V posledních několika letech u nás rychle přibývá minipivovarů. Tyto provozy sice nemohou konkurovat velkým výrobcům ani objemem produkce, ani cenou, ale na rozdíl od nich nabízejí zákazníkům většinou jiné pivo, než jakým je u nás i ve světě nejrozšířenější ležák. Díky malým vyráběným objemům mohou více experimentovat a vařit různé pivní speciály. Právě to oslovilo pijáky piva a malé restaurační pivovary se staly fenoménem. Na to, jak bude vývoj v této oblasti pokračovat a jaké trendy lze v segmetu minipivovarů očekávat, jsme se zeptali prezidenta Českomoravského svazu minipivovarů Jana Šuráně.
Kolik je u nás v současné době minipivovarů a kolik jich váš svaz sdružuje?
V současné době je v České republice 252 minipivovarů, přičemž za letošní rok jich přibylo 42. Tento rostoucí trend se u nás zřejmě ještě několik let udrží a počet minipivovarů se zvýší zhruba na 350 až 400. Průměrná roční produkce našich minipivovarů se pohybuje kolem 750 hektolitrů ročně a podle našich odhadů letos zřejmě dosáhne či překročí jednoprocentní podíl na celkové produkci piva v ČR. V průběhu příštích let by se mohl tento podíl ještě zvýšit a dosáhnout úrovně kolem 2,5 procenta, což považuji za hraniční podíl.
Náš svaz sdružuje asi třetinu tuzemských minipivovarů. Dnes máme 72 činných členů, osm přispívajících a deset dalších se nám hlásí. V rámci naší činnosti propagujeme tyto pivovary a jejich produkci a zajišťujeme do jisté míry i vzdělávání jejich pracovníků. Pořádáme například semináře, které informují o různých aspektech tohoto druhu podnikání .
Kde je dnes nejvíc minipivovarů a jak velkou investici vybudování restauračního pivovaru představuje?
Samozřejmě v počtu minipivovarů vede Praha, s největší koncentrací obyvatel a největším množstvím turistů. Druhé místo však v počtu budovaných minipivovarů drží Ostravsko, tedy severní Morava. Velmi dlouho stagnovaly jižní Čechy, kde fungovaly řadu let pouze tři minipivovary, ale v poslední roce se zde staví pět nových. Obecně však je, kromě Prahy a Ostravska, pokrytí po celé republiky minipivovary relativně rovnoměrné.
Co se týká investiční náročnosti, vybudování kvalitního minipivovaru se standardní produkcí kolem 750 hektolitrů piva ročně přijde zhruba od čtyř do pěti milionů korun. Jde však pouze o základní investici do technologie, k níž je třeba ještě připočítat potřebné stavební úpravy restauračního objektu a některé další náklady, takže celková investice do zařízení minipivovaru se u nás pohybuje kolem deseti milionů korun a její průměrná návratnost je zhruba šest let.
Určité obtíže ale s rostoucím počtem restauračních pivovarských provozů představuje nedostatek kvalifikovaných odborníků . Z průmyslových a vysokých škol ročně přichází zhruba dvacet specialistů, ale současně vzniká dvakrát tolik minipivovarů za rok, takže v některých regionech sehnat dobrého sládka je velký problém. A situace se bude zřejmé postupem času ještě zhoršovat.
Jak jsou minipivovary ekonomicky úspěšné?
Ročně u nás vzniká 40 až 50 minipivovarů a jeden maximálně dva za rok zaniknou, takže úspěšnost těchto projektů je značná. Důvodem však je i skutečnost, že v poslední době nové provozy zakládají většinou lidé již s dostatečným vlastním finančním zázemím, kteří vědí, jak zajistit návratnost vynaložených prostředků. To zejména v počátcích minipivovarnicví nebývalo a malé pivovary zakládali většinou nadšenci, kteří teprve praxi poznávali všechny aspekty tohoto podnikání.
Je překotný rozvoj minipivovarů jenom českým fenoménem nebo se něco podobného děje i v zahraničí?
Rozvoj minipivovarů v zahraničí, zejména ve Spojených státech, se ubírá poněkud jinou cetou než u nás. Tamější velké pivovary, jako na příklad Anheuser Busch, zaregistrovaly komerční úspěch minipivovarů a mají snahu se na tomto úspěchu podílet. Na celkové produkci piva ve Spojených státech mají v současnosti minipivovary podíl zhruba 6,5 procenta, a na tržbách z piva pak 8,5 procenta, což je v absolutním vyjádření poměrně značná suma. Pivo z malých pivovarů se tam prodává podstatně dráž než standardní produkce velkých pivovarských společností a dá se na něm víc vydělat. Velké pivovary jsou si vědomy, že na tomto trhu svoji standardní produkci neuplatní, a proto zvolily jinou cestu. Nabízejí zájemcům frančízu v rámci vlastního řetězce malých restauračních pivovarů. Jedním z takových celosvětových řetězců je například Blue Moon.
Investorovi, který si hodlá minipivovar zařídit, poskytne velký pivovar za určitých podmínek kompletní projekt pro takový záměr, a to na různé typy provozovny, například pro restauraci, bar, pivnici a podobně a současně mu dodá i potřebnou technologii. Investor dostane na výběr z portfolia zhruba padesáti druhů piva, které může ve svém pivovaru vařit, a když si vybere, pivovar mu dodá prověřenou recepturu a následně i suroviny pro výrobu a veškerou podporu, kterou potřebuje k rozjezdu minipivovaru. Pro frančízanta to znamená především sázku na jistotu, protože funguje pod značkou nějaké sítě minipivovarů a díky kvalitním surovinám, kvalitní technologii a ověřenému know-how má zajištěnu stabilní kvalitu piva. Jde samozřejmě většinou o piva silnější, které se výrazně liší od standardní produkce velkých pivovarů.
Existují podobné řetězce malých pivovarů i v Evropě?
V kontinentální Evropě zatím podobné řetězce malých pivovarů v takové šíři jako ve Spojených státech zatím neexistují. Ale fungují již ve Velké Británii, kde se o to postarala pivovarská společnost Molson Coors. Ani u nás zatím nic podobného nevzniklo, ale minipivovarů bude v České republice přibývat, poroste jejich podíl na trhu i na tržbách a myslím, že je jen otázkou času, kdy se o tento segment trhu začne některá z větších pivovarských skupin zajímat.*
