Základní úlohou pastevních porostů je poskytování adekvátní (pokud možno co nejvyšší) produkce živin z jednotky plochy. Tu je možno zajistit jen za předpokladu, že fytocenologické složení pastevního porostu bude odpovídat potřebě pasoucích se zvířat. Dosažení optimálního složení pastevních porostů a následně jeho udržení není jednoduchou záležitostí. Na pastevní porosty působí mnoho faktorů, z nichž celá řada negativně ovlivňuje jejich druhové složení.
V extrémním případě může dojít, v důsledku jejich působení, až k degradaci porostu. Nejčastěji k jejich degradaci dochází vlivem extrémního počasí, jednostranného nebo nevyváženého hnojení (nevyhovující poměr N : K) a špatné péče o porosty po skončení pastvy (neposekání nedopasků, nerozvláčení výkalů). Na zaplevelení travních porostů se podílí také špatná organizace pastvy nebo nízké zatížení pasené plochy. Uvedené faktory spolu zpravidla integrují a důsledkem jejich společného působení je ústup nejcennějších travních druhů a jetelovin z pastevních porostů. Protože semena těchto druhů přetrvávají v půdě jen krátkou dobu (přechodná banka semen), je třeba provádět v takto poškozených porostech jejich obnovu. V dané souvislosti je velice efektivní metodou obnovy pastevních porostů přísev.
Radikální způsob
Travní porost je možno obnovit radikálním způsobem, kdy se provádí zorání původního travního drnu s následným založením nového porostu. Tento způsob obnovy je možno realizovat pouze na oratelných stanovištích a používá se u porostů s vysokým zastoupením houževnatých plevelů (> 25 %), případně s vysokým podílem nezapojených míst (> 10 %). U porostů méně zaplevelených a s menší mezerovitostí je možno zvolit pro zvýšení produkce a zlepšení kvality píce méně radikální způsoby, jako je přesev nebo přísev. Tyto způsoby by měly být používány při zjištění prvních příznaků nerovnováhy v travním porostu. Prioritně by však měly být odstraněny příčiny, které vedly k nepříznivému složení porostů na daném stanovišti. Přesev nebo přísev totiž může napomoci jen při řešení následků. Příčiny však neřeší, a proto by k jejich odstraňování neměl být používán (Opitz von Boberfeld, 2006).
Přesev porostů
Při přesevu se osivo rozhazuje na široko. Přesev má stejný efekt jako přísev u porostů s otevřeným travním drnem, např. u porostů mezerovitých (Opitz von Boberfeld, 2006).
Přesevy je možno provádět v průběhu celého roku. U pastevních porostů se přesev provádí před následným spásáním pastevního porostu, kdy se k zapravení osiva do půdy využívá sešlap přeseté plochy pasoucími se zvířaty. S ohledem na vývoj porostu je vhodné provádět přesev počátkem jara, kdy je dostatek vláhy. V létě je ho možno realizovat jen na stanovištích dobře zásobených vláhou. Přesev následuje po smykování, resp. vláčení stávajícího travního porostu. Při přesevu je možno společně s osivem aplikovat i hnojivo.
Vzhledem k tomu, že při přesevu se neeliminuje konkurence stávajícího drnu, je nutno použít osivo druhů, které se vyznačují rychlým vývojem. Mezi takovéto druhy patří například jílek vytrvalý (Lolium perenne). Jílek vytrvalý má poměrně velké obilky (HTS = 1,5 – 2,4 g), které vzchází do sedmi dnů po výsevu. Díky rychlému vzcházení a vývoji se tak uplatní v konkurenci vzrostlých trav a rychle zapojí prázdná místa v porostu, dříve než mohou být osídlena plevelnými druhy. Pro přesev postačí 20 kg/ha jílku vytrvalého. Větší množství použitého osiva zvyšuje vnitrodruhovou konkurenci a může mít na konečný výsledek negativní vliv. Dalším vhodným druhem je kostřava luční (Festuca pratensis), která vzchází do deseti dnů. U více poškozených porostů je možné použít srhu říznačku (Dactylis glomerata). Nevhodnými druhy pro přesev jsou lipnice luční (Poa pratensis) a kostřava červená (Festuca rubra), které mají pomalý vývoj. Například kostřava červená vzchází až čtyři týdny po výsevu.
Přísev porostů
Přísev je možné využít nejenom pro zlepšení stavu travního porostu s ohledem na mezerovitost, ale také pro zvýšení kvality přisévaného porostu a tím ke zvýšení kvality píce. Ve srovnání s přesevem je přísev efektivnější u porostů s hustým drnem, jako je porost psinečku výběžkatého (Agrostis stoloniferara), kostřavy červené (Festuca rubra), lipnice roční (Poa annua), lipnice obecné (Poa trivialis). Při přísevu dochází k částečnému vyřazení konkurence stávajícího travního porostu. Realizace tohoto zásahu je možná v průběhu celého roku, ale nejvhodnější pro něj je opět období s dostatkem srážek, v němž bude zajištěno nejenom vzcházení přisetých druhů, ale také jejich další vývoj.
Přísevy (ale také přesevy) realizované v době sucha nevedou k uspokojivým výsledkům. Pro omezení konkurence stávajícího travního porostu je přísev aplikován buď do úzkých štěrbin, nebo do širší brázdy. Použití úzkých štěrbin narušuje porost minimálně. Při jeho použití dochází k rychlému zapojení porostu a již v roce přísevu je možné ho plnohodnotně využít. Na druhou stranu není původní travní porost výrazně oslaben a přiseté druhy se zde mohou hůře prosazovat. Při vytváření širších brázd sice není možné porost v roce přísevu plnohodnotně využít, ale díky výraznějšímu oslabení původního travního porostu mají nově přiseté druhy lepší možnost prosadit se ve stávajícím rostlinném společenstvu. Přísevy je možno realizovat nejenom na oratelných stanovištích, ale také na mělčích půdách. Zde je vhodné při vysokém výskytu houževnatých plevelů nejprve aplikovat totální herbicidy (Roundup, Touchdown nebo Dominator) a přísev provést teprve do odumřelého travního porostu.
Vzhledem k tomu, že mladé vzcházející rostlinky bývají potlačovány druhy zastoupenými v původním porostu, je nutné po vzejití přesevu (resp. přísevu) zajistit včasné přepasení, resp. posekání takto ošetřeného porostu. Osvědčilo se také přihnojení těchto porostů dusíkem.
Pro přísev je možné využít různé druhy. Travní porost je možno obohatit nejenom o trávy s rychlým vývojem (jílek vytrvalý nebo kostřava luční), ale také o trávy s pomalejším vývojem, jako je lipnice luční (Poa pratensis) nebo trojštět žlutavý (Trisetum flavescens). Běžně se využívají také jeteloviny, např. jetel luční (Trifolium pratense) nebo jetel plazivý (Trifolium repens).
Využití kostřavy rákosovité
V experimentu provedeném na MZLU v Brně ve Výzkumné pícninářské stanici Vatín v nadmořské výšce 556 m (Českomoravská vrchovina) jsme zkoušeli přísev kostřavy rákosovité (Festuca arundinacea) a festucoidního hybridu (Festuca arundinacea x Lolium multiflorum). Uvedené druhy umožňují využití travního porostu na konci vegetačního období, a tím i prodloužení pastevního období. Kostřava rákosovitá a její kříženci se vyznačují erektofylním růstem listů. Obrůstají při nízkých teplotách – ještě koncem listopadu přirůstají listy festucoidního hybridu Felina o 0,1 mm za den. Kostřava rákosovitá obrůstá při teplotách kolem 4,4 °C. Tuhé listy nepodléhají tak rychlému rozkladu jako listy jílku vytrvalého, a proto bývají zelené dlouho do zimy. Přísev byl proveden v měsíci červnu do polopřirozeného travního porostu. Přiseta byla buď kostřava rákosovitá (odrůda Kora), nebo festucoidní hybrid (odrůda Felina), a to v dávce 35 kg/ha. Pro přísev byl využit stroj Hege 80 s výsevním ústrojím Oyort. Šířka vyfrézovaných brázd byla 20 cm a hloubka 15 cm. Po vzejití přísevu byl porost přihnojen ledkem amonným v dávce odpovídající 50 kg N na ha. V dalších letech byl na jaře aplikován ledek amonný (50 kg N/ha), hyperkorn (30 kg P/ha) a draselná sůl (80 kg K/ha). Podíl kostřavy rákosovité ve sklizené píci se postupně zvyšoval. Z 1,1 % v prvním roce po přísevu na 34,2 % ve třetím roce po přísevu. V porostu výrazněji dominovala především na podzim. Ve sklizené píci byla v listopadu v prvním roce po přísevu zastoupena 19 % a v třetím roce po přísevu již 53,7 %. Podobný vývoj byl zaznamenán i u festucoidního hybridu Felina. V červnu prvního roku byl jeho podíl v porostu 1 %, ve třetím roce se zvýšil na 20,6 %. V listopadu byl v prvním roce zastoupen v porostu 13 % a ve třetím roce 58,2 %. Výnosy sušiny (graf 1) byly první rok po provedení přísevu nižší než u kontrolního nepřisévaného travního porostu. Tento pokles byl pravděpodobně zapříčiněn pomalým vývinem přisévaných travních druhů a také výrazným narušením původního travního drnu při realizaci přísevu. Ve druhém roce došlo na hodnocených plochách k vyrovnání výnosů a od třetího roku byly výnosy na přisévaných plochách vyšší než na nepřisévaných.
Na pokusném stanovišti ve Vatíně jsme sledovali sukcesi porostu pouze v prvních čtyřech letech po provedení přísevu, ale kostřava rákosovitá, resp. její hybridy jsou vytrvalé travní druhy. Vytrvalost mezirodového hybridu Felina můžeme demonstrovat na jiné pokusné ploše. Na stanovišti Kameničky (Českomoravská vrchovina) jsme v roce 1992 provedli přísev festucoidního hybridu Felina (Festuca arundinacea x Lolium multiflorum), srhy laločnaté (Dactylis glomerata) a jílku vytrvalého (Lolium perenne). V grafu 2 jsou znázorněny změny v druhové skladbě nehnojených variant, v grafu 3 změny v druhové skladbě při aplikaci 90 kg/ha N + PK. Z výsledků je zřejmé, že po několika letech zcela ustoupil jílek vytrvalý, ale v porostech byl i po 13 letech zastoupen festucoidní hybrid. U hnojeného travního porostu byl také menší podíl srhy laločnaté.
Práce vznikla s podporou grantu GAČR PD521/06/P253
doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Ústav výživy zvířat a pícninářství, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
