob o 0,6 % na 108,6 mil. t. Přesto zůstane úroveň konečných zásob ve srovnání s domácí spotřebou vysoká.
Mezi plodinami pěstovanými v České republice představují obiloviny hlavní skupinu plodin. Osevní plocha obilovin pro sklizeň roku 1999 se proti předchozímu roku snížila o 5,6 % a zaujímala 1 586,6 tis. ha, což představuje 51,2 % orné půdy, resp. 52,2 % celkové osevní plochy. Ke snížení plochy obilovin došlo zčásti přesunem ve prospěch olejnin (s ohledem na předpokládané možnosti odbytu), zčásti snížením ploch ozimů (o 138,3 tis. ha) v důsledku nepříznivých klimatických podmínek v období výsevu ozimých obilovin pro sklizeň roku 1999. Na celkové ploše obilovin byly ozimé obiloviny zastoupeny 62,4 %.
Plocha ozimých obilovin pro sklizeň roku 2000 je podle šetření MZe o 14,9 % (147,2 tis. ha) vyšší než byla jejich osevní plocha pro sklizeň předchozího roku. V porovnání s údaji ČSÚ z předchozích let je odhad plochy ozimů pro sklizeň roku 2000 nejvyšší od roku 1995. Nejvyšší plošný meziroční nárůst mezi ozimy pro sklizeň roku 2000 zaznamenala pšenice, u které došlo ke zvýšení ploch o 171,9 tis. ha (23,1 %). Tento nárůst souvisí se zařazením pšenice potravinářské jako jediné obiloviny do státního intervenčního nákupu. Nejvyšší procentický nárůst o 41,6 % (10,8 tis. ha) zaznamenalo triticale, které jako kvalitní krmná obilovina nachází stále větší uplatnění na trhu (permanentní růst od roku 1996), avšak jeho zastoupení mezi obilovinami zůstává malé (1,9 % z odhadovaných ploch ozimých obilovin).
Povětrnostní podmínky roku 1999 příznivě ovlivnily dozrávání i kvalitu sklizně a dosažený průměrný výnos obilovin 4,35 t/ha, nejvyšší od roku 1991, více než vyrovnal vliv poklesu osevních ploch. Výnosová hladina však nadále zaostává za úrovní výnosů obilovin celkem v EU (78,4 % ) i většiny členských zemí.
K lepšímu využití výnosového potenciálu by měla výrazně přispět volba vhodné odrůdy pro danou oblast, zásoba živin, včasné a kvalitní ošetření porostů i vhodná předplodina. V souvislosti s finančními problémy mnoha pěstitelů se však podíl certifikovaného osiva v posledních letech snížil a také ostatní předpoklady pro zvýšení hektarových výnosů a rentability pěstování obilovin narážejí na nedostatek finančních prostředků.

Domácí spotřeba obilovin je stabilizovaná, v marketingovém roce 1999/00 se očekává nárůst potravinářského užití (1,4 %). Potravinářská spotřeba zahrnuje obiloviny pro potravinářské výrobky (zejména mouku, slad) pro exportní účely.
V prvním pololetí 1999 bylo vyvezeno značné množství pšenice ze zásob SFTR. Celkem bylo v marketingovém roce 1998/99 vyvezeno 556,9 tis. t obilovin, z toho pšenice celkem 474,3 tis. t. Pro vývoz v marketingovém roce 1999/00 je k dispozici 1 180,0 tis. t obilovin, z toho 800,0 tis. t pšenice. Dostatečná nabídka kvalitní suroviny, nízká cenová úroveň obilovin v ČR po sklizni roku 1999 i podpora exportu sladu prostřednictvím PGRLF jsou dobrým předpokladem pro naplnění předpokládaného objemu vývozu. Očekává se plné využití maximálních vývozních limitů pro 1. pololetí roku 2000 (pšenice 750 tis. t, ječmen 200 tis. t, vývoz žita a ovsa neomezen), čemuž nasvědčuje zrychlené tempo vývozu od počátku druhé poloviny marketingového roku. Za předpokladu naplnění očekávané úrovně domácí spotřeby a vývozu dojde ke snížení vysokých konečných zásob o 630,9 tis. t a podíl konečných zásob v marketingovém roce 1999/00 bude činit 16,1 % domácí spotřeby .
K výraznému snížení cenové úrovně obilovin po sklizni v roce 1999 došlo v souvislosti s vysokou nabídkou obilovin v ČR a cenovou úrovní nastavenou SFTR pro intervenční nákup 3 300 Kč/t v paritě B (tj. doprava je hrazena prodávajícím). V průběhu marketingového roku 1999/00 je cena potravinářské pšenice vzhledem k dostatečné (až vysoké) nabídce kvalitní suroviny poměrně stabilizovaná. Pozvolný nárůst cen krmného obilí odráží zčásti poptávku po krmném obilí, zčásti úhradu nákladů spojených se skladováním.

S ohledem na dostatek domácích obilovin nelze očekávat do konce marketingového roku 1999/00 oživení cen obilovin. Na druhé straně je nepravděpodobné očekávat snížení cen obilovin vzhledem k jejich současné nízké úrovni. Za předpokladu, že období vegetace a sklizně v hlavních produkčních oblastech nebude ovlivněno negativním klimatickým vývojem, při současné vysoké exportní nabídce (spolu s rozšířením ploch pšenice v EU) a poměrně stabilní světové dovozní poptávce nelze očekávat výrazné zvýšení CZV obilovin (s výjimkou kukuřice) ani pro marketingový rok 2000/01.
V České republice zůstává i nadále jedinou obilovinou pro státní intervenční nákup ze sklizně roku 2000 pšenice potravinářská. Cenu stanoví SFTR s přihlédnutím k aktuální situaci na světovém trhu až před začátkem výkupu.
Pšenice
Několikaletý trend zvyšování ploch pšenice v ČR byl přerušen snížením osevních ploch pro sklizeň roku 1999. Důvodem však nebylo snížení zájmu o pěstování této dosud jediné obiloviny, které se týká státní intervenční nákup, ale nevyhovující klimatické podmínky pro podzimní výsev. Podíl ozimé pšenice na pšenici celkem tradičně přesahuje 92 %. Pro deštivé počasí na podzim roku 1998 se nepodařilo dosít zamýšlenou plochu ozimé pšenice ani po agrotechnických termínech. Ozimá pšenice pro sklizeň roku 1999 byla vyseta na ploše 745,0 tis. ha (87,7 % ploch předchozího roku). I když osev jarní pšenice zčásti vyrovnal toto snížení (189,2 % proti roku 1998), pšenice celkem bylo oseto 867,6 tis. ha, tzn. pouze 94,9 % plochy oseté pro sklizeň roku 1998.
Opožděný výsev a nižší osevní plocha ozimé pšenice byly kompenzovány příznivými povětrnostními podmínkami v dalším průběhu vegetace. Produkce pšenice celkem ze sklizně roku 1999 byla o 4,8 % vyšší než v předchozím roce a v dobré kvalitě. Pšenice ozimá dosáhla nejvyššího průměrného výnosu (4,77 t/ha) od roku 1991 (5,13 t/ha). Pětiletý průměr výnosů (1994–98) v ČR dosahuje 72,5 % průměru výnosů v EU, 64,7 % výnosové úrovně SRN a 89 % průměrného výnosu Rakouska .

V marketingovém roce 1999/00 trvá i s ohledem na předpokládaný státní výkup potravinářské pšenice ze sklizně roku 2000 zvýšený zájem výrobců o její pěstování. Tato orientace má však negativní stránky, např. nedostatečnou nabídku kvalitní krmné suroviny, tendenci ke snižování průměrného výnosu v důsledku pěstování potravinářské pšenice bez ohledu na výrobní podmínky, zvýšené náklady na pěstování v méně příznivých podmínkách a následné snížení rentability pěstování pšenice. Podle výsledků šetření osevu ozimů pro sklizeň roku 2000 bylo na podzim roku 1999 oseto ozimou pšenicí rekordních 916,9 tis. ha, tj. nárůst 23,1 % proti předchozímu roku.
Ačkoliv v první polovině marketingového roku 1999/00 neprobíhal vývoz pšenice podle očekávání, začátek jeho druhé poloviny byl z hlediska vývozů úspěšný. Vývoz se převážně realizuje do Běloruska, Slovinska, SRN a Polska. Naplnění očekávaného vývozu by posunulo úroveň konečných zásob v marketingovém roce 1999/00 na 20,2 % domácí spotřeby. Významný nárůst ploch pšenice pro sklizeň roku 2000 v EU (9,9 % ) a očekávané zvýšení ploch ve většině zemí SVE zřejmě sníží možnost nesubvencovaného exportu v marketingovém roce 2000/01.
Propad světové ceny pšenice (6 377 Kč/t v roce 1996 - směnný kurz 27,14 Kč/USD, 3 278 Kč/t v prosinci 1999 - směnný kurz 35,63 Kč/USD), převis nabídky nad poptávkou a nastavení ceny pro státní intervenční nákup potravinářské pšenice na 3 300 Kč/t v paritě B stlačilo ceny zemědělských výrobců pšenice v marketingovém roce 1999/00. Průměrná měsíční CZV potravinářské pšenice se od srpna roku 1999 snižovala z 3 185 Kč/t (8/1999) až na 3 082 Kč/t (12/1999) a ani v průběhu 1. čtvrtletí roku 2000 nevykazuje nárůst.

Odlišná situace je u CZV krmné pšenice, kde se nedostatek pšenice s nízkým obsahem lepku projevuje ve zvyšování průměrných měsíčních cen a v poměrně výrazném cenovém rozdílu v závislosti na krmné kvalitě (300 – 400 Kč/t). Průměrná měsíční CZV se od srpna roku 1999 do února 2000 zvýšila o 11,5 %.

V rámci státního intervenčního nákupu bylo prostřednictvím SFTR vykoupeno 495,7 tis. t potravinářské pšenice ze sklizně roku 1999. Tyto zásoby jsou na základě výběrového řízení vyváženy. Minimální cena pro trvalý tendr byla stanovena na 3 500 Kč/t.
Ječmen
Osevní plocha ozimého ječmene pro sklizeň roku 1999 na úrovni 164,4 tis. ha byla o 12,1 % nižší než plocha pro sklizeň roku 1998. Po nižším osevu ozimých obilovin pro sklizeň roku 1999 nenastalo očekávané zvýšení ploch jarního ječmene, naopak jím bylo oseto pouze 379,3 tis. ha, tj. o 3,6 % méně než v předchozím roce. Ječmenem bylo celkově oseto 543,7 tis. ha, tj. nejnižší osevní plocha od roku 1972. Ječmen se na osevních plochách obilovin podílel 34,3 %. Snížení ploch mohlo být reakcí na vyšší zásoby z předchozích let (kdy nižší kvalita zrna ovlivnila negativně vývoz zrna i sladu), na sníženou cenu zrna i na požadavky sladoven. Spolupráce sladoven s prvovýrobou se v poslední době zintenzivňuje. V mnoha případech poskytují sladovny zálohy nejen finanční, ale i formou dodávky certifikovaného osiva požadovaných odrůd, přípravků na ochranu rostlin a hnojiv.
Pro sklizeň roku 2000 bylo ječmenem ozimým podle šetření MZe oseto 142,6 tis. ha, tj. o 13,3 % méně proti plochám uvedeným k 31. 5. 1999.
Produkce ječmene ze sklizně roku 1999 na úrovni 2 137,4 tis. t překonala přes snížení ploch produkci roku 1998 o 44,3 tis. t (2,1 %). Dozrávání a sklizeň ječmene proběhla v příznivých klimatických podmínkách a kvalitativní úroveň zvláště sladovnických ječmenů byla výrazně lepší než v předchozích letech. Průměrný výnos ječmene ze sklizně roku 1999 ve výši 3,94 t/ha byl nejvyšší od sklizně roku 1992. Pětiletý průměr výnosů (1994-98) v ČR dosahuje ve srovnatelném období 87,4 % průměru výnosů v EU, 84,7 % výnosové úrovně SRN a 82,4 % průměrného výnosu Rakouska .

V důsledku nízkých světových cen krmného ječmene a špatné kvality sladovnického ječmene v předchozích letech nebyl v marketingovém roce 1998/99 realizován potřebný objem vývozu, počáteční zásoby marketingového roku 1999/00 byly poměrně vysoké a představovaly 25,0 % očekávané domácí spotřeby. Za předpokladu, že vývoz bude pokračovat stejným tempem jako od počátku marketingového roku 1999/00 do března roku 2000, dá se očekávat snížení konečných zásob. Převahu vývozu (zhruba 83 %) tvoří krmný ječmen.
Nabídka suroviny pro tradiční výrobu sladu ze sklizně roku 1999 byla výrazně kvalitnější než v předchozích letech. Dobrá kvalita domácího sladovnického ječmene se odráží i ve snížení dovozu sladovnického ječmene v marketingovém roce 1999/00. Po snížené prodejnosti málo kvalitního českého sladu v marketingových letech 1996/97 a 1997/98 se exportní situace poněkud zlepšila v marketingovém roce 1998/99 a tento trend pokračuje i v marketingovém roce 1999/00. Mění se teritoriální struktura vývozu českého sladu. Posílil export do okolních zemí - Polska, Slovinska, Rumunska, bývalých zemí Sovětského svazu, Makedonie, ale i SRN, Rakouska a dalších. Na těchto trzích se však projevuje konkurence slovenských exportérů. Export byl nadále podporován prostřednictvím PGRLF. Ani s touto podporou však nebylo snadné konkurovat výrazně dotovanému sladu z EU . Od září roku 1999 se exportní dotace EU snížily a snížení trvalo i v prvním čtvrtletí roku 2000.
Přestože se situace v exportu sladu z České republiky zlepšila, nebyl pro pěstitele ani sladaře rok 1999 příliš finančně úspěšný vzhledem k nízké CZV sladovnického ječmene i sladu.
Cena sladovnického ječmene byla podpořena podmínkou programu EXPORT na podporu vývozu sladu, která ukládala vybraným sladovnám povinnost nakupovat ječmen v uzanční jakosti za 3 200 Kč/t. Po propadu ceny v srpnu 1999 na 78,6 % ceny ve srovnatelném období roku 1998 však následoval jen velmi pomalý nárůst. Průměrné měsíční ceny za první tři čtvrtletí marketingového roku 1999/00 nepřesáhly 3 200 Kč/t. Pro rok 2000 byla schválena přímá podpora pěstování sladovnického ječmene prostřednictvím vývozní subvence na export sladu při zajištění minimální nákupní ceny 3 500 Kč/t uzanční jakosti ječmene (a při splnění dalších podmínek) ze sklizně roku 2000.

Po propadu CZV sladovnického ječmene v srpnu 1999 pomohly exportní možnosti i tuzemský zájem o krmný ječmen k rychlému zotavení CZV krmného ječmene. Vzhledem k trvajícím možnostem exportu krmného ječmene pokračuje postupný nárůst CZV i v druhé polovině marketingového roku 1999/00.

Průměrné roční ceny zemědělských výrobců v roce 1999 byly u ječmene sladovnického, resp. krmného pod úrovní posledních CZV roku 1998 (84 %, resp. 76,5 %).
Žito
Výrazná převaha nabídky žita nad poptávkou a z toho vyplývající nízké CZV vede pěstitele ke snižování ploch žita. Na rozdíl od let 1996 až 1998, kdy osevní plocha žita zaujímala více než 4 % plochy obilovin, resp. 2 % orné půdy, klesla osevní plocha žita pro sklizeň roku 1999 na 55,2 tis. ha, tj. 3,5 % plochy obilovin, resp. 1,8 % orné půdy. Podle šetření osevu ozimů MZe na podzim roku 1999 snižování plochy pokračuje. Pro sklizeň roku 2000 je osevní plocha žita (41,4 tis. ha) o 24,9 % nižší než plocha osevu v předchozím roce.
Průměrný hektarový výnos žita má od roku 1997 vzrůstající trend, přičemž v roce 1999 byl nejvyšší za posledních šest let (3,67 t/ha). Přesto se, jako u ostatních obilovin, výnosová úroveň pohybuje pod průměrnou úrovní výnosů EU.

Přes nadměrné počáteční zásoby se celková nabídka pro marketingový rok 1999/00 vzhledem k nižší produkci snížila o 14,5 tis. t, tj. o 3,8 % proti marketingovému roku 1998/99. Většina produkce ze sklizně roku 1999 byla ve velmi dobré potravinářské kvalitě. Spotřeba žita pro mlýnské zpracování v posledních letech klesá, nízká cena související s vysokou úrovní zásob však umožňuje nárůst jeho využití na výrobu lihu.
Přestože vývoz žita v první polovině marketingového roku 1999/00 nesplnil očekávání (pouze 0,9 tis. t), zrychlené tempo vývozu v jeho druhé polovině (4,1 tis. t za leden až březen 2000) potvrzuje zájem okolních států o žito vysoké potravinářské kvality ze sklizně roku 1999. Vývoz se realizuje převážně do Polska, Slovenska, Slovinska a Chorvatska, zčásti i do SRN. Za předpokladu naplnění očekávané domácí spotřeby a vývozu by se konečné zásoby v marketingovém roce 1999/00 snížily proti zásobám marketingového roku 1998/99 o 37,6 tis. t, tj. o 23,3 %. I přes očekávané snížení by konečné zásoby zůstaly na vysoké úrovni 53,4 % domácí spotřeby.
Průměrná roční CZV žita v roce 1999 byla 2 693 Kč/t a odpovídala 76,2 % průměrné CZV v roce 1998 (3 533 Kč/t).
V případě odčerpání části nadměrných zásob je možné očekávat mírný nárůst ceny ke konci marketingového roku 1999/00, případně v dalším marketingovém roce.

Kukuřice
Česká republika tradičně část kukuřice na zrno dováží, neboť vlastní produkce nezabezpečuje domácí spotřebu. Plochy kukuřice na zrno v České republice jsou variabilní v závislosti na povětrnostních podmínkách a v klimaticky příznivých letech dochází ke sklizni na zrno i na plochách původně určených pro sklizeň na zeleno. Snížená potřeba ploch kukuřice na siláž je způsobena nižšími stavy skotu a poměrně stabilními vyššími výnosy v posledních letech. K přesunu užití došlo i u kukuřice ze sklizně roku 1999, kdy osevní plocha kukuřice na zrno byla 33 tis. ha, zatímco sklizňová plocha byla o 6,4 tis. ha vyšší (39,4 tis. ha).
Důležitým faktorem ekonomické efektivnosti pěstování kukuřice je správný výběr hybridů odpovídajících pěstebním podmínkám. Nabídka kvalitního osiva hybridů pro kombinované i zrnové užití je dostatečná. Hektarové výnosy kukuřice na zrno, i když jsou pod úrovní výnosů v EU, vykazují v posledních letech významný nárůst. Přesto se nedá předpokládat soběstačnost ve výrobě kukuřice, nejen z důvodů nevyrovnaných sklizní v závislosti na klimatických podmínkách, ale i s ohledem na nabídku dovozu ze zemí s výhodnějšími klimatickými podmínkami (Slovensko, Maďarsko).

Potřeba pro lidskou výživu je kryta především dovozem. Kukuřice na zrno z domácí produkce je spotřebována převážně jako součást krmných směsí. Zbytek krmné spotřeby se kryje také z dovozu. Většina dovozů přichází v poslední době ze Slovenska (v rámci celní unie), Maďarska a Francie. Pro marketingový rok 1999/00 se očekává proti předchozímu marketingovému roku snížená úroveň dovozu o 27,4 %. Proti marketingovému roku 1998/99 se odhaduje v marketingovém roce 1999/00 zvýšení spotřeby kukuřice ke krmení o 6,6 %.
Za předpokladu naplnění očekávaného dovozu a zvýšené spotřeby budou konečné zásoby kukuřice na zrno v marketingovém roce 1999/00 na úrovni 65 tis. t, tj. 19,0 % domácí spotřeby, tedy zhruba na úrovni konečných zásob marketingového roku 1998/99.
Cena kukuřice v ČR se utváří v souvislosti s úrovní světové nabídky a nabídky našich tradičních dovozců. Průměrná světová cena výrazně klesá od roku 1996. Průměrná roční CZV krmné kukuřice v ČR v roce 1999 byla 3 129 Kč/t, tedy o 312 Kč/t (9,1 %) nižší než průměrná CZV v roce 1998.

3.1.2 Cukrovka - cukr
Světová produkce surového cukru je odhadována v marketingovém roce 1999/00 objemu 135,2 mil. t, což je o 2,3 mil. t více než v předchozím roce. Vlivem krizového vývoje v Asii, a tím poklesu dovozu cukru do některých asijských zemí, se očekává zvýšení světových zásob cukru z 57,9 mil. t, tj. 46,1 % světové spotřeby roku 1998/99, na 64,1 mil. t, tj. 50,5 % světové spotřeby cukru roku 1999/00.
Ceny cukru na světových trzích, které již v roce 1998 vykazovaly dlouholeté minimum, se v průběhu roku 1999 dále prudce snižovaly. Průměrná cena bílého cukru na burze v Londýně v roce 1999 dosáhla přibližně 6 940 Kč/t (200,6 USD/t), což představuje pouze 73,8 % cenové úrovně roku 1998 a 48,2 % úrovně roku 1995. Příčinou nízkých cen bílého cukru jsou kromě vysokých světových zásob cukru i vysoké vývozní refundace uplatňované v zemích EU a krizový vývoj v Asii a Latinské Americe.

V marketingovém roce 1998/99 dosáhla v České republice sklizňová plocha cukrovky 81,4 tis. ha, průměrný hektarový výnos 42,74 t a produkce 3 479,4 tis. t. Výroba cukru z řepy činila 470,2 tis. t, při výnosu cukru z řepy 5,78 t/ha. Spolu s omezenými exportními možnostmi a růstem dovozu se přetlak nabídky cukru nad poptávkou prohloubil. Domácí spotřeba cukru činila 410 tis. t, tj. 98,8 % skutečnosti předchozího roku. Konečná zásoba cukru se na konci marketingového roku 1998/99 zvýšila na 166,1 tis. t, tj. o 99,9 % více než v předchozím roce. Obchodní saldo bylo záporné v celkové výši 22,8 tis. t. Vysoké dovozy cukru do ČR byly realizovány převážně v 1. polovině marketingového roku 1998/99. Cena vyváženého cukru byla vzhledem k nízké světové ceně hluboce pod výrobními náklady, což způsobilo značnou finanční ztrátu cukrovarů. I v tomto období nebyl vývoz cukru subvencován.
V důsledku růstu dovozu cukru do ČR a za stavu vzniklých vysokých zásob cukru a nereálnosti ekonomicky neztrátového vývozu cukru byla přijata nařízení vlády k ochraně trhu ČR proti dovozům cukru. Platným opatřením je stanovení ochranných opatření formou dovozních kvót teritoriálně rozdělených na EU, Polsko a ostatní země. Dovozní kvóta se smluvní celní sazbou pro 4. čtvrtletí roku 1999 byla stanovena takto: EU 3 000 t, Polsko 1 250 t a ostatní země 250 t. Každý rok jsou kvóty liberalizovány o 10 %. Dovozy cukru nad touto kvótou mají zvýšenou celní sazbu o 80 procentních bodů, ale minimálně 14 Kč/kg cukru. Souběžně byl limitován dovoz cukru a izoglukózy ze SR formou neautomatických licencí.
V období od března 1999 do konce září 1999 došlo ke zvýšení dovozů cukru proti očekávání, a to i v rámci tzv. zušlechťovacího styku. Dovoz cukru v rámci tohoto celního režimu se v marketingovém roce 1998/99 ve srovnání s předchozím rokem podstatně zvýšil.
Vzhledem ke skutečnosti, že omezení dovozů cukru v režimu volného oběhu podnítilo spekulativní zájem dovozců o import cukru v rámci aktivního zušlechťovacího styku, vydalo Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel s účinností od 1. 11. 1999 pokyn, který upravuje jednotný postup celních úřadů a doporučuje nepovolovat dovozy cukru v režimu aktivního zušlechťovacího styku.
V marketingovém roce 1999/00 došlo vzhledem k vysokým zásobám cukru k dalšímu snížení sklizňových ploch cukrovky na 59 tis. ha. Hektarový výnos dosáhl 45,60 t (historicky nejvyšší výnos) a celková produkce řepy byla 2 690,9 tis. t. Výroba cukru činila 395,2 tis. t, tj. poklesla o 15,4 % ve srovnání s předchozím rokem.
Hektarové výnosy cukrovky se postupně přibližují vyspělým západoevropským zemím. Mezi významné faktory, které se podílely na intenzifikaci produkce, patřilo zlepšení úrovně agrotechniky a tím vyšší využívání genetického potenciálu kvalitních osiv. Vzhledem k podstatnému snížení osevních ploch došlo k soustředění pěstování cukrovky ve vhodnějších půdních podmínkách. Ke zvýšení intenzity produkce přispěl i vývoj povětrnostních podmínek. Srážkový úhrn v produkčních oblastech byl ve vegetačním období roku 1999 nižší než v dlouhodobém průměru, avšak vývoj porostů byl poměrně dobrý. Teplé a slunečné počasí ve 2. polovině měsíce srpna a v září zvýšilo cukernatost řepy, která dosáhla při nákupu 17,28 % (15,80 % v roce 1998). Cukrovarnická kampaň s ohledem na výtěžek cukru z řepy 14,50 % a výnos cukru 6,70 t/ha byla nejlepší za posledních 10 let.
Průměrná cena zemědělských výrobců cukrovky dosáhla podle ČSÚ v marketingovém roce 1999/00 výše 763 Kč/t, tj. o 32 Kč/t (4 %) méně než v předchozím roce. Snižování cen cukrovky je v posledních letech způsobeno přebytky cukru na domácím trhu a extrémně nízkými světovými cenami cukru na světových trzích (kolem 7 000 Kč/t).

Průměrná cena průmyslových výrobců krystalového cukru v marketingovém roce 1998/99 dosáhla 14,70 Kč/kg, tj. o 1,31 Kč/kg (9,8 %) více než v roce 1997/98. V první polovině marketingového roku 1999/00 činila cena průmyslových výrobců krystalového cukru 16,14 Kč/kg. Po stanovení minimální ceny cukrovky lze předpokládat zvýšení CZV v roce 2000/01.
V marketingovém roce 1999/00 bylo v provozu 11 cukrovarů, z toho 6 v Čechách a 5 na Moravě (o 5 cukrovarů méně než v předchozím roce).
V souladu s „Koncepcí agrární politiky na období před vstupem ČR do EU“ bylo v roce 2000 přijato nařízení vlády č. 51/2000 Sb., kterým se stanoví opatření a podíl státu na tvorbě podmínek pro zajištění a udržení výroby cukrovky a cukru a stabilizaci trhu s cukrem. Podle uvedeného nařízení se zavádí regulace trhu cukrovky a cukru, založená na systému kvót a úředně stanovených cen (minimální a maximální ceny). Regulační opatření vstoupí v platnost od počátku marketingového roku 2000/01.
Ochranná opatření proti dovozu cukru a následné udržení průměrné CZV cukrovky v roce 1999 (pokles jen asi o 4 % proti roku 1998) při výrazném poklesu světové referenční ceny (asi o 20 %) se promítlo do vzrůstu koeficientu nominální ochrany KNO v meziročním porovnání z 19 % na 42 %. Celková podpora výrobců cukrovky v ČR, vyjádřená ukazatelem odhadu produkčních podpor OPP, se v meziročním srovnání marketingových roků 1998/99 a 1999/00 zvýšila z 20 % na 38 % (pro srovnání v EU ze 42 % na 49 %).

3.1.3 Brambory a bramborový škrob
Pěstování brambor v České republice je úzce propojeno s bramborářstvím EU. Již 69 % odrůd brambor pěstovaných v ČR bylo vyšlechtěno v některé zemi EU. Většina nových strojů a technologických linek pro pěstování i sklizeň brambor je dovážena ze zemí EU. Z EU (Belgie, Nizozemsko, SRN, Velká Británie) je dovážena sadba brambor a 98 % dovezených brambor konzumních raných i ostatních má původ v některé zemi EU. I v českém škrobárenství vlastní část škrobárenských kapacit firmy z některých zemí EU. Výše nabídky a cenový vývoj konzumních brambor v zemích EU ovlivňuje nabídku i cenový vývoj v České republice.

V marketingovém roce 1998/99 byla situace na trhu brambor stabilizovaná. Celková produkce dosáhla 1 519,8 tis. t brambor. V tomto marketingovém roce bylo do ČR dovezeno 13,3 tis. t brambor. Z celkového množství bylo dovezeno 1,9 tis. t brambor velmi raných, 7,0 tis. t brambor raných a 4,2 tis. t brambor sadbových. Brambor konzumních ostatních bylo vzhledem k vysokým cenám v západní Evropě a dostatečné domácí nabídce dovezeno pouze 0,2 tis. t. Celková nabídka brambor v marketingovém roce 1998/99 dosáhla 1 533,1 tis. t.
Spotřeba brambor pro lidskou výživu činila v marketingovém roce 1998/99 celkem 780 tis. t, tj. 76,1 kg/obyv./rok. Na výrobu škrobu bylo spotřebováno 75 tis. t průmyslových brambor, ze kterých bylo vyrobeno 16,4 tis. t suchého nativního škrobu. Pro sadbu bylo naskladněno celkem 240 tis. t brambor. Vývoz brambor dosáhl 8,4 tis. t. Dále bylo vyvezeno 8,0 tis. t škrobu a škrobárenských výrobků, tj. v přepočtu zhruba 40 tis. t brambor. Z tohoto množství bylo 5,8 tis. t škrobu a škrobárenských výrobků (v přepočtu na surovinu 30 tis. t brambor) vyvezeno s využitím 40,9 mil. Kč vývozních subvencí SFTR. Dovezeno bylo 0,2 tis. t suchého nativního bramborového škrobu. Dále bylo dovezeno 12,2 tis. t dextrinů, modifikovaných škrobů, škrobů obsažených v lepidlech a přípravcích k úpravě povrchu. Konečná zásoba suchého nativního škrobu dosáhla 7,7 tis. t.
Skladovací ztráty a krmné užití odpadních brambor dosáhly 429,7 tis. t, tj. 28 % celkové nabídky brambor.
Marketingový rok 1999/00 byl v ČR výnosově průměrný. Celkem bylo sklizeno 71,5 tis. ha, tj. o 0,6 % (0,4 tis. ha) méně než v roce 1998/99. Vysoké teploty a nedostatek vláhy v letních i podzimních měsících negativně ovlivnily průměrný výnos, který dosáhl pouze 19,69 t/ha (21,15 t/ha v předchozím roce). V dlouhodobém porovnání s průměrným hektarovým výnosem v EU 15 dosahuje domácí výnos brambor pouze 60 %.
Celková produkce brambor v ČR dosáhla v marketingovém roce 1999/00 objemu 1 406,9 tis. t. Brambor konzumních raných bylo sklizeno ze 17,9 tis. ha při průměrném hektarovém výnosu 16,62 t celkem 297,6 tis. t. Brambor konzumních ostatních (pozdních) bylo ze 49,7 tis. ha při průměrném hektarovém výnosu 20,54 t sklizeno 1 020,8 tis. t. Brambor pro průmyslové užití na výrobu škrobu a lihu bylo sklizeno 3,9 tis. ha a při průměrném hektarovém výnosu 22,98 t dosáhla celková produkce 88,5 tis. t.
Sklizeň konzumních brambor velmi raných odrůd byla zahájena v ČR již v posledních květnových dnech roku 1999. Ceny těchto brambor v celém obchodním řetězci byly ovlivněny vysokou nabídkou ze zahraničí a proti srovnatelnému období předchozího roku prudce klesaly (např. v červnu 1999 dosáhla průměrná měsíční CZV konzumních brambor velmi raných odrůd pouze 68,7 % hodnoty stejného období roku 1998). Nízká cena a vysoká nabídka konzumních brambor velmi raných a raných odrůd ovlivnila v podzimních měsících roku 1999 i CZV konzumních brambor ostatních (pozdních). V září 1999 dosáhla průměrná měsíční CZV konzumních brambor ostatních 3 530 Kč/t, tj. 89,7 % CZV ve srovnatelném období roku 1998.
Nízké hektarové výnosy jsou v ČR způsobovány mj. nízkou úrovní hnojení, nižšími dávkami přípravků ochrany rostlin, horšími klimatickými i půdními podmínkami a špatnou kvalitou strojů. Ačkoliv pěstitelé v posledních letech výrazně zlepšili odrůdovou skladbu, stále se prohlubujícím problémem je nízká úroveň obměny sadby. Používání necertifikované sadby zhoršuje zdravotní stav brambor a nevytváří předpoklady potřebnému růstu intenzity výroby. Výměra množitelských ploch brambor se v České republice snižuje a klesá i dovoz sadby ze zahraničí.
V marketingovém roce 1999/00 bylo úředně uznáno 4,8 tis. ha množitelských ploch (tj. 6,7 % z celkových osázených ploch) a bylo dovezeno pouze 4,5 tis. t sadby. Pro srovnání v marketingovém roce 1994/95 analogické hodnoty dosahovaly 6,2 tis. ha (8,1 %), resp. 14,7 tis. t.
Na druhé straně již na téměř 15 % ploch konzumních brambor jsou uplatňovány nové technologie zpracování a odkameňování půdy, ale i nové technologie pěstování a sklizně brambor s využitím nejnovějších mechanizačních prostředků dovezených ze zemí EU.

Situace na domácím trhu brambor je v marketingovém roce 1999/00 vyvážená. Domácí produkce spolu s dovozem převážně z EU (2,8 % z celkové domácí produkce) plně zabezpečuje zásobování obyvatelstva konzumními bramborami. Dovoz konzumních brambor ze zemí EU, kde byla v roce 1999 vysoká celková produkce (48,6 mil. t) a z toho důvodu velmi nízké farmářské ceny, ovlivnil výrazně stabilnější vývoj cen na trhu v ČR v situaci, kdy se snížila domácí nabídka.

Ze sklizně roku 1999 bylo vyrobeno 16,8 tis. t suchého nativního škrobu. Pro tuto produkci bylo užito 80 tis. t průmyslových brambor. Předpokládá se, že v roce 2000 bude dovezeno i vyvezeno přibližně stejné množství nativního škrobu, dextrinů a škrobu v dalších výrobcích jako v marketingovém roce 1998/99.
CZV průmyslových brambor byly v marketingovém roce 1999/00 udržovány na přijatelné úrovni subvencovaným vývozem škrobu a také pomocí dotačního titulu MZe 1.K Podpora výroby bramborového škrobu, jehož cílem je stabilizace pěstování brambor pro výrobu škrobu. Celkem bylo z tohoto dotačního titulu vyplaceno pěstitelům průmyslových brambor 19 mil. Kč. Dotační titul přispěl k zastavení dlouhodobého poklesu výroby bramborového škrobu.
Pro české bramborářství je nepříznivým trendem vysoký dovoz a nízký vývoz bramborových výrobků k lidské výživě s vyšší přidanou hodnotou (hranolky, kaše, chipsy) a škrobárenských výrobků.

3.1.4 Olejniny (řepka olejná)
Řepka olejná byla v marketingovém roce 1999/00 po sóje luštinaté druhou nejpěstovanější olejninou světa. Celkově bylo podle předběžných údajů sklizeno 42,4 mil. t řepkového semene, což by představovalo nárůst světové produkce proti marketingovému roku 1998/99 o 15,5 % (v EU 15 o 15,6 %). S růstem světové produkce řepky olejné se zvyšuje i objem jejího zpracování a produkce oleje, která by měla v marketingovém roce 1999/00 dosáhnout přibližně 13,8 mil. t. Výroba pokrutin a extrahovaných šrotů se odhaduje ve výši zhruba 22,5 mil. t. Nejvyšší pěstitelské plochy řepky olejné byly v Číně (7,40 mil. ha s průměrným výnosem 1,32 t/ha), v Indii (6,60 mil. ha, 0,86 t/ha), v Kanadě (5,56 mil. ha, 1,58 t/ha) a v EU 15 (3,51 mil. ha, 3,22 t/ha).

Řepka olejná je v České republice hlavní olejninou. Pěstuje se převážně řepka ozimá, pouze po zaorávkách poškozených a nekvalitních porostů se jako náhrada vysévá méně výnosná řepka jarní.
V marketingovém roce 1998/99 byla řepka olejná sklizena z 264,3 tis. ha. Při dosaženém hektarovém výnosu 2,57 t bylo sklizeno celkem 680,2 tis. t semene. Řepka olejná byla pěstována na 8,5 % orné půdy a na 75,6 % celkové plochy olejnin (349,6 tis. ha).
Zpracovatelská kapacita tukových závodů a lisoven v České republice byla v marketingovém roce 1998/99 využívána přibližně na 83 %. Celkem bylo zpracováno 477 tis. t semene řepky olejné, z toho 40 tis. t na metylester řepkových olejů (MEŘO). Vzhledem ke ztížené ekonomické situaci zpracovatelských podniků bylo na zahraničních trzích realizováno 202,3 tis. t řepkového semene, tj. 30 % sklizené produkce.
Osevní plocha řepky olejné pro sklizeň se v marketingovém roce 1999/00 zvýšila na 350,4 tis. ha (11,3 % o. p.). V jarním období bylo přibližně 20 tis. ha doseto řepkou jarní. Celková sklizňová plocha řepky olejné činila 348,9 tis. ha. Zvýšení sklizňových ploch řepky olejné proti marketingovému roku 1998/99 dosáhlo 84,6 tis. ha, tj. růst o 32 %. Při průměrném hektarovém výnosu 2,67 t bylo sklizeno 931,1 tis. t řepkového semene. Vzhledem k potřebě uplatnit zhruba polovinu sklizené řepky na zahraničních trzích, rozhodla mezirezortní licenční komise v listopadu 1999 o vyjmutí vývozu semene řepky olejné z licenčního řízení s platností od 1. 1. 2000. Do konce marketingového roku 1999/00 se předpokládá reálný vývoz semene řepky olejné ve výši zhruba 470 tis. t.
Ceny zemědělských výrobců řepkového semene se vlivem vysoké nabídky doma i v zahraničí snižují. V marketingovém roce 1998/99 byla průměrná CZV řepkového semene v České republice 7 160 Kč/t, a světová cena se pohybovala okolo 7 800 Kč/t . Vlivem vysoké nabídky na domácích i zahraničních trzích však průměrná měsíční CZV v srpnu 1999 podle údajů ČSÚ klesla na 5 303 Kč/t, avšak zvýšený zájem trhu v 1. pololetí 2000 ceny zemědělských výrobců opět zvyšuje. Průměrná CZV od počátku marketingového roku 1999/00 dosáhla 5 595 Kč/t, tj. došlo ke snížení průměrné ceny proti srovnatelnému období marketingovému roku 1998/99 o 23,4 %.

Výrazný pokles domácího zpracování řepky olejné k nepotravinářskému užití pro výrobu bionafty se po realizaci dotačního titulu 1.J.a Podpora výroby metylesteru řepkového oleje (MEŘO) zastavil. Zpracovatelé, kteří vybudovali své kapacity v rámci Oleoprogramu, získali přímou dotaci 3 000 Kč/t vyrobeného a prodaného MEŘO. Celková domácí produkce MEŘO v roce 1999 dosáhla 30,6 tis. t, což byl téměř dvojnásobek produkce 15,7 tis. t za rok 1998.

3.1.5 Chmel
Na světovém trhu chmele se vytvořila v průběhu 90. let převaha nabídky nad poptávkou vlivem rozšiřování pěstitelských ploch chmele, která přetrvává do současné doby. Roste zastoupení vysokoobsažných odrůd, tj. odrůd s vysokým obsahem pivovarsky využitelných chmelových látek. Vysoká nabídka má negativní dopady pro chmelařství ve světě i v ČR.
Objem světové poptávky pivovarů po chmelu a chmelových produktech je limitován klesající spotřebou chmele při výrobě piva vlivem úspornějších technologií. Dalším faktorem, který omezuje poptávku, je zpracování chmele do chmelových produktů (granule, extrakty), které omezuje ztráty hořkých látek chmele a umožňuje jejich lepší využití. Současně klesá spotřeba piva v řadě oblastí světa. Tyto skutečnosti vedou ke snižování ploch chmele ve světě, zejména v zemích východní Evropy, ale i v SRN a USA, tj. v zemích, které jsou nejvýznamnějšími producenty chmele.
Podle předběžných údajů činila v marketingovém roce 1999/00 sklizňová plocha chmele ve světě 57,8 tis. ha. Při průměrném výnosu 1,62 t/ha je odhadována světová produkce ve výši 93,7 tis. t. Největšími producenty zůstávají, přes snižování ploch, SRN (v marketingovém roce 1999/00 sklizňová plocha 18,3 tis. ha, produkce 27,6 tis. t), USA (13,9 tis. ha, 27,6 tis. t) a ČR (6,0 tis. ha, 6,4 tis. t).

V důsledku omezeného odbytu a klesajících cen aromatického chmele docházelo postupně v České republice ke snižování výměry obdělávaných chmelnic. Od roku 1995 do roku 1998 klesla plocha chmelnic o 4,5 tis. ha (o 44,6 %) na 5,6 tis. ha.
V marketingovém roce 1999/00 se sklizňová plocha chmele zvýšila ve srovnání s předchozím rokem o 0,4 tis. ha na 6,0 tis. ha. Celková produkce chmele dosáhla 6,4 tis. t, tj. ve srovnání s předchozím rokem více o 1,5 tis. t (30,6 %) při průměrném hektarovém výnosu 1,07 t. Výnosnější odrůdy chmele s vyšším obsahem pivovarsky cenných látek, zejména alfa hořkých kyselin, se v ČR v marketingovém roce 1999/00 pěstovaly pouze na 159 ha, tj. na 2,6 % z celkové výměry chmele.
Povětrnostní podmínky pro růst chmele byly příznivé v jarních měsících, avšak vysoké teploty spolu s nedostatkem srážek v měsících červenci a srpnu měly negativní vliv na růst hlávek a tvorbu chmelových pryskyřic, a tím na kvalitu chmele. Obsah alfa hořkých kyselin v chmelových hlávkách byl nejnižší od roku 1995. Z hlediska výskytu tradičních škodlivých činitelů byl pěstitelský ročník 1999 normální, avšak postupně se rozšiřuje výskyt velmi nebezpečného padlí chmelového, které již způsobilo značné škody pěstitelům v SRN i USA.
Příznivou skutečností pro pěstitele v ČR byl rychlý a plynulý odbyt chmele obchodním společnostem po sklizni 1999. Průměrná cena zemědělských výrobců sušeného chmele v roce 1999 dosáhla úrovně 131 676 Kč/t, tj. o 7 812 Kč/t (6,3 %) více než v předchozím roce, ale o 29,3 % méně než v roce 1992, kdy bylo dosaženo nejvyšší průměrné ceny chmele (186 255 Kč/t) za posledních 10 let. Současná úroveň cen zemědělských výrobců chmele však není předpokladem přiměřené rentability pěstování chmele. Nízké CZV chmele neumožňují zvyšování vstupů do výroby (hnojení, aplikace herbicidů) a zavádění progresivních pěstitelských technologií.
Dosahované průměrné výnosy na úrovni 1 t/ha jsou nízké z hlediska ekonomiky pěstování i z hlediska cenové konkurenceschopnosti českého aromatického chmele na mezinárodním trhu.

Postupnou obnovu porostů chmele ke zlepšení věkové struktury a výkonnosti chmelnic pomáhá realizovat dotační podpora MZe pro výstavbu nových konstrukcí a výsadbu chmele. Podpora v roce 1999 činila 60 tis. Kč/ha, resp. 132 tis. Kč/ha vysázené chmelnice uznanou sadbou do stávajících, resp. nových konstrukcí. S touto podporou bylo obnoveno v roce 1999 celkem 316 ha chmelnic, z čehož činila obnova porostů ve starých konstrukcích 224 ha.
Spotřeba chmele a výrobků v pivovarech by měla dosáhnout v roce 1999 podle předběžných údajů 116,6 t alfa hořkých kyselin, tj. 97,7 % skutečnosti předchozího roku. Spotřeba chmele a chmelových výrobků české provenience klesá, neboť cena 1 kg alfa hořké kyseliny získané z českých chmelů je podstatně vyšší než cena ze zahraničních produktů. Lze proto předpokládat postupné zvyšování výměry hybridních odrůd, které by měly nahradit část dovozu chmelových výrobků produkty české provenience.
Měrná spotřeba chmele, tj. spotřeba chmele na jednotku produkce piva, postupně klesá. V roce 1999 činila podle předběžných údajů 6,53 g alfa hořkých kyselin na 1 hl piva, což odpovídá přibližně úrovni předchozího roku, avšak představuje pokles o 7,2 % proti roku 1996.
Z údajů o dovozech a vývozech chmele, chmelových výrobků a piva je zřejmé, že se v posledních letech postupně zvyšují dovozy chmele a piva na domácí trh a snižují se vývozy těchto komodit. Tyto skutečnosti jsou, kromě tvrdé konkurence na mezinárodním trhu, důsledkem jednostranného zaměření českého chmelařství i vysokého podílu zahraničních společností v českém pivovarnictví, které omezují spotřebu českého chmele. Kladné saldo zahraničního obchodu s chmelem, chmelovými výrobky a pivem se v roce 1999 snížilo o téměř 800 mil. Kč (o 20 %) ve srovnání s rokem 1997.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2023 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down