29.04.2010 | 09:04
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Ztráty selat v intenzivních chovech

Chovatelé ve vyspělých chovatelských zemích ztrácejí třetinu a někde až polovinu z produkce selat, aniž by se významněji podivovali nad svou bláhovostí či grandiózní velkorysostí. Rozeberme si jednotlivá období a podívejme se blíže na strukturu ztrát. Pak se můžeme snáze podle místních podmínek chovu snažit ucpat tu díru, kterou se valí peníze ven – aby se loď nepřevrátila a neutopila posádku v moři pochybností a běd.

Neexistuje jednoduchý návod na vyřešení této situace.  Kdyby existoval, nebyla by situace celosvětově vyhrocená.
Ani české chovy prasat nejsou v tomto směru žádnou výjimkou.
Na druhé straně sice z naší lodi leckde prýská lak, přece však pluje daleko od mnoha z evropských bolestí, které nás buď již nebolí, a naše chovy byly ozdraveny (jako je tomu třeba s Aujeszkyho nemocí), nebo bolet ještě nezačaly, a doufáme, že ani bolet nezačnou. Mezi ty patří například MRSA (Methicillin Resistant Staphylococcus Aureus, nákaza způsobená zlatým stafylokokem, rezistentní k antibiotikům).
MRSA je problémem především v nemocnicích. Vyskytuje se i u prasat, především v Itálii a Španělsku, ale také v Německu, Francii a dalších zemích EU, kde ohrožuje především osoby přicházející s prasaty do častého styku.
Další, u nás naštěstí neaktuální bolestí chovů prasat je například prevalence salmonel.
Přesto není dobrá chvíle k uspokojivému poklepávání po ramenou. Ve kterém jiném odvětví si mohou výrobci dovolit takovou ztrátovost a pokládat se za dobré hospodáře?

Ztráty od zapuštění do porodu a při porodu

K embryonální odúmrti či poruchám vývoje plodů může docházet již od 30. dne březosti, kdy se vytváří dvouvrstvá struktura plodových obalů a děložní tkáně, která vytváří předpoklady pro přežití a plnohodnotný růst všech plodů. V tomto období prasnice ustájené ve skupinách bývají vystaveny důsledkům změn prostředí a vytváření sociálních vztahů a nezřídka i infekčním vlivům jako následky nedostatků v ustájení.
Mrtvě rozených selat je od 2 do 9 % a je prokázaná pozitivní souvislost s délkou porodu, kdy při porodu delším než jedna hodina se zvyšuje počet mrtvě rozených selat s největším rizikem pro poslední narozené sele, ale na počet mrtvě rozených selat nemá vliv velikost vrhu – vícepočetný vrh má zkrácené porodní intervaly. Na počet mrtvě narozených selat nemá vliv ani hladina progesteronu před porodem ani obsah estradiolu v krvi prasnic během porodu (i když existuje pozitivní vztah mezi počtem selat ve vrhu a obsahem plazmového estradiolu).

Ztráty od narození do jednoho týdne věku 

Dalších 52 % selat z celkových předodstavových ztrát (okolo 10–11 % z narozených) je zalehnuto do dvou týdnů po porodu v konvenčních klecových porodních boxech, o 4–9 % ztrát zalehnutím navíc je u prasnic chovaných volně, což jsou asi dvě třetiny všech úhynů selat do odstavu, přičemž polovina selat je zalehnuta do čtyř dní po porodu. Pro přežití je klíčová porodní váha selete. Jako další faktor je doba od porodu po první napití a další pomocný faktor pro odhad přežití je čilost selete.
Poporodní úhyny jsou nižší, pokud je při porodu dostatečné teplo, selatům je podáno železo brzy po porodu, je provedena dezinfekce pupku, stáj je nuceně ventilována a ve stáji je dostatek světla. Naopak, mezi faktory spojené s vyššími úhyny patří použití infračervených lamp namísto jiných zdrojů tepla po porodu a prostor pro selata bez ohrádky, omezující jejich pohyb mimo zdroj tepla.
Vyšší procento poporodních úhynů bylo spojeno s paritou prasnice (s vyšším počtem vrhů), váhovou variabilitou selat ve vrhu, ale i délkou těla prasnice. Pouze 28 % selat vážících méně než 1,1 kg při porodu se dožívá sedmi dnů.

Ztráty od jednoho týdne do odstavu

U selat starších jednoho týdne je největším rizikem průjmové onemocnění. Proti většině střevních onemocnění chrání sele laktogenní imunita, přicházející s mlékem prasnice. Při omezení přísunu mléka (nemoc prasnice, nedostatek v napájení prasnice, nevhodná krmná dávka) dochází k pomnožení patogenní virové, bakteriální či protozoální mikroflóry střeva, narušení buněk či klků a ztrátě schopnosti selete vstřebávat tekutiny a živiny.
Bakteriální původci jsou nejčastěji enterotoxické kmeny E. coli, klostridiové průjmy a beta hemolytické streptokokové infekce, působící septikemie s obrazem srůstů plic a dalších orgánů. Mezi nejčastější původce virových gastroenteritid selat patří zejména rotaviry skupiny A, virus transmisivní gastroenteritidy prasat a virus prasečí epidemické diarrhoey.
Kokcidie jako zástupci vícebuněčných organismů se projeví u selat zpravidla od stáří jednoho až dvou týdnů a způsobují vodnatý průjem, který zhoršuje kondici selat, a spolu s dalšími patogeny snižují šanci selete na přežití.

Jak omezit ztráty selat do odstavu

Opatření k zamezení ztrát do odstavu zahrnují jak obecné kroky zvyšující pohodu zvířat po zapuštění, tak individuální péči o zvířata v chovu. V období první třetiny březosti to je nidace vajíček a tvorba placenty, které určují počet narozených selat; dále mohou infekční vlivy způsobovat další ztráty do porodu jak přímou odúmrtí plodu a mumifikací, či po infekci a narušením placenty dochází ke zhoršenému přísunu živin od matky a narození méně životných mláďat.
V období po porodu je to péče zaměřená především na teplotní pohodu a bezpečí selat v prvních dnech, na méně životná a hmotnostně nestandardní selata a rovněž na ohroženou skupinu starších prasnic s vícepočetnými vrhy.
Nejúplnější ochranu seleti do odstavu poskytují přísun mateřského mléka a mléčnost, které jsou spolu s dobrou protilátkovou výbavou prasnice pro zdraví selete klíčové. Zejména bakteriálním patogenům konkurují probiotika a prebiotika, která mohou být přidávána do krmiva jak prasnicím, tak selatům a mohou snížit ztráty úhynem.

Ztráty selat bezprostředně po odstavu

Odstav je pro sele neobyčejně stresující životní situace. Zejména selata dobře živená mateřským mlékem, která si díky své vrozené kondici zajistila postavení u nejvíce laktujících struků, jsou postižena změnou krmení nejfatálněji. Typický adept pro masivní rozvoj patogenních mikroorganismů ve střevě je právě takové sele, nevybavené vlastními protilátkami, kterému až dosud zajišťoval plnou chráněnost přísun mateřských imunoglobulinů z mléka. V období sedmi až deseti dnů po odstavu nalézáme taková selata navzdory výbornému výživnému stavu uhynulá. Ostatní selata, která byla již před odstavem nucena doplňovat živiny z okolních zdrojů, se postupně imunizují a do odstavu již získala určitý stupeň vlastní chráněnosti.
V prvních dnech po odstavu poklesá motilita žaludku a střeva díky změně skladby krmiva. Současně se změnou živin se mění i složení mikroflóry střeva. Mizí laktobacily a přibývají enterokoky a především koliformní bakterie, které mohou obsahovat toxické kmeny (ETEC). Situaci neimunních selat dále vyhrocuje přídavek vysoké terapeutické dávky ZnO do krmných směsí, který podobně jako antibiotika redukuje zejména laktobacily. Napomoci úpravě mikrobiálních poměrů ve střevě může dodání kyseliny mléčné do krmiva, případně mravenčí či propionové kyseliny apod. Rovněž probiotika mohou upravit poměry mikroflóry střeva.

Ztráty selat v předvýkrmu

Struktura ztrát se mění po překonání kritického období odstavu. Selata ve stáří šesti až dvanácti týdnů ztrácí protilátky ze séra, která získala v prvních dvou dnech z kolostra matek, a tvoří vlastní aktivní chráněnost. Pokud nedojde z vážných infekčních důvodů, nevhodného ustájení, či chovatelských chyb ke katastrofě a úhynům starších selat (syndrom chřadnutí selat, komplex respiračních onemocnění anebo streptokokové a stafylokokové polyinfekce aj.), projeví se ztráty spíše jako nepřímé.  Na jedné straně jsou selata geneticky puzena produkovat svalovou hmotu a vytvářet přírůstky, na druhé straně nemají možnost dostihnout své vrstevníky, pokud dojde z důvodu nemoci ke zpomalení vývoje. Podobně jako vrcholový sportovec, který na startu ztratí cenné vteřiny, již nedožene v běhu na krátkou trať své soudruhy, stejně tak prasata, která jsou před odstavem hodnocena jako podprůměrní či slabí konzumenti, s velkou pravděpodobností (p = 0,009) vykazují již v 28 dnech po odstavu výrazné váhové rozdíly a nedoženou tuto ztrátu do konce výkrmu.
Rozbor ztrát selat po odstavu z důvodů jednotlivých infekčních chorob a zejména rozbor syndromu chřadnutí selat po odstavu, který zaujímá významné místo ve výčtu, by zabral i při stručné charakteristice tolik jako tento článek. Jakékoliv okleštění by při významu tohoto onemocnění, které více než deset let ruinuje postižené chovatele, nebylo na místě a mělo by být zpracováno jako samostatné téma.

Zamezení ztrát selat po odstavu

Je třeba říci, že selata jsou v tomto stáří již plně schopna tvořit specifickou obranyschopnost a kromě podstavových průjmů jsou dosti odolná. Pokud jsou selatům poskytnuty podmínky, aby přirozenou odolnost mohla uplatnit, nemívá veterinární lékař příliš práce s vysvětlováním, proč se nedaří zamezit přímým ztrátám úhyny.
Častým stavem v chovech promořených, či nevhodně strukturovaných je, že selata plně nevyužívají svůj genetický potenciál k růstu a tvorbě stavebních buněk těla. Živiny jsou využívány k tvorbě obranyschopnosti, buněk bílé krevní řady, protilátek a celého komplexu obranných reakcí, energeticky i skladebně náročných a prioritních. Ačkoliv se leckdy jedná o subklinické projevy a změny nepostižitelné při běžném vyšetření, celkový hospodářský výsledek, konverze živin a aktuální přírůstek neumožňují chovateli při bídných výkupních cenách vepřového masa ani prostou hospodářskou reprodukci a oddalují i šance veterinárního lékaře na úhradu nákladů, o spravedlivé naději na mzdu osob spolupracujících a závislých nemluvě.
V takovém chovu se pak hromadí další drobná opomenutí, či mávnutí rukou nad maličkostmi, které jen dávají větší šanci šířícím se infekcím. Selatům je třeba především dobrých chovných podmínek, které jim musíme vytvořit my. Je rozumné poskytnout stádu imunologickou uniformitu a nastavit efektivní vakcinační program, prováděný na zdravé populaci, či na populaci předem vyzdravěné vhodnou medikací.
Prioritou je ovšem využití potenciálu zdraví zvířete. Odchovávat selata v podmínkách, které toto zdraví ohrožují, lze slušně přirovnat k snaze plout proti proudu, i když existuje ještě jedno daleko výstižnější přirovnání.
Seznam použité literatury je k dispozici u autora příspěvku.

 

Klíčové informace

- Až 20 % selat ztrácí chovatelé u prasnic do porodu v podobě embryonální mortality, mumifikace plodů, mrtvě narozených a málo životných selat. 
- Příčiny úhynů do sedmi dnů jsou nejčastěji traumatického původu, zatímco později jde především o úhyny spojené s dehydratací (hladovění, průjem). 
- Z celkového počtu ztrát selat do odstavu je 52 % selat zalehnuto, 17 % selat uhyne vyhladověním, 12 % uhyne z dalších konkrétních příčin, 9 % na následky průjmů, 7 % z neznámých důvodů a 3 % z důvodů onemocnění dýchacího aparátu
.

 

MVDr. Jan Bernardy, Ph.D.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Fakulta veterinárních léčiv
Klinika chorob prasat

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down