4.3 Ekonomika zemědělských podniků podle výrobních oblastí
Analýza ekonomických výsledků vychází z ukazatelů v přepočtu na 1 ha z. p.
4.3.1 Podnikatelské subjekty právnických osob
Výnosy, náklady a hospodářský výsledek
Se zhoršujícími se přírodními podmínkami se tak jako v minulých letech projevuje jednoznačná tendence k poklesu intenzity výkonů, ovlivněná především poklesem tržeb z rostlinné výroby a v menší míře i poklesem tržeb živočišné výroby. Tržby za služby a ostatní činnosti vykazovaly naopak v roce 1999 směrem k horším přírodním podmínkám tendenci ke zvyšování, hlavně vlivem dotací na údržbu krajiny. Ve všech výrobních oblastech docházelo k meziročnímu poklesu tržeb za rostlinné a živočišné výrobky, včetně poklesu tržeb za služby a ostatní činnosti. Celkově nejvyšší intenzity tržeb za vlastní výrobky a služby bylo dosaženo v řepařské výrobní oblasti, od které směrem k horším přírodním podmínkám docházelo k poklesu. V kukuřičné výrobní oblasti byla intenzita tržeb nižší než v řepařské výrobní oblasti zhruba o 5 - 6 tis. Kč/ha z. p.
Podobné vývojové i meziroční změny jako u výkonů nastaly u většiny nákladových položek s tím rozdílem, že jejich pokles směrem k horším přírodním podmínkám je mírnější. Rovněž jejich meziroční snížení je nižší než u tržeb.
Uvedené změny ve vývoji výnosů a spotřeby materiálu, energie a služeb se odrážely v úrovni přidané hodnoty, jež byla nejvyšší v řepařské výrobní oblasti a nejnižší v horské výrobní oblasti. Při započtení dalších provozních nákladů a provozních výnosů k přidané hodnotě se zcela mění meziroční a mezioblastní relace v úrovni provozního hospodářského výsledku. Provozní hospodářský výsledek byl nejnižší v řepařské výrobní oblasti a nejvyšší v horské výrobní oblasti. Úroveň provozního hospodářského výsledku značně ovlivňují dotace provozního charakteru. Provozní hospodářský výsledek byl kladný jen v kukuřičné a horské výrobní oblasti. Ve vztahu k rozdílným přírodním podmínkám neodráží již provozní hospodářský výsledek žádné jednoznačné tendence.
Hospodářský výsledek za účetní období je dále značně ovlivněn podnikovými finančními a kapitálovými operacemi, kde vcelku převažuje část nákladová, která ovlivňuje vysokou ztrátovost hospodářského výsledku z finančních operací, která v podstatě souvisí s provozní podnikovou činností (zejména nákladové a výnosové úroky). Hospodářský výsledek za účetní období je dále korigován v kladném smyslu mimořádným hospodářským výsledkem, který je hlavně ovlivněn přijatými náhradami mank a škod od pojišťoven. Jeho úroveň byla ve všech výrobních oblastech zhruba stejná a není tudíž většinou žádný vztah k rozdílným přírodním podmínkám. Výsledný hospodářský výsledek za účetní období byl v roce 1999 záporný ve všech výrobních oblastech, kromě výrobní oblasti horské.
Úroveň hospodářského výsledku provozního i za účetní období je významně ovlivňována dotacemi provozního charakteru.
Majetek, kapitál a jejich struktura
Hodnota majetku vykazuje směrem k horším přírodním podmínkám pokles, přičemž u majetku fixní povahy je pokles menší než u oběžného majetku. Výjimkou u fixního majetku je základní stádo zvířat, jehož hodnota se směrem k horším přírodním podmínkám zvyšuje. Hodnota trvalých porostů je významná jen v kukuřičné výrobní oblasti.
Klesající tendence směrem k horším přírodním podmínkám je také u celkového kapitálu vlivem poklesu hodnoty vlastního kapitálu a základního jmění. Hodnota cizího kapitálu není ovlivňována rozdílnými přírodními podmínkami, ale směrem k horším přírodním podmínkám dochází k tendenci změny struktury kapitálu ve prospěch cizího kapitálu. Bez vlivu k přírodním podmínkám jsou krátkodobé závazky a úvěry.
Rozdílné přírodní podmínky se promítají v relativně malé míře do ukazatelů finanční analýzy. Výnosnost vlastního kapitálu byla nejvyšší v horské výrobní oblasti v důsledku zahrnutí dotací do hospodářského výsledku.
4.3.2 Podnikatelské subjekty fyzických osob
Srovnání podnikatelských subjektů fyzických osob v jednotlivých výrobních oblastech s právnickými osobami vykazuje určité odlišnosti, které vyplývají ze způsobu hospodaření. V první řadě nedošlo u fyzických osob k tak citelnému meziročnímu snížení příjmů jako u právnických osob. K menšímu snížení došlo v kukuřičné, bramborářské a bramborářsko-ovesné oblasti, zatímco v řepařské a horské oblasti došlo ke zvýšení příjmů v přepočtu na 1 ha z. p. Celkově tendence snižování příjmů se zhoršujícími se podmínkami zůstává zachována. Dále, jestliže u právnických osob nejvyšší výnosy vykazovala řepařská výrobní oblast, potom fyzické osoby dokázaly využívat specifiku kukuřičné výrobní oblasti, zejména v rostlinné výrobě, a dosahovat zde nejvyšších příjmů. Závislost na výrobních podmínkách v tržbách a příjmech je značně rozdílná jak podle druhu činnosti, tak podle zdrojů. Jednoznačná závislost se projevuje na zhoršujících přírodních podmínkách. Tržby z rostlinné výroby v kukuřičné výrobní oblasti dosáhly 21 734 Kč/ha z. p. a v horské oblasti jen 106 Kč/ha z. p. V živočišné výrobě je tendence spíše opačná, v horské oblasti byly dosaženy tržby ve výši 8 270 Kč/ha z. p. proti 4 608 Kč/ha z. p. v kukuřičné výrobní oblasti. Výdaje u fyzických osob v podstatě kopírují svým trendem výši příjmů. Celkový výsledek hospodaření vyplývající z rozdílů příjmů a výdajů nevykazuje závislost na zhoršujících se výrobních podmínkách. Nejlepší výsledek byl sice dosažen v kukuřičné oblasti, avšak druhý nejlepší výsledek vykázaly fyzické osoby v horské výrobní oblasti, což je důsledek dotací na mimoprodukční funkce zemědělství.
Dotace provozního charakteru směrem k horším přírodním podmínkám významně ovlivnily dosažený hospodářský výsledek.
Majetek a závazky
Velikost celkového majetku klesá se zhoršujícími se výrobními podmínkami, což souvisí se snižující se intenzitou zemědělské produkce na jednotku plochy. Je to zřejmé i z vybavení podniků fyzických osob v jednotlivých výrobních oblastech, kde hodnota majetku (v pozemcích, strojích a zařízeních) je nejvyšší v nejintenzivnějších oblastech. Výše pohledávek se proti předchozímu roku zvýšila u všech podniků fyzických osob. Součet celkových závazků se s výjimkou podniků v kukuřičné oblasti proti předchozímu roku zvýšil.
Na rozdílné přírodní podmínky reagují v menší míře i ukazatele finanční analýzy.
Z ukazatelů finanční analýzy vyplývá, že:
rozdílné přírodní podmínky ovlivňují produktivnost majetku podobně jako u PPO;
míra úvěrové zadluženosti je nejvyšší v horské výrobní oblasti;
výnosnost kapitálu je nejvyšší v horské výrobní oblasti, která je ovlivněna vyšší úrovní dotací provozního charakteru.
4.4 Ekonomické výsledky zemědělských podniků podle metodiky EU
V této kapitole je poprvé ve Zprávě o stavu zemědělství proveden výpočet a analýza výsledků zemědělských podniků ČR za rok 1999 pouze z jejich zemědělské činnosti podle standardní metodiky EU. Ta je založena na „účtování ukazatelů hospodářských výsledků“ sítě testovacích podniků FADN (Farm Accountancy Data Network) vysvětlené v kap. C4.
Použitím metodiky EU je umožněno jednak porovnat výsledky zemědělství v podnikovém pojetí s výsledky zemědělství v odvětvovém pojetí Souhrnného zemědělského účtu (viz kap. 4.5) a porovnat výsledky zemědělských podniků ČR s výsledky zemědělských podniků jednotlivých států EU každoročně publikovanými v oficiálních dokumentech EU. Znamená to i další krok k harmonizaci metodologických postupů ČR a EU v oblasti hodnocení zemědělství.
Průměrná velikost PFO v pojetí Evropských velikostních jednotek (EVJ) činila v roce 1999 jen 6,9 % velikosti PPO. Obě organizační formy zemědělských podniků se značně liší nejen svou velikostí, ale i výrobním zaměřením a kombinací výrobních faktorů (výrobní technikou).
Celková zemědělská produkce na 1 podnik u PFO dosahovala v roce 1999 jen 5,7 % celkové produkce PPO. Tento rozdíl byl větší než rozdíl v jejich ekonomické velikosti (v EVJ), což je dáno nižší celkovou produkcí na 1 ha z. p. u PFO (66,3 %) proti PPO.
Výrobní spotřeba PFO na 1 ha z. p. činila 65,8 % výrobní spotřeby PPO. Také náklady na nájem cizího kapitálu a půdy na 1 ha z. p. byly u PFO nižší než u PPO (91,9 %). Při porovnání nákladů na námezdní práci u PFO a PPO je třeba mít na zřeteli, že u PFO nepředstavují celkový pracovní vklad - chybí započtení rodinné práce. Stav fungujícího kapitálu na 1 ha z. p. byl u PFO podstatně nižší než u PPO (79,6 %). Nižší podíl oběžných aktiv z celkových aktiv v PFO (26,9 %) než u PPO (35,3 %) je důsledkem rozdílného výrobního zaměření (nižší stavy zásob zvířat a výrobků spojené s nižším podílem živočišné produkce v celkové produkci u PFO).
Hrubá přidaná hodnota (vzniklá odečtením výrobní spotřeby od celkové zemědělské produkce) u PFO dosáhla na 1 ha z. p. 76,4 % hrubé přidané hodnoty PPO. Jedním z činitelů je vyšší hodnota kladného salda provozních dotací a daní na 1 ha z. p. u PFO (o 17,4 %) než u PPO.
Odečtením odpisů od hrubé přidané hodnoty se vypočítá čistá přidaná hodnota. Ta je důchodem zemědělského podniku plynoucím z použití všech (vlastních i cizích) výrobních faktorů při zemědělské výrobě. Čistou přidanou hodnotu na 1 ha z. p. lze považovat za ukazatel intenzity zemědělské výroby.
Čistá přidaná hodnota na 1 ha z. p. PFO dosáhla 72,8 % čisté přidané hodnoty PPO při nižších odpisech na 1 ha z. p. u PFO (81,7 %) vzhledem k PPO.
Důchod ze zemědělské činnosti je ta část důchodu zemědělského podniku připadající na použití vlastních výrobních faktorů (práce hospodáře a příslušníků jeho rodiny nepracujících za mzdu, vlastní půdy a vlastního kapitálu) v zemědělské výrobě. Zjišťuje se odečtením nákladů na nájem cizích výrobních faktorů v položce externí faktory od čisté přidané hodnoty.
Mezi PPO a PFO je v náplni položky externí faktory značný rozdíl. U PPO je celý náklad na práci (roční pracovní jednotky - RPJ) v zemědělské výrobě (v položce mzdové náklady) 100% externím faktorem. U PFO je tomu jen výjimečně. Rodinné podniky fyzických osob jsou založeny na účasti vlastní pracovní síly (rodinné roční pracovní jednotky - RRPJ). Proto jsou jejich mzdové náklady podstatně nižší než u PPO. Tomu odpovídá i nižší počet námezdních pracovních sil v PFO v porovnání s PPO. V roce 1999 bylo u PFO využito 1,1 námezdních RPJ na 100 ha z. p., zatímco u PPO 6,0 RPJ.
Čistá přidaná hodnota na 1 roční pracovní jednotku je syntetickým ukazatelem produktivity práce. Podle tohoto ukazatele byla produktivita práce vyšší v PFO než v PPO.
Přestože PFO mají podle dosavadních šetření větší podíl vlastní půdy než PPO, zatěžuje je pachtovné přibližně dvakrát více než PPO. Důvod zřejmě spočívá ve výši pachtovného. Opačná relace byla zaznamenána v placených úrocích na 1 ha z. p.
Ze srovnání struktury nákladů externích faktorů v následujícím přehledu vyplývá, že ačkoliv u PPO je půda téměř ze 100 % najatá, zaujímá pachtovné u PPO výrazně menší procento než u PFO, kde je podíl najaté půdy menší. Největší položkou ve struktuře nákladů externích faktorů u obou organizačních forem podniků jsou mzdové náklady. U PPO jsou nákladem dominantním. Kapitálová vybavenost na 1 ha z. p. je u PPO vyšší než u PFO, ale podíl nákladů na kapitál v nákladech externích faktorů je relativně nižší.
Důchod ze zemědělské činnosti je zvyšován kladným saldem investičních dotací a daní a snižován jeho záporným saldem. V roce 1999 bylo toto saldo u PFO kladné, u PPO záporné. Avšak vliv salda investičních dotací a daní na výši důchodu ze zemědělské činnosti byl malý. Důchod ze zemědělské činnosti zahrnuje kladné saldo provozních dotací a daní přičítané již do hrubé přidané hodnoty. Součet obou sald již zanedbatelný není. V roce 1999 bylo kladné saldo všech dotací a daní u PFO (1 741 Kč na 1 ha z. p.) o 44 % vyšší než u PPO (1 207 Kč na 1 ha z. p.).
Důchod ze zemědělské činnosti u PPO dosáhl v roce 1999 záporné hodnoty - 3 233 Kč na 1 ha z. p., naopak u PFO dosáhl kladné hodnoty 826 Kč na 1 ha z. p. Vzhledem k tomu, že u PFO celkové saldo dotací a daní činilo 211 % důchodu ze zemědělské činnosti PFO, je zřejmé, že bez dotací by ani tyto podniky nedosáhly kladné hodnoty tohoto ukazatele.
Důchod ze zemědělské činnosti by měl krýt implicitní nájemné za používání vlastních výrobních faktorů, tj. ušlou mzdu hospodáře a členů jeho rodiny při jiném zaměstnání a ušlé nájemné, které by rodina zemědělce mohla získat, kdyby výrobní faktory místo vlastního použití pronajala někomu jinému.
K posouzení dostatečnosti důchodu ze zemědělské činnosti pro odměnu hospodáře a spolupracujících členů rodiny u PFO slouží přepočet důchodu ze zemědělské činnosti na 1 RRPJ. U PFO to v roce 1999 představovalo hodnotu 67 510 Kč. Celá tato částka by stačila na krytí osobních důchodů pro 1 RRPJ ve výši 5 626 Kč měsíčně (zatímco průměrná měsíční mzda v zemědělství činila 9 405 Kč).
Důchodovost vlastního jmění je procentický poměr důchodu ze zemědělské činnosti k vlastnímu jmění. U PFO je tento ukazatel sice kladný, ale nízký (cca 3 %).
Důchod ze zemědělské činnosti a poměrové ukazatele z něho vypočtené u PPO se značně odlišují od ukazatelů PFO.
První rozdíl je v náplni. Protože pracovní síla v PPO je pokládána za námezdní, nelze přepočítávat důchod ze zemědělské činnosti PPO na RRPJ a nelze ani požadovat, aby důchod ze zemědělské činnosti kryl nájemné za výrobní faktor práci.
Druhý rozdíl je v tom, že důchod ze zemědělské činnosti u PPO na rozdíl od zemědělského důchodu PFO je záporný a nezajišťuje žádné krytí implicitního nájemného z vlastních výrobních faktorů (půdy, kapitálu).
Výrazně důchodový charakter PPO (zaměření cíle hospodaření na důchody pracovníků, nikoliv na maximální výnosnost výrobních faktorů) se projevila v ukazateli externí faktory.
Důchodovost vlastního jmění PPO při záporném důchodu ze zemědělské činnosti je rovněž záporná.
Rozdíl v důchodovosti PFO a PPO se projevil i v přírůstku vlastního jmění na 1 ha z. p. Přírůstek vlastního jmění na 1 ha z. p. za roky 1998 a 1999 činil u PFO 1 340 Kč, u PPO 2 045 Kč.
Ukazatel cash flow (CF) je ukazatelem schopnosti podniku krýt své peněžní výdaje peněžními příjmy v daném roce. Z rozboru vyplynulo, že ukazatel CF na 1 ha z. p. u PPO dosáhl 73,6 % hodnoty PFO. Obdobný je poměr CF k vlastnímu jmění.
4.5 Souhrnný zemědělský účet
Výpočet odhadu výsledného efektu odvětví zemědělství v ČR za rok 1999 vychází z metodologie EU, tzv. Souhrnného zemědělského účtu (SZÚ), který postihuje zemědělskou, tedy hlavní činnost zemědělských podniků (bez nezemědělské činnosti) a opírá se o každoroční šetření ČSÚ (zejména o dosaženou produkci a průměrné tržní ceny jednotlivých komodit) a VÚZE (zejména o odhad průměrných nákladů dosažených ve vybraných zemědělských podnicích za jednotlivé komodity). Metoda SZÚ je dlouhodobě používána v EU jako objektivní nástroj pro vyhodnocení velikosti a efektivnosti zemědělství jednotlivých států a k jejich vzájemnému srovnání. Každoroční zpracování SZÚ je pro členské státy EU závazné. Tato povinnost bude po vstupu do EU platit i pro ČR; v současné době probíhají přípravy na tento úkol pod gescí ČSÚ.
SZÚ podává prostřednictvím soustavy ukazatelů informaci o naturálních, cenových a nákladových relacích za jednotlivé zemědělské komodity a za zemědělství jako celek.
Výpočet SZÚ je předkládán ve 2 variantách, a to výpočet podle původní metodiky EU (Tabulka A4.5/01), který zpracovává každoročně VÚZE, a výpočet podle nové metodiky EU, publikované v roce 1997 (Tabulka A4.5/02), kterou zpracoval ČSÚ - odbor zemědělství.
Původní metodika vychází z pojetí zemědělství jako jedné velké národní farmy, jejíž veškerá produkce, tržby a náklady jsou rovné součtu těchto ukazatelů za všechny zemědělské podniky daného státu (bez vzájemných transakcí mezi nimi) vztažené pouze k jejich zemědělským činnostem. Nová metodika vychází z pojetí zemědělství jako souhrnu všech zemědělských jednotek, tj. zemědělských podniků, u nichž jsou brány v úvahu pouze jejich zemědělské činnosti (příp. i nezemědělské činnosti, které jsou se zemědělskými činnostmi neoddělitelně spojené).
S ohledem na srovnatelnost časových řad z minulých zpráv jsou komentovány pouze výpočty VÚZE podle původní metodiky .
Výsledky SZÚ za daný rok závisejí na rozsahu zemědělské produkce, průměrných tržních cenách (cenách zemědělských výrobců) a nákladech jednotlivých zemědělských komodit. Jeden z hlavních výsledných ukazatelů SZÚ, a to hrubá přidaná hodnota v tržních cenách (HPH), se používá k měření rozměru zemědělské prvovýroby v rámci národního hospodářství (podíl HPH na HDP).
4.5.1 Výsledky za rok 1998
Z výsledků SZÚ ČR za rok 1998 po zpřesnění odhadu ze Zprávy 98 vyplývá z nich, že ekonomický rozměr daný podílem vytvořené hrubé přidané hodnoty v tržních (v terminologii ČSÚ kupních) cenách na HDP (rovněž v tržních - kupních cenách) mírně poklesl (1,8 %) . Vyšší hodnota dotací změnila ukazatel čistého podnikatelského přebytku za zemědělství celkem ze ztráty 0,2 mld. Kč na zisk 0,5 mld. Kč. Ostatní ukazatele SZÚ za rok 1998 se významně nezměnily.
Porovnání ukazatelů SZÚ za ČR s analogickými údaji za EU umožňují porovnání úrovně a výkonnosti českého zemědělství vzhledem k EU.
Podíl vynaložených vstupů (mezispotřeby - MS) na vytvoření přidané hodnoty je v EU výrazně nižší než v ČR. V České republice bylo spotřebováno na 1 Kč přidané hodnoty 2,46 Kč vstupů MS. V EU, kde ekonomický rozměr zemědělství je srovnatelný s ČR (v roce 1997 za EU 15 představoval podíl zemědělství na HDP 1,6 %, z toho v SRN 0,8 %, v Belgii 1,1 %, v Rakousku 0,9 %), bylo na 1 ECU přidané hodnoty spotřebováno pouze 0,92 ECU vstupů MS.
Opačný poměr, tj. „výtěžnost vstupů“ je v EU tedy výrazně vyšší než v ČR. V EU 15 bylo dosaženo na 1 ECU vstupů MS efektu 1,09 ECU přidané hodnoty (v SRN 0,79 ECU, v Rakousku 0,94 ECU), zatímco v ČR připadlo na 1 Kč vstupů MS pouze 0,41 Kč vytvořené přidané hodnoty.
Ze srovnání poměru ČPH (jejíž součástí jsou všechny dotace na produkty a produkci, které jsou v EU vyšší) a KZP vychází ČR rovněž nepříznivě. V EU byl v roce 1998 dosažen poměr ČPH/KZP 50,3 % (v SRN 35,3 %, v Rakousku 43,8 %), zatímco v ČR pouze 25,3 %.
Ukazatel produktivity měřený ČPH na 1 roční pracovní jednotku (RPJ) v zemědělství v běžných cenách dosáhl v ČR v roce 1998 hodnoty 160 186 Kč (tj. 4 425 ECU, zatímco v SRN 11 472 ECU a v Rakousku 6 630 ECU). Rozdíl v základní struktuře ČPH, která je součtem nákladů na pracovní sílu a čistého provozního přebytku blíže osvětluje nižší efektivnost. V ČR tvořily náklady na pracovní sílu 82,7 % ČPH a čistý provozní přebytek 17,3 %. V EU podle údajů za rok 1997 byl tento poměr zhruba opačný, tj. 23,6 % a 76,4 %.
4.5.2 Odhad výsledků za rok 1999
Konečná zemědělská produkce v ČR za rok 1999 dosáhla hodnoty 94,7 mld. Kč v běžných cenách, což je výrazný pokles proti roku 1998 (112,3 mld Kč) o 15,6 %. Důvodem tohoto poklesu byl zejména propad cen zemědělských výrobců o 11,7 %. Rostlinná produkce se na tomto výsledku podílela hodnotou 37,2 mld Kč, zatímco živočišná výroba přispěla částkou 57,6 mld. Kč.
Mezispotřeba ve výši 70,8 mld. Kč představuje také - byť o něco nižší - snížení vstupů do zemědělské výroby proti roku 1998 (79,8 mld. Kč, tj. pokles o 11,3 %).
Relativně větší pokles KZP v porovnání s mezispotřebou způsobil i celkový pokles hrubé přidané hodnoty v tržních cenách na 23,9 mld. Kč (meziroční pokles o 26,1 %). K tomu výrazně přispěly opět se rozevírající cenové nůžky mezi cenami vstupů do zemědělství (pokles o 6,4 %) a CZV (pokles o 11,7 %). Do celkové HPH přispěla rostlinná produkce 6,6 mld. Kč, zatímco živočišná produkce 17,3 mld. Kč. V tom dominovala produkce mléka (s příspěvkem 8,6 mld. Kč do HPH) a jatečných zvířat (7,5 mld. Kč).
Celkový odhad hospodářského výsledku za zemědělskou prvovýrobu se v roce 1999 očekává v celkové ztrátě 4,9 mld. Kč. To představuje výrazný propad proti výsledkům roku 1998 (zisk 0,5 mld. Kč). Výsledky analýzy zemědělské činnosti zemědělských podniků podle metodiky EU (kap. 4.4) vykazují velmi podobné tendence.
Na celkový hospodářský výsledek měly největší vliv náklady na pracovní sílu (náhrady zaměstnancům) a hodnota odpisů. Při celkovém poklesu HPH zůstaly tyto její složky téměř beze změny. Náklady na pracovní sílu klesly pouze o 5,5 %, při poklesu pracovních sil o 6,6 % a vzrůstu průměrné nominální mzdy o 2,9 %. U odpisů byl vyčíslen odhad na úrovni roku 1998, při zvážení indexu růstu odpisů o 5 % u velkých podniků nad 100 zaměstnanců.
V roce 1999 se ukazatele efektivnosti zemědělství nadále zhoršily. Podíl HPH/KZP činil 25,3 % (pokles o 3,6 procentních bodů), ČPH/KZP dosáhl hodnoty 22,8 % (pokles o 2,5 procentního bodu). Produktivita vyjádřená ukazatelem ČPH na 1 RPJ v zemědělství dosáhla hodnoty pouze 130 365 Kč (tj. 3 533 EUR), což je pokles proti roku 1998 o 18,6 %.
4.6 Závěry z ekonomických analýz
Zhoršení souhrnného hospodářského výsledku
Podle údajů výběrového šetření FADN a údajů ČSÚ za podniky specializované na živočišnou výrobu (podniky bez zemědělské půdy) se průměrný hospodářský výsledek zemědělských podniků v roce 1999 výrazně zhoršil. Celková ztráta proti roku 1998 vzrostla o 1,7 mld. Kč (na 2,1 mld. Kč). Tento nárůst záporného hospodářského výsledku byl rozhodujícím způsobem ovlivněn mimořádným meziročním propadem cen zemědělských výrobců v roce 1999 (v průměru o 11,7 %).
Důsledkem toho je i rozdílný vývoj ukazatelů zemědělské produkce vyjádřené ve stálých a běžných cenách. Zatímco ve stálých cenách 1989 se hrubá zemědělská produkce meziročně mírně zvýšila (index 1999/98 činí 100,6 %), v běžných cenách naopak značně poklesla (na 88,6 %). Podobný rozdíl vykazují údaje SZÚ, týkající se konečné zemědělské produkce; kde příslušné indexy činí 100,5 % ve stálých a 89,4 % v běžných cenách (údaje ČSÚ za KZP v kupních cenách). Tyto rozdíly se promítají i do ukazatelů produktivity práce, měřené hodnotou zemědělské produkce, připadající na pracovníka v zemědělské prvovýrobě (HZP ve s. c. 1989 v přepočtu na roční pracovní jednotku vzrostla v roce 1999 ve srovnání s rokem 1998 o 7,6 %, zatímco stejný ukazatel v b. c. se o 5,2 % snížil, vzhledem k tomu, že pokles CZV byl podstatně vyšší než pokles pracovníků).
Pokles úrovně přidané hodnoty
Podle SZÚ zpracovaného ve VÚZE (podle původní metodiky EU s ukazateli v běžných cenách) činil meziroční pokles KZP 15,6 %. Zároveň se podstatně snížila i celková mezispotřeba v peněžním vyjádření o více než 11 %. Výdaje na osiva a sadbu poklesly přitom o více než 19 %, výdaje na hnojiva a prostředky na zlepšení půdy o necelých 20 % a výdaje na farmaceutické produkty o necelých 16 %. Projevuje se v tom omezený nákup intenzifikačních prostředků, vynucený ekonomickou situací zemědělských podniků. Ceny vstupů v roce 1999 sice poklesly (v průměru o 6,4 %), avšak vzhledem k výraznějšímu poklesu CZV (o 11,7 %) došlo k dalšímu rozevření cenových nůžek v neprospěch zemědělství, což se promítlo i do nižší efektivnosti vstupů (hrubá přidaná hodnota v tržních cenách, připadající na jednotku celkové mezispotřeby, se meziročně snížila téměř o 17 %).
V důsledku propadu CZV došlo v roce 1999 k podstatnému zhoršení výsledných ukazatelů SZÚ, počínaje hrubou přidanou hodnotou v tržních cenách, která se meziročně snížila o 26,1 %. Pokles HPH v nákladech faktorů, tzn. po započtení salda dotací a daní vázaných na zemědělskou produkci, byl také výrazně nižší - o 17,2 %.
Na druhé straně meziročním navýšením dotací vázaných na produkci o 16,0 % (1,44 mld. Kč), spolu se snížením příslušné daňové zátěže zemědělských podniků o 11,9 % (211 mil. Kč) se tak díky opatřením zemědělské politiky v roce 1999 podařilo poněkud zmírnit dopad cenového propadu na přidanou hodnotu a odvozeně i na důchodové ukazatele plynoucí ze SZÚ.
Rozdíly v úrovni hospodářského výsledku mezi podnikatelskými formami
V úrovni hospodářského výsledku v přepočtu na 1 ha z. p. byly v roce 1999 mezi podniky hlavních podnikatelských forem v našem zemědělství menší rozdíly než v předchozím roce. U obchodních společností se ve stejném období prohloubila ztráta (z 327 Kč/ha na 664 Kč/ha), u zemědělských družstev došlo meziročně k výraznému zhoršení hospodářského výsledku (z kladných 141 Kč/ha na záporných 611 Kč/ha) a rovněž u podniků fyzických osob se hospodářský výsledek poněkud zhoršil. Kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji se u PFO meziročně snížil o 11,4 %, takže při normativním odpočtu osobního důchodu podnikatele a jeho rodiny vykazuje tato podnikatelská skupina v přepočtu na 1 ha z. p. ztrátu ve výši 369 Kč.
Podíl podniků fyzických osob (po snížení kladného rozdílu mezi příjmy a výdaji o normativní osobní náklady) na celkovém záporném hospodářském výsledku zemědělských podniků v roce 1999 (bez podniků neobhospodařujících z. p.) činil 15,2 %. Podíl PFO na celkové výměře z. p., obhospodařované zemědělskými podniky vedenými v agroregistru, je přitom podstatně vyšší - 23,5 %. Analogický podíl družstev činil 34,4 % (podíl na z. p. 32,2 %), u obchodních společností 50,4 % (podíl na z. p. 43,3 %).
V rámci podniků fyzických osob existují v úrovni hospodářského výsledku (rozdíl příjmů a výdajů v přepočtu na 1 ha z. p.) rozdíly i mezi velikostními skupinami podle výměry zemědělské půdy. Nejlepšího hospodářského výsledku dosáhly podniky ve skupině 5 - 50 ha z. p. (rozdíl příjmů a výdajů činil v roce 1999 v této skupině 1 064 Kč/ha - průměr za PFO pouze 520 Kč/ha, v roce 1998 pro srovnání 1 256 Kč/ha, resp. 587 Kč/ha). Bez dotací by ovšem ani tyto podniky nemohly z vlastních zdrojů zdokonalovat a dále rozvíjet svou zemědělskou činnost. Směrem k vyšším velikostním skupinám podniků fyzických osob se projevuje tendence k poklesu úrovně hospodářského výsledku, vyjádřeného uvedeným způsobem.
Podniky právnických osob v roce 1999 reagovaly na snižování tržeb za prodej vlastních výrobků jak v rostlinné, tak živočišné výrobě v důsledku klesajících cen snižováním provozních nákladů, zejména výdajů na nákup materiálu a energie. Větší meziroční snížení této nákladové položky bylo zaznamenáno u zemědělských družstev (15,6 %) než u obchodních společností (10,0 %). Rovněž u osobních nákladů, které jsou významnou položkou provozních nákladů, došlo ke snížení. Bylo tomu tak především v důsledku snížení počtu pracovníků v zemědělství, ale i kvůli nedostatku finančních prostředků v zemědělských podnicích. To vedlo až k některým negativním jevům, jako nevyplácení mezd v plném rozsahu, uzavírání pracovních dohod jen na sezonní práce, popřípadě až k neplacení sociálního a zdravotního pojištění.
Nepříznivá ekonomická situace se v roce 1999 projevila i ve snížení zejména fixního a v menší míře i oběžného majetku. Z hlediska struktury celkového a vlastního kapitálu mají lepší předpoklady ke stabilitě obchodní společnosti.
Z analýzy podnikatelských subjektů fyzických osob jsou zřejmé odlišnosti od hospodaření podniků právnických osob. U výdajových ukazatelů se PFO odlišují od PPO nejen jejich relativně nízkou celkovou úrovní, ale i meziroční vývojovou tendencí. Podniky fyzických osob zvýšily výdaje v průměru o 7,9 %, kdežto u podniků právnických osob došlo ke snížení nákladů. Důležitým jevem v roce 1999 byla skutečnost, že intenzifikační vklady do rostlinné výroby u fyzických osob byly vyšší než u právnických osob. U příjmů PFO došlo k meziročnímu zvýšení o 7,3 %. Příjmy z rostlinné výroby poklesly, vzrostly však příjmy ze živočišné výroby a zvýšily se ostatní tržby. Svědčí to o snaze těchto podniků aktivně se vyrovnávat s podstatně nižší úrovní příjmů. Hospodářský výsledek podniků fyzických osob významně ovlivňují dotace provozního charakteru. Po jejich odpočtu by se záporný hospodářský výsledek PFO (při promítnutí osobního důchodu do výdajů) v roce 1999 podstatně zhoršil (z 369 Kč/ha na 2 080 Kč/ha; u právnických osob analogicky ze ztráty 621 Kč/ha na ztrátu 2 122 Kč/ha).
Ekonomická situace zemědělských podniků podle výrobních oblastí
V roce 1999 pokračovala u podniků právnických i fyzických osob dlouhodobá tendence zhoršování výrobních a některých ekonomických výsledků směrem k horším přírodním podmínkám (v přepočtu na 1 ha z. p.). Celkově nejvyšší intenzity tržeb za vlastní výrobky bylo u PPO dosaženo v řepařské výrobní oblasti; směrem k horším přírodním podmínkám se tato intenzita snižovala. Podobné vývojové tendence vykazovala většina nákladových položek s tím rozdílem, že jejich pokles směrem k horším přírodním podmínkám byl menší. Hospodářský výsledek za účetní období byl v roce 1999 u PPO záporný ve všech výrobních oblastech, s výjimkou horské. Kladný výsledek v této oblasti lze především přičíst dotacím do provozu, které v roce 1999 v horské oblasti činily 3 696 Kč/ha z. p. (ve zbývajících výrobních oblastech se dotace pohybovaly od 822 Kč/ha z. p. v kukuřičné do 1 473 Kč/ha z. p. v bramborářsko-ovesné oblasti).
Srovnání podnikatelských subjektů fyzických osob v jednotlivých výrobních oblastech s právnickými osobami vykazuje určité odlišnosti. Menší snížení příjmů v přepočtu na 1 ha z. p. bylo zaznamenáno v kukuřičné, bramborářské a bramborářsko-ovesné oblasti, zatímco v řepařské a horské oblasti došlo ke zvýšení příjmů. Tendence snižování příjmů se zhoršujícími se přírodními podmínkami zůstala zachována s tím, že nejvyšší příjmy byly dosaženy v kukuřičné výrobní oblasti. Druhý nejlepší hospodářský výsledek byl u PFO dosažen v horské výrobní oblasti, kde opět sehrály rozhodující úlohu dotace provozního charakteru (4 688 Kč/ha z. p., tj. podstatně více než u PFO v ostatních výrobních oblastech a o 26,8 % více než u PPO v horské oblasti).
Struktura kapitálu
Ztrátovost v zemědělství je hlavní příčinou nízké likvidity a nízké výnosnosti kapitálu, která se souhrnně projevuje v nestabilní finanční situaci značné části podniků, což zvyšuje aktuální riziko jejich bankrotu. Vážné finanční potíže mělo v roce 1999 téměř 65 % PPO. Finanční problémy měly i mnohé PFO.
Situaci v obou skupinách podniků dokumentuje i ukazatel podílu ztrátových podniků v testovaném souboru. Zatímco v roce 1999 byl v síti FADN podíl ztrátových podniků u PFO prakticky stejný jako v roce 1998 (42,2 % proti 42,3 %), u PPO podíl ztrátových podniků za stejné období výrazně vzrostl (53,9 % proti 38,7 %).
V roce 1999 pokračovala u podniků právnických osob pozitivní tendence ke snižování zadluženosti a ke zlepšování struktury kapitálu. U zemědělských družstev přes určitou tendenci ke zlepšování existuje stále vysoká míra zadluženosti (57,7 %), ovlivněná zejména dlouhodobými závazky (nevypořádané závazky z majetkoprávní transformace). Pokles zadluženosti byl způsoben hlavně menší dostupností úvěrů pro zemědělce. Dlouhodobá ztrátovost nevytváří předpoklady pro splácení dluhů. Podstatně nižší míru zadluženosti než právnické osoby vykazují podniky fyzických osob (v průměru 28,3 %). Reprodukční schopnost aktiv se v důsledku snížení tržeb v roce 1999 dále zhoršila.
Na výrobní a ekonomické výsledky zemědělství negativně působí nejen vnější faktory, ale i dosud odkládaná nebo nedostatečně provedená restrukturalizace většiny podniků vzhledem k daným přírodním podmínkám a požadavkům trhu. U řady podniků s tím souvisí i nevhodná majetková struktura (zejména HIM). Nepříznivý vliv na ekonomickou situaci v zemědělství mají rovněž přetrvávající obecné problémy spojené s institucionální strukturou a obtížnou vymahatelností práva, dopadající ve zvýšené míře na zemědělské podniky, které jsou trvale slabšími partnery v obchodních vztazích.
5 Potravinářský průmysl
5.1 Podnikatelská struktura
V náročném vnějším a vnitřním ekonomickém prostředí roku 1999 pokračoval s rozdílnou intenzitou proces restrukturalizace i v potravinářském průmyslu. Část firem tohoto sektoru dále posilovala svou konkurenceschopnost, zatímco jiné, které se dosud dostatečně nepřizpůsobily evropským standardům a tvrdým ekonomickým podmínkám, se dostávají do stále větších potíží. Lze odhadnout, že s vážnými provozně ekonomickými problémy při splácení dluhů se potýká zhruba 80 % firem tohoto sektoru. Tyto podniky, pokud neuskuteční nezbytné technologické a majetkové změny směřující k efektivní revitalizaci, budou postupně opouštět podnikatelsky relativně hustě obsazený zpracovatelský sektor v ČR. Také výsledky pasportizace podniků zpracovávajících živočišné produkty podle auditu SVS ČR (hodnocení veterinární a hygienické úrovně jednotlivých provozů) odhalily nedostatky, které bude nezbytné odstranit.
Ke konci roku 1999 bylo podle registru ČSÚ evidováno v potravinářském sektoru 12 148 podnikatelských subjektů, z nichž je 9 339 fyzických osob, většinou podnikajících podle živnostenského zákona. Další nejvíce zastoupenou právní formou jsou s. r. o. (1 886 firem) a a. s. (433 firem). Zahraničních osob (jde o fyzickou osobu podle § 21 obchodního zákoníku) je 241 a státních podniků zůstává 18. Ostatní firmy podnikají v jiných právních formách (veřejná obchodní společnost aj.).
Z hlediska rozvrstvení podniků podle velikosti zůstávají i v roce 1999 nejpočetnější kategorií malé a střední firmy do 299 zaměstnanců, jež tvoří (stejně jako v roce 1998) 93 % z podnikatelské základny.
Ze statisticky sledované skupiny podniků s 20 a více zaměstnanci se celkový průměrný počet podnikatelských subjektů snížil v roce 1999 o 35 firem.
Ekonomicky rozhodující velikostní kategorii představují podniky od 100 do 299 zaměstnanců. Podíl těchto podniků na tržbách celého potravinářského sektoru v b. c. činil v roce 1999 (obdobně jako v roce 1998) zhruba 32 %. Podíl tří největších potravinářských podniků (výrobců cukrovinek, piva a zpracovatelů tabáku) na tržbách v b. c. v roce 1999 činil 9,4 %. V porovnání s rokem 1998, kdy tento podíl činil 10,0 %, růst koncentrace, typický pro rozvinuté ekonomiky, nenastal. Z hlediska jednotlivých uváděných oborů je však dosažená úroveň koncentrace již poměrně značná.
Z oborového pohledu jsou i při strukturálních změnách nejpočetněji zastoupeny podniky tzv. ostatních potravinářských výrobců (pekárny, cukrárny, těstárny, cukrovary, cukrovinkářské a některé další výroby) a dále výrobci masa a masných výrobků, vč. drůbeže a výrobci nápojů (z nich zhruba třetinu tvoří výrobci piva).
Přímé zahraniční investice do výroby potravin činily v roce 1999 podle předběžných údajů ČNB 7 479,2 mil. Kč, což představuje podíl 4,4 % z celkového objemu přímých zahraničních investic vložených do národního hospodářství ČR. Výroba potravin se tak zařadila na 4. pořadí v rámci sektorů sledovaných ČNB. V porovnání s rokem 1998 je objem přímých zahraničních investic v roce 1999 o 3 580,5 mil. Kč vyšší, avšak v relativním vyjádření z celkového objemu přímých zahraničních investic došlo k poklesu o 0,4 procentního bodu. Pokud jde o odliv přímých investic z ČR do zahraničí, činil v roce 1999 u výroby potravin 100,3 mil. Kč, což představuje podíl 1,5 % z odlivu přímých zahraničních investic z ČR a celkově 6. místo v odvětvové struktuře.
Pokud jde o akvizice, mezi největší patří pivovarnická fúze (spojení Plzeňského Prazdroje a Radegastu) a následný odkup rozhodujícího balíku akcií Jihoafrickými pivovary (SAB). Vliv zahraničního kapitálu v potravinářském sektoru lze z dostupných údajů orientačně charakterizovat podílem celkových pasiv podniků pod zahraniční kontrolou z celkových pasiv sektoru. Ke konci roku 1999 byl stav celkových pasiv u potravinářského sektoru (u podniků se 100 a více zaměstnanci) 172,0 mld. Kč, a v tom v podnicích pod zahraniční kontrolou činil 20,1 mld. Kč, tj. 11,7 % (9,7 % v roce 1998). Celý zpracovatelský sektor vykázal za rok 1999 tento podíl 20,4 % (16,9 % v roce 1998).
5.2 Vývoj potravinářské produkce
Potravinářská produkce v roce 1999 zaznamenala mírný pokles. Index průmyslové produkce (IPP) za rok 1999 v porovnání s rokem 1998 přes zlepšení ve 2. pololetí dosáhl u potravin a tabáku hodnoty pouze 99,4 a pokračoval v trendu meziročního poklesu od roku 1997 (za rok 1998 činil 99,6, když v roce 1997 dosáhl 104,3). Přitom celý zpracovatelský průmysl ČR vykázal hodnoty IPP ještě nižší, a to 97,3.
Meziroční pokles produkce nastal u některých významných výrob, a to zejména u masa hovězího (98,4), margarínu a podobných jedlých tuků (96,7), mléka a smetan s obsahem tuku do 6 % (96,4), čerstvého chleba (97,5), těstovin (84,1) a piva (98,1).
Produkce vzrostla u masa vepřového (102,9), upravených a konzervovaných brambor (131,6), másla (106,4), sýrů a tvarohu (102,2) a vína (101,6).
Uvedené změny v rozsahu produkce jsou dokladem jak pokračující redukce, tak strukturálních změn ve skladbě produkce, kdy za pozitivní tendenci z ekonomického hlediska lze označit růst výroby upravených a konzervovaných brambor, sýrů a tvarohu, tj. produktů vyššího stupně zpracování. Za strukturálně negativní trend lze označit růst výroby másla a pokles výroby těstovin a též piva.
Pokud jde o cenový vývoj, index cen průmyslových výrobců v roce 1999 proti roku 1998 klesl za průmysl potravinářský a tabákový na hodnotu 97,1, když za celý zpracovatelský průmysl zůstal zhruba na úrovni předchozího roku (100,1). Za této situace se tržby z průmyslové činnosti za potravinářský sektor, vč. tabáku v b. c. snížily o 1 % a dosáhly 230,2 mld. Kč. Přitom ve s. c. 1994 tržby z průmyslové činnosti docílily růstu o 1,8 % a činily 180,0 mld. Kč.
Příčinou poklesu tržeb z průmyslové činnosti v b. c. v roce 1999 v potravinářském průmyslu bylo především snížení cenové hladiny výrobců potravin u většiny výrobních oborů jednak pod vlivem poklesu cen na světových trzích a jednak pod tlakem distribučních řetězců (kap. A3.3) při ostré cenové konkurenci.
Poklesem dynamiky tržeb z průmyslové činnosti v b. c. se dále snížil podíl potravinářského a tabákového průmyslu na celkových tržbách za průmysl, který za rok 1999 činil 13,4 % (v roce 1998 14,1 %). Avšak ve s. c. 1994 se podíl tohoto sektoru na průmyslu celkem mírně zvýšil, když dosáhl 13,4 % (13,1 % v roce 1998).
V roce 1999 nebyly zaznamenány výraznější změny v oborové struktuře potravinářského sektoru. V tomto roce se posílila v této struktuře pozice výroby nápojů (především vlivem vyšší produkce destilátů).
V roce 1999 zaměstnanost v potravinářském a tabákovém průmyslu u subjektů s 20 a více zaměstnanci poklesla na 129 tis. osob (snížení bylo zaznamenáno ve všech oborech s výjimkou zpracování ryb), což v porovnání s rokem 1998 představuje snížení o 4,7 %. Podle odhadu ČSÚ dosáhl celkový počet zaměstnanců v roce 1999 u výroby potravin, nápojů a tabáku 153,9 tis. osob (při úbytku proti roku 1998 o 1,7 %).
Průměrná měsíční nominální mzda zaměstnanců potravinářského sektoru v roce 1999 dosáhla 11 803 Kč a vzrostla v porovnání s rokem 1998 o 6,4 % (stejné tempo růstu bylo dosaženo i za celý zpracovatelský průmysl, kde měsíční nominální mzda byla vyšší (12 252 Kč).
5.3 Ekonomické výsledky potravinářského průmyslu
V roce 1999 došlo v potravinářském sektoru i v řadě jeho výrobních oborů (po citelném poklesu jejich efektivnosti v roce 1998) ke zlepšení jejich souhrnných ekonomických výsledků zhruba na úroveň, dosaženou v roce 1997. Příčinou meziročního růstu hospodářského výsledku však byly především výrazné změny ve struktuře celkových výnosů a s nimi souvisejících nákladů, zčásti je zvýšení průměrné efektivnosti odvětví ovlivněno i změnami v oborové struktuře podniků ve prospěch výrobních oborů s vyšší efektivností.
U podniků se 100 a více pracovníky, které se podílejí na celkových výnosech výrobního odvětví (OKEČ 15) více než 75 % , došlo v roce 1999 ke zvýšení efektivnosti při výrazném poklesu objemu rozhodujících výrobních činností odvětví (zejména v některých oborech). Především se (zřejmě v důsledku vlivu zahraničních obchodních řetězců) snížil rozsah realizovaných tržeb z prodeje vlastních výrobků a služeb (o téměř 8,7 mld. Kč) , přičemž růstu celkových výnosů o 1,2 % bylo dosaženo zejména výrazným zvýšením ostatních, z dostupných údajů blíže neidentifikovatelných výnosů (v objemu více než 10,6 mld. Kč). Z věcného hlediska může jít nejen o tržby z prodeje investičního majetku, zúčtování rezerv, časového rozlišení, příp. opravných položek do provozních výnosů, ale i o výnosy z finančních operací i mimořádných činností. Řada uvedených výnosů tak nemusí přímo souviset s hospodářskou činností roku 1999.
S vývojem efektivnosti v roce 1999 bezprostředně souvisí i vývoj jednotlivých nákladových druhů, kdy k hlavním změnám patří především výrazný meziroční pokles výkonové spotřeby (představované zejména spotřebou zemědělských surovin) o 10,8 mld. Kč. V relaci k objemu realizovaných tržeb (a změně stavu zásob vlastní výroby) se tak objem výkonové spotřeby v roce 1999 snížil o téměř 1,8 procentních bodů, její podíl z celkových výnosů se snížil dokonce o více než 5,2 procentních bodů. Rozhodující příčinou meziročního poklesu výkonové spotřeby byl především pokles cen vstupů ze zemědělství. Na druhé straně došlo k výraznému růstu ostatních nákladů (z informačních zdrojů statistického výkazu blíže nespecifikovatelných) v objemu téměř 8,8 mld. Kč. Účetní přidaná hodnota vzrostla o 2,8 %, ale její relace k výnosům se podstatně nezměnila.
Vliv rozhodujících příčin na úroveň a změnu hrubého hospodářského výsledku před zdaněním v roce 1999 je zřejmý z vývoje struktury jednotlivých položek výnosů a nákladů v letech 1998 – 1999 i meziroční změny absolutních objemů jednotlivých výnosů a nákladů.
Meziroční růst celkových výnosů (o 1,2 %) vedl při stagnaci celkově vynaložených nákladů (zvýšení o 0,2 %) k poměrně výrazné změně objemu vytvořeného hospodářského výsledku. Avšak zlepšená agregovaná hodnota hospodářského výsledku zakrývá stále značný podíl ztrátových podniků (více než 30 % z celkového počtu podniků se 100 a více pracovníky). V průměru se v roce 1999 zlepšila nákladová rentabilita a kapitálová výnosnost.
Uvedené průměrné efektivnosti bylo dosaženo při její výrazné diferenciaci v podmínkách výrobních oborů a v jejich rámci zejména v jednotlivých podnicích. U ziskových podniků dosáhla v roce 1999 v průměru čistá nákladová rentabilita 3,30 %, čistá výnosnost vlastního jmění 11,40 % a čistá výnosnost celkového kapitálu 5,18 %, zatímco u podniků ztrátových bylo v průměru dosaženo –7,92 % nákladové rentability a –10,40 % výnosnosti celkového kapitálu. V porovnání s rokem 1998 se diferenciace dosažených výsledků dále výrazně prohloubila.
V závislosti na změně firemní struktury (v důsledku její restrukturalizace) i dalších věcných změnách došlo v roce 1999 u podniků se 100 a více pracovníky i k částečnému snížení celkového objemu užívaného majetku (o 2,6 procentních bodů). Při meziročním poklesu objemu vlastní výroby a služeb došlo k výraznému snížení celkového objemu zásob (pokles o 8,9 %), zejména spotřebovávaných surovin, a tím zkrácení doby jejich obratu. Tato pozitivní tendence byla přitom částečně eliminována růstem objemu nedokončených výrobků, polotovarů a výrobků vlastní výroby. Zvýšení intenzity a úspěšnosti prodeje nakupovaného zboží vedlo k citelnému snížení zásob nakoupeného zboží.
Přes značný objem realizované investiční výstavby (zhruba v rozsahu amortizačních odpisů investičního majetku) došlo k významnému poklesu celkového objemu investičního majetku (o 4,1 procentních bodů, tj. u hodnocené agregace podniků o více než 2,8 mld. Kč). Tento pokles je zřejmě vyvolán především probíhající restrukturalizací podniků a vyřazováním nepotřebného investičního majetku. Pozitivní byla i tendence poklesu celkového objemu pohledávek i pohledávek po lhůtě splatnosti. Celkový rozsah pohledávek je však stále vysoký. Průměrná doba jejich obratu vyvolává potřebu jejich krytí především úplatnými cizími zdroji a vede i při celkovém poklesu objemu úvěrů v roce 1999 k poměrně vysokým nákladovým úrokům (ve výši cca 2,4 % z celkových nákladů). Podobně pozitivní tendence snižování se neukázala u celkových závazků podniků. V roce 1999 došlo dokonce k citelnému zvýšení jejich výše i objemu ve lhůtě nezaplacených závazků.
V průběhu roku 1999, při poklesu absolutního objemu vlastního jmění i celkového objemu pasiv, nedošlo k dalšímu růstu zadluženosti. Ta je však v současné době přesto značně vysoká – v průměru dosahuje 61,2 % a ve většině potravinářských podniků tak vede při omezené tvorbě nových finančních zdrojů k prodlení při splácení jejich obchodních i bankovních závazků. V roce 1999 dosáhla úroveň tvorby finančních zdrojů (hospodářského výsledku + odpisů) záporných hodnot téměř v 18 % z celkového počtu podniků se 100 a více pracovníky (v roce 1998 to bylo 15 % podniků), přičemž v podnicích velikostně menších je odhadována ještě méně příznivá situace. Vede to k akutnímu ohrožení vlnou konkurzů či přímých likvidací.
V jednotlivých výrobních oborech (jejich agregacích) dosáhla i v roce 1999 úroveň efektivnosti jejich činností (měřeno dále uvedenými ukazateli) výrazně odlišné úrovně. Výnosností používaného celkového kapitálu, resp. výnosností vlastního jmění z hospodářského výsledku po jeho zdanění, patřily k nejefektivnějším zejména výroba kakaa, čokolády a cukrovinek (7,48 % celkové výnosnosti kapitálu, resp. 9,61 % výnosnosti vlastního jmění), výroba čaje a kávy (5,17 %, resp. 11,22 %), výroba destilovaných alkoholických nápojů a výroba kvasného etylalkoholu (v souhrnu 3,66 %, resp. 7,91 %) a výroba pekárenských výrobků (3,37 %, resp. 6,35 %).
Naopak na nejnižší úroveň dosažené průměrné efektivnosti poklesla v roce 1999 (dříve efektivní) výroba těstovin (-11,53 %, resp. -87,17 %), dlouhodobě ztrátová je výroba, zpracování a konzervování drůbežího masa (-10,55 %, resp. -44,66 %) a výroba nealkoholických nápojů, včetně stáčení minerální a pitné vody do lahví (-7,14 %, resp. -22,20 %).
U nejvýznamnějších potravinářských oborů, bezprostředně navazujících na zpracování největšího rozsahu zemědělských surovin, tj. masného a mlékárenského průmyslu, bylo dosaženo u výroby, zpracování a konzervování masa z velkých hospodářských zvířat a výroby masných výrobků 1,67 % výnosnosti kapitálu, resp. 5,93 % výnosnosti vlastního jmění a u zpracování mléka -0,24 %, resp. -0,74 % výnosnosti celkových pasiv či vlastního jmění.
Zatímco v roce 1999 v porovnání s rokem 1998 byl v masném průmyslu zaznamenán určitý růst efektivnosti, v mlékárenském průmyslu nastal v souhrnu její výrazný pokles, a to především vlivem rostoucího počtu ztrátových podniků se zápornou hodnotou vytvářených finančních zdrojů.
5.4 Kvalita potravin
Potraviny uváděné do oběhu v ČR musí odpovídat požadavkům na jakost a zdravotní nezávadnost stanovených v zákoně o potravinách a v jeho prováděcích vyhláškách. Jde zejména o požadavky mikrobiologické, chemické, fyzikální požadavky a smyslové.
K hodnocení vývoje kvality potravin byly využity výsledky kontrolních zjištění státních dozorových orgánů ČZPI a SVS ČR. Častěji jsou kontrolovány subjekty (výrobci, dovozci, prodejci), u kterých bylo zjištěno porušení předpisů již v minulosti, proto je potřeba uvedené výsledky kontrol interpretovat pouze jako vývojové trendy Nejde tedy o přesné vyjádření kvality potravin v ČR, které je ve skutečnosti v celkovém průměru příznivější, což dokladují mimo jiné i výsledky z monitoringu.
Státní dozor nad potravinami v roce 1999 byl zaměřen především na zdravotní nezávadnost, klamavé značení (tzv. „falšované potraviny“), potraviny z dovozu (zejména podezřelé, že byly pro své nedostatky vyřazeny z trhu v zahraničí) a na potraviny určené pro zvláštní výživu.
5.4.1 Kontrola zdravotní nezávadnosti a jakosti
Výsledky zdravotní nezávadnosti jsou prezentovány počty kontrolovaných vzorků a procentem vzorků nevyhovujících mikrobiologickým a chemickým požadavkům uvedeným v příslušných vyhláškách k zákonu o potravinách.
V našich potravinách je relativně nízký výskyt cizorodých látek, což dokazují výsledky monitoringu i kontrol obou dozorových orgánů.
V roce 1999 nebyla, stejně jako v minulých letech, prokázána rezidua nepovolených hormonálních látek u jatečných zvířat. U jatečných zvířat byly prokazovány vyšší koncentrace nežádoucích chemických prvků v játrech a ledvinách ve srovnání s masem, v některých případech i v nadlimitních hodnotách. U vepřového masa byly ojediněle zjištěny nadlimitní hodnoty polychlorovaných bifenylů (PCB). Jejich původ byl prokázán ve starých nátěrových hmotách a asfaltech v prostředí stájí. V mase a orgánech hospodářských zvířat, v mléku a mléčných výrobcích, v masných výrobcích a ve vejcích byl obsah reziduí pesticidních látek nízký a nepředstavoval zdravotní riziko.
U potravin rostlinného původu byly výsledky analýz chemických prvků většinou srovnatelné s předchozími lety. Při kontrolách byl zaznamenán nejvyšší počet nevyhovujících vzorků na cizorodé látky u komodit révové víno, čerstvá zelenina, zpracované ovoce - zelenina, nealkoholické nápoje, líh - lihoviny, studená kuchyně, mléčné výrobky.
Při kontrole mikrobiologických požadavků nevyhověly nejčastěji výrobky studené kuchyně (lahůdkářské saláty), cukrářské výrobky, čerstvá zelenina, čerstvé ovoce, mléčné výrobky. V případě čerstvého ovoce a zeleniny byly nežádoucí mikrobiologické změny zjišťovány přímo na místě – jednalo se o plesnivé nebo nahnilé plody.
U potravin určených pro zvláštní výživu patřily mezi nejčastěji zjišťované nedostatky: uvádění do oběhu bez souhlasu Ministerstva zdravotnictví, nesprávné značení a v některých případech i nesplnění mikrobiologických požadavků. Výrobky kojenecké a dětské mléčné výživy byly ve všech sledovaných parametrech zdravotní nezávadnosti zcela vyhovující.
V porovnání se zdravotní nezávadností bylo zjištěno více nedostatků při kontrole ostatních povinností, např. požadavků na označování (včetně klamavého označování). Při kontrole označování nevyhovělo 7 347 vzorků, nejvíce v komoditách líh - lihoviny, pekařské výrobky, révové víno a čokoláda - cukrovinky. ČZPI uskutečnila v roce 1999 celkem 21 232 jednotlivých kontrol.
V rámci označování bylo kontrolováno též dodržování na obalech deklarovaných obsahů vitamínů a minerálních látek, zejména v nealkoholických nápojích, tucích - olejích, potravinách určených pro zvláštní výživu, soli apod. Počet nedostatků zjištěných při cílené kontrole těchto parametrů byl relativně vysoký. Deklarovanému množství vitamínu A nevyhovělo 22,9 % vzorků, vitamínu B1 - 6 %, B2 - 6,4 %, B6 - 3,4 %, vitamínu C - 19,9 %, E - 15,8 %, hořčíku - 36,6 %, vápníku - 39,6 % a jódu - 14,6 %.
5.4.2 Monitoring potravních řetězců
Vyspělé země v poslední době se více zaměřují na kontrolu rostlinných a živočišných surovin včetně sledování vstupů, které mohou kvalitu ovlivnit. Preventivně tak vytvářejí podmínky k použití nezávadných surovin pro výrobu kvalitních potravin. Také v ČR zahrnuje monitoring potravních řetězců mimo sledování surovin a potravin živočišného a rostlinného původu též biomonitoring (rostlin, živočichů a lesního prostředí), sledování kvality půdy, vody a vstupů do uvedených složek prostředí. Výsledky monitoringu potravních řetězců jsou důležité z hlediska vývoje zdravotní nezávadnosti potravin, protože všechny vyjmenované aspekty kvalitu do značné míry ovlivňují.
Monitoring potravních řetězců zahrnuje následující složky:
Agrární ekosystém
V roce 1999 bylo poprvé provedeno prošetření sladovnických ječmenů na obsah cizorodých látek. Bylo provedeno 1 400 rozborů a sledován byl výskyt 36 analytů anorganické i organické povahy. I když byl v některých oblastech severní Moravy, západních a jižních Čech zjištěn v 15 % případů zvýšený výskyt některých kontaminantů (olovo, kadmium, polyaromatické uhlovodíky (PAH), nitrosaminy, deoxynivalenol), ani v jediném případě nebylo zjištěno překročení maximálně přístupných hodnot předepsaných pro obiloviny. Sladovny exportují většinu své produkce do zemí, z nichž převážná většina požaduje od svých dodavatelů dokumentaci o zavedení systému kritických bodů (HACCP). V rámci tohoto systému pivovary vyžadují prodloužení garancí zdravotní nezávadnosti až do úrovně pěstitelů sladovnických ječmenů. Požadavky na funkčnost tohoto systému jsou kladeny především odběrateli ze zemí EU (SRN, Švýcarsko, Rakousko), ze zámořských teritorií (Japonsko, Brazílie, Venezuela) a pivovary, které jsou v majetku nadnárodních koncernů. Výstupy z prvního komplexního monitoringu sladovnických ječmenů nahradily výše uvedená prohlášení pěstitelů o úrovni kontaminace jejich produkce. Díky tomu mohly jednotlivé sladařské společnosti bezproblémově deklarovat zahraničním odběratelům požadované záruky na zdravotní nezávadnost suroviny, z níž byly slady vyrobeny.
Povinnost sledování kvality krmiv je stanovena zákonem č. 91/1996 Sb., o krmivech, a jeho prováděcími předpisy. Pozornost byla zaměřena především na výrobu krmných směsí a surovin do nich používaných, které by mohly obsahovat zakázané látky, jak je uvádí vyhláška MZe č. 222/1996 Sb., chemické prvky a znečišťující doplňkové látky, které se obvykle vinou nesprávně dodržených technologických procesů dostanou do krmiv. Sledování potvrdilo výskyt zvýšených nálezů rtuti v případech, kdy byly používány hořečnaté krmné suroviny. Potvrdil se i výskyt znečišťujících doplňkových látek (jako amrolium, olachindox, monensinát sodný, robenidin) v kompletních a doplňkových krmivech a premixech. Z odebraných 298 vzorků bylo znečištění prokázáno u 32 vzorků, což je 10,7 %. Ve srovnání s předchozími lety však dochází ke snížení tohoto druhu znečištění.
Sledování napájecích vod orgány SVS ČR potvrzuje stále trend minulých let, kdy je zjišťován vyšší výskyt kontaminace dusičnany ve faremních studních ve srovnání s vodou dodávanou z veřejného řadu.
Při monitoringu půd byl v roce 1999 poprvé prošetřen výskyt thalia. Bylo zjištěno, že 5 % vzorků ornice i podorničí přesahuje navrhovanou preventivní normu pro obsah tohoto kontaminantu, což je 0,5 mg/kg. Tento kontaminant byl prošetřen vzhledem k podezření, že je ochotně přijímán olejnatými rostlinami. Průměrné obsahy sumy PCB pro ornici půd ČR se pohybují v rozmezí 4 - 5 g/kg, u podorničí jsou obsahy nižší. Limit obsahu PCB v půdách byl překročen na celkem třech ze čtyřiceti pozorovacích ploch ÚKZÚZ. Příčinou kontaminace v těchto případech byla aplikace kalů z ČOV. Podobně i při sledování výskytu PAH došlo celkem ve 14 případech ze 37 k překročení meze pozadí pro PAH (více než 1 mg/kg).
V rámci sledování atmosférické depozice (rizikové chemické prvky, event. sloučeniny, obsažené ve srážkách i v části suchého spadu) bylo zjištěno, že pro důležité výživové prvky se roční vstupy pohybují u dusíku od 13 do 54 kg/ha/rok, u hořčíku kolem 1 kg/ha/rok, u draslíku od 2 do 7 kg/ha/rok, u fosforu od hodnot menších než 1 do 4 kg/ha/rok. U nejvýznamnějších potenciálně rizikových prvků, kde by se měly sledovat kumulativní vstupy, se vstupy depozicí pohybují u olova kolem 30 g/ha/rok, u kadmia kolem 1 g/ha/rok, u arzénu kolem 5 g/ha/rok.
Dlouhodobě se potvrzuje snižující se vliv celoplošné imise SO2 na zemědělskou produkci v ČR. Pouze v severních Čechách se ještě vyskytují regiony, kde může k sezonnímu zvýšení příležitostně docházet.
Hnojiva se sledují na základě zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech). V roce 1999 bylo posuzováno celkem 433 hnojiv, z toho v 6 případech došlo k překročení limitních hodnot chemických prvků (zinku, olova, arzenu, chromu a mědi).
Monitoringu podléhalo i sledování kalů z ČOV, kdy obsahy chemických látek jsou hodnoceny jako surovina pro průmyslové komposty podle ČSN 46 5735 - Průmyslové komposty. Bylo odebráno 358 vzorků ze 198 čistíren odpadních vod. Bylo zjištěno, že vzorky překračovaly nejčastěji limity pro obsah zinku, arzenu a rtuti.
Vodní ekosystém
V rámci monitoringu cizorodých látek soustředila Státní meliorační správa pozornost na prošetření 110 malých vodních nádrží ve své správě z hlediska čistoty vody a sedimentů (podle ČSN 75 7221 – Jakost vody, Zpravodaje MŽP/8/1996 – Kritéria hodnocení znečištění zemin a podzemní vody a vyhlášky č. 13/1994 Sb.). Voda nádrží vykazuje obecně slabší znečištění než sediment, kde se kontaminanty kumulují. Výjimkou je organická hmota dokumentovaná vysokou hodnotou chlorofylu A. Z hlediska znečištění vody v nádržích se „nejčistšími“ ukazují jižní Čechy (hodnoty BSK5, CHSKCr, AOX ). Nejčastěji popisovaným kontaminantem byla rtuť s nejvyššími hodnotami ve východních Čechách a na severní Moravě. Výskyt kadmia byl nejvyšší v nádržích středních Čech. V sedimentech byla rtuť nejčastěji dokladována v nádržích východních Čech, kadmium pak v západních Čechách a na Ostravsku. Polyaromatické uhlovodíky byly ve všech případech stanovovány převážně v hodnotách kritéria znečištění zemin B (stav, kdy koncentrace ukazatele dosahuje hodnoty, která vyžaduje šetření s cílem vysvětlit původ či zdroj znečištění), výjimečně C (stav, kdy se provádí asanační zásah, je-li prokázáno riziko migrace znečištění do okolí).
Lesní ekosystém
Chemické látky sledované v lesním prostředí přinesly v minulém roce následující výsledky:
Vzorky hub obsahovaly zvýšené obsahy kadmia, rtuti, mědi, a arzenu v sušině ve srovnání s platnými hygienickými limity. Také většina koncentrací kovů v mechorostech převyšuje hodnoty uváděné jako přirozené pozadí čistých částí Evropy. Toto zjištění se dotýká kadmia, mědi, manganu, síry a zinku. Zvýšené nálezy v povrchových humusových horizontech půdy platily pro olovo a měď.
Ve vztahu k prověřování thallia v půdě, byl tento prvek sledován i v organizmu zajíce polního. Vyšetření se soustředilo do okresů Litoměřice, Nymburk, Pardubice a Žďár nad Sázavou, kde se předpokládá geogenní přítomnost prvku v půdách. Nejvyšší nálezy byly zaznamenány ve vzorcích orgánů zajíce a pocházely z okresů Žďár nad Sázavou, Pardubice a Litoměřice, nejnižší nálezy pocházely z okresu Nymburk.
Ve zvěři byly jen ojediněle zjišťovány nadlimitní nálezy rizikových chemických prvků a některých chlorovaných uhlovodíků především v orgánech, zřídka ve svalovině. Sledování ryb prokázalo výskyt rtuti v jejich organizmech, které překročilo povolený limit na lokalitách, které jsou z hlediska výskytu tohoto prvku opakovaně prověřovány. Výskyt reziduí chlorovaných látek v rybách byl nízký a odpovídal povoleným limitům.
Na monitoring cizorodých látek bylo v roce 1999 uvolněno 29,7 mil. Kč, z toho na monitoring potravin a surovin pro výrobu potravin 13,5 mil. Kč.
