Ztráty telat významně rozhodují o ekonomice chovu skotu. Dlouhodobý výzkum dokazuje, že 75 procent ztrát telat v prvním roce života připadá na jejich první měsíc. Proto je nutné věnovat mladým telatům prvořadou péči. Farmy, které dobře zvládají odchov, jsou schopné nejen intenzivnější zootechnické brakace, ale mohou také telata (případně jalovice) prodávat, a tím snížit celkovou finanční ztrátu období od narození až do otelení. Ta je s odchovem mladých zvířat vždy spojená.
Prvním kritickým okamžikem života telete je porod. Aby proběhl úspěšně, musí výživa matky zajišťovat nejen dostatek základních živin, ale být i prevencí puerperálních onemocnění. Matka musí být ustájena v prostředí s minimálním stresem, dobrým přístupem k vodě a ke žlabu, dobrou hygienou a měla by být pod stálou kontrolou ošetřovatelů.
Pomoc při porodu je třeba poskytnout, jen pokud je to skutečně nutné, a to ve správný čas. Zbytečné předčasné zásahy mohou vést k poranění krávy i telete, opožděné zásahy zase zvyšují riziko porodu mrtvého plodu.
Vedení porodu má své standardní postupy, a pokud se jimi ošetřovatelé řídí, mohou přesně odhadnout, zda je potřeba zasáhnout a zda bude nutné volat odbornou pomoc.
Kritickým místem po porodu je dezinfekce pupku, osušení a oddělení od matky a napojení mlezivem. Nedostatečná dezinfekce pupku může vézt k průniku infekce do organismu, která může skončit tvorbou abscesů ve vnitřních orgánech a v kloubech nebo i celkovou sepsí a smrtí. Důkladná dezinfekce silným roztokem jodu může toto riziko velmi omezit.
Význam mleziva
Napojení mlezivem je hlavní preventivní opatření, které ovlivňuje zdraví telat v následujících šesti měsících života. Ukazuje se, že tradiční doporučení dvou litrů mleziva do dvou hodin po otelení a znovu po 12 hodinách není na mnoha farmách dodržováno, navíc v současné době již často nezajišťuje dostatečnou hladinu imunoglobulinů v krvi telat.
V chovech, kde je u každého telete prováděno měření celkového proteinu, se ukazuje, že minimálním množstvím prvního nápoje mlezivem jsou tři litry ale spíše více.
První napojení větším množstvím mleziva může kompenzovat i horší kvalitu mleziva vysokoužitkových krav nebo jalovic. Dobré napojení mlezivem je důležité vždy, pokud však vakcinujete březí krávy proti hlavním původcům onemocnění telat, je dobré napojení hlavní podmínkou, že jste vaše peníze investovali správně. Pouze přes mlezivo mohou telata tyto protilátky získat.
Ve stádech, kde se dlouhodobě daří napájet telata mlezivem tak, že více než 80 % napojených telat má v rozmezí 2.–5. dne celkový protein vyšší než 55 g/l, je procento nemocných telat a úhynů výrazně nižší.
Uskladnění mleziva po napojení je často podceňované, přitom na něm závisí dobrý start do života. Pro mlezivo platí pravidlo 20 minut: pokud je nevhodně uskladněné, každých 20 minut se zdvojnásobí počet bakterií, které v něm rostou. Tyto bakterie pak mohou pronikat do organismu telete stejným způsobem, jakým jsou vstřebávány imunoglobuliny z mleziva a mohou tak způsobit ranou sepsi organismu s rychlým úhynem.
Význam ustájení
Do preventivních opatření, která snižují úmrtnost telat, patří co nejrychlejší odebrání telete od matky. Tele by nemělo zůstávat u matky v době, kdy se začíná stavět na nohy, a nikdy by nemělo od matky pít. Většina takto napojených telat má nedostatečné hladiny imunoglobulinů a jako prémii spolyká spoustu nečistot z kůže krávy, než se mu podaří se prolízat ke struku. Ztráty úhynem u těchto telat pak mohou dosahovat i 15 až 20 %.
Po narození by tele mělo být umístěno v čisté a dobře nastlané boudě nebo kotci. Pravidelná očista a dezinfekce prostředí po každém „vyskladnění“ je nutností i v klimaticky nepříznivých podmínkách, protože jen tak je možné zabránit hromadění patogenů v prostředí.
Důležitost prvního nastlání roste v chladných měsících. Vysoká vrstva podestýlky je velmi důležitá, protože tele má daleko větší plochu povrchu kůže na jeden kilogram hmotnosti než dospělá kráva, a tudíž daleko hůře udržuje tělesné teplo. Tele se brání tím, že si lehne a pokud může, zahrabe se do podestýlky, a tím výrazně sníží plochu povrchu vystavenou chladnému prostředí.
Dobré nastlání již od prvního dne samostatného ustájení (naskladnění) pak snižuje výrazně tepelný stres zvláště v zimě a výrazně snižuje nemocnost a úhyny.
Průjmová onemocnění
Pokud tele onemocní, pak prvním a nejčastějším důvodem úhynů bývají ztráty způsobené průjmovými onemocněními. Původci průjmů jsou známí, známá je i prevence, která je však často zanedbávána. Nejčastěji se lze setkat se špatným napojením mlezivem, umístěním v nevydezinfikovaném a nedostatečně nastlaném boxu nebo nedostatečnou čistotou a hygienou napájecích pomůcek. Častou příčnou úhynů telat na průjmová onemocnění je nevhodná léčba. Při průjmových onemocněních je základním požadavkem léčby zabránění dehydratace a zajištění dostatečného příjmu živin. Proto je nutné zaměřit se na rehydrataci, tedy podávání rehydratačních roztoků bez vynechání krmení mlékem nebo mléčnou náhražkou. Vynechání mléka je častou chybou, která vede k nedostatečnému zásobení proteinem, oslabení imunity telete, čímž se zvyšuje pravděpodobnost úhynu. Podávání antibiotik ve většině případů nemá zásadní vliv na úspěšnost léčby, slouží spíše jako prevence sepse. Ošetřovatelé si často stěžují, že i přes provádění rehydratace telata stále průjmují, a že to, co do telete nalijí, zároveň z telete vyteče. Jedná se ale o situaci, která jen podtrhuje nutnost rehydratace. Důvodem je poškození střevní sliznice infekcí a snížení schopnosti vstřebávat živiny. K návratu do normálního stavu dojde až po její regeneraci, a pokud není nemocné tele po dobu onemocnění a regenerace zavodňováno, stoupá riziko smrti. Zvláště v zimním období roste na mnoha farmách počet případů náhlého úhynu telat, přičemž vlastní smrti předchází pouze krátké období, při kterém tele často jen apaticky leží bez dalších příznaků onemocnění nebo se začínajícím průjmem. Léčba těchto případů antibiotiky, i když je okamžitá, se většinou míjí účinkem a telata velmi rychle, zpravidla v období několika hodin hynou. Většinou je diagnostikována enterotoxemie, tedy stav, při kterém gramnegativní bakterie ve střevech vytvářejí toxiny, které zaplavují organismus mláděte. Příčinou bývají velmi často chyby ošetřovatelů nebo managementu odchovu telat při přípravě a krmení mléka nebo mléčné náhražky. Pokud není mléčná náhražka dobře rozmíchána nebo pokud je tele příliš hladové a vypije náhražku velmi rychle, případně jí vypije velké množství najednou, není často náhražka dobře strávená a vstřebaná a do střeva se dostává nadbytek živin, které jsou využívány některými bakteriemi zastoupenými v běžné střevní mikroflóře. Některé – zvláště Clostridium a E. coli – tuto nabídku využijí a jejich počet se ve střevě značně zvýší. Jedním ze způsobů, jak si udržet postavení mezi ostatními bakteriemi, je pak tvorba endotoxinů, které, pokud dojde k jejich masivní tvorbě, velmi rychle tele zabijí. Protože následná léčba je většinou neúčinná, musíme se zaměřit na prevenci, která spočívá v podávání kvalitních mléčných náhražek dobře teletem využitelných a dobře rozpustných, krmení menšími dávkami mléka nebo mléčné náhražky častěji (3x denně), dobré tepelné pohodě telat, aby nebyla příliš vyhladovělá a nepila hltavě. Pokud ani tyto postupy nevedou k úspěchu, je nutné preventivně podávat antibiotika každému teleti v kritickém období bez ohledu na to, zda vykazuje klinické příznaky, nebo případně okyselit mléko nebo mléčnou náhražku kyselinou tak, aby výsledný produkt měl pH v rozmezí 4–4,5.
Tím dosáhneme prostředí nepříznivého pro růst většiny bakterií a zároveň částečně znechutíme nápoj telatům, která ho pak pijí pomaleji.
Bronchopneumonie
Druhým nejčastějším důvodem úhynu telat jsou bronchopneumonie. Onemocnění začíná většinou později než průjmy. Původci onemocnění jsou primárně viry nebo mykoplazmata, narušující integritu sliznic dýchacího traktu, která pak přestává bránit průniku bakterií způsobujících závažné klinické příznaky. Onemocnění se většinou rozvíjí velmi rychle a během několika hodin může tele uhynout.
Nejčastější bakteriální původci bronchopneumonií patří do skupiny gramnegativních bakterií, které mohou produkovat endotoxiny výrazně zhoršující klinické příznaky a zvyšující riziko úhynů.
Terapii závažných případů je nutné zaměřit na aplikaci antibiotik účinných proti bakteriálním původcům, ale i na aplikaci nesteroidních antiflogistik, která zmírňují projevy zánětu a působí i proti bakteriálním toxinům. Klíčová je rychlost a způsob aplikace léčiv. Pokud nejsou léčiva aplikována včas, telata mohou uhynout během několika hodin.
Často je nutné aplikovat léčiva do žíly, aby nástup jejich účinku byl co nejrychlejší. Bronchopneumonie způsobené zárodkem Mycoplasma bovis, které se v některých našich chovech začaly šířit, mohou způsobit závažné ztráty telat, pokud nejsou správně léčeny. Běžná antibiotika penicilinové řady jsou neúčinná a i při volbě efektivních antibiotik je nutné udržet hladinu účinné látky po dobu alespoň deseti dní. Pokud tyto podmínky nejsou dodrženy, telata většinou hynou.
Prevence bronchopneumonií spočívá v první řadě v dobré péči o telata. Na prvním místě je dobré napojení mlezivem a dobré podestlání, dále pak celkově dobrý výživný stav telat. Zvířata krmená po mlezivovém období prémiovými mléčnými náhražkami nebo mlékem jsou v daleko lepší kondici a daleko méně často onemocní a hynou než zvířata krmená průměrnými produkty s vysokým podílem rostlinné složky. Výrazný vliv na množství úhynů má prostředí. Telata, která jsou dobře nakrmená a podestlaná, výrazně lépe snášejí suché a chladné prostředí s přiměřenou cirkulací vzduchu než teplé vlhké mikroklima s minimálním pohybem vzduchu. Ideální je možnost separace telat pevnou přepážkou, aby spolu nebyla v přímém kontaktu. Ztráty úhynem lze významně snížit vakcinací, pokud je provedená včas a účinnou vakcínou.
Období po odstavu
Dalším obdobím, ve kterém dochází k úhynům telat, je období po odstavu, často po přesunu na teletník a umístění do nové skupiny. Velmi často se zhruba za tři týdny po přesunu objevují u telat závažné, někdy i krvavé průjmy spojené s úhyny slabších telat. Důvodem bývají kokcidie rodu Eimeria.
Pokud byl v EU povolený Rumensin, měli jsme možnost velmi efektivní prevence (Rumensin je velmi efektivní kokcidiostatikum) s velmi jednoduchým způsobem podávání přímo do krmné směsi, který navíc zlepšoval přírůstky takto krmených telat. Po jeho zákazu došlo k významnému zhoršení situace, protože žádné kokcidiostatikum, které je povolené přidávat do krmných směsí, není dostatečně efektivní, aby samo zabránilo výskytu klinicky nemocných telat a úhynům.
Je možné provádět individuální medikaci, která je pracná a v některých případech i obtížně načasovatelná. Léčba antikokcidiky se u klinicky nemocných zvířat míjí účinkem, je nutné ji zahájit již dříve, přibližně týden před očekáváním propuknutí onemocnění před tím, než dojde k masivnímu poškození buněk střevní sliznice.
Prevence spočívá v čistotě a dezinfekci prostředí, ve kterém jsou telata ustájená, podávání preparátů s prokazatelným účinkem proti cystám kokcidií, v minimalizaci stresu a zajištění kvalitní výživy.
Závěr
Ve svém článku jsem se snažil ukázat na nejčastější příčiny úhynu telat, se kterými se na farmách setkávám. Většinou se jedná o chyby managementu a ošetřovatelské péče, pouze v menšině je primárně vinna nepříznivá nákazová situace.
Nelze tedy spoléhat na aplikaci antibiotik jako jedinou metodu boje proti úhynům – následná léčba je v mnoha případech neúčinná.
Cestou ke zlepšení je důsledné dodržování základních pravidel péče o telata. Cílem je mít telata v tak dobré kondici, že nemocnost bude minimální a pokud telata onemocní, měla by mít dostatek rezerv k překonání nemoci bez následků.
Klíčové informace
- Správný odchov telat vyžaduje přesné dodržování základních pravidel péče.
- Úspěšní chovatelé proto mají zpracovaný systém psaných či nepsaných standardních operačních postupů.
- Tyto postupy zaručují, že každý pracovník na farmě bude ošetřovat zvířata stejným, přesně stanoveným způsobem.
MVDr. Jiří Davídeksoukromý veterinární lékař
