Jiřím Kopáčkem, předsedou Českomoravského svazu mlékárenského
Ministerstvo zemědělství minulý týden uvedlo, že ruské embargo na evropské potraviny způsobí našemu mlékárenskému průmyslu škody až za 200 milionů korun, odhadujete je ve stejné výši?
Osobně si myslím, že budou vyšší. Za celý loňský rok dosáhl export těchto výrobků do Ruské federace 238 milionů korun, přičemž za prvních šest měsíců letošního roku už to bylo 180 milionů korun. Vloni jsme vyvezli přibližně tisíc tun sýra, kolem 500 tun másla a zhruba 2000 tun sušené syrovátky. Letos jen za první pololetí bylo například vyvezeno již téměř 1500 tun sušené syrovátky a přes 780 tun sýrů, takže dynamika našeho exportu do Ruska se zrychlila. Z hlediska obratu tedy ztrátu za rok odhaduji přibližně na 300 milionů korun.
Kromě toho je zde však ještě jedna záležitost, kterou ruské embargo výrazně naruší. Náš mlékárenský svaz realizuje od loňského roku marketingový projekt na podporu prodeje speciálních českých výrobků v Rusku, s významnou podporou prostředků EU i České republiky, do kterého jsou zapojeny tři naše mlékárny, konkrétně Polabské mlékárny Poděbrady, Choceňská mlékárna a Bohušovická mlékárna. V tomto projektu se snažíme prosadit na ruském trhu speciální mlékárenské výrobky s vyšší přidanou hodnotou, konkrétně tradiční pomazánkové, tvarohové speciality a jogurty. Projekt je naplánován na tři roky a nyní po roce je významně ohrožený. Zatím jsme jej sice nepřerušili, protože stále věříme, že se situace změní, ale už tak jsme proinvestovali v Rusku asi 42 milionů korun, navázali jsme spojení s ruskými obchodníky a od letošního podzimu jsme očekávali první výsledky, první obchody a návratnost prostředků. Absurdní je, že právě v této době nám od počátku srpna běží v Moskvě a Petrohradu tříměsíční bilboardová kampaň a vychází řada inzerátů na zmíněné výrobky. Je to skutečně velká ztráta, zejména pro tři zúčastněné mlékárny, které se na nákladech projektu z pětiny podílejí.
Dopadne ruský zákaz dovozu mléčných výrobků také na tuzemské prvovýrobce?
Nepochybně ano, nicméně ty prvotní dopady na prvovýrobu nebudou nijak výrazné. Poměrně značné množství mlékárenských výrobků, které se do Ruska ročně dovezlo, představuje pouze zhruba 0,6 procenta tuzemské produkce mléka. Nicméně horší může být druhotný dopad, protože státy Evropská unie vyvážejí do Ruska v podobě mléčných výrobků přibližně 1,5 procenta svého mléka, což představuje asi 15 procent evropského mlékárenského exportu. Jsou to zejména skandinávské země, Francie, Nizozemsko, Belgie a částečně i Německo, jehož dovozy však již v loňském roce ruské úřady ze sanitárních důvodů omezily. Všechno tohle mléko se na ruský trh nedostane a zůstane v Evropě. Tím pádem vznikne přetlak nabídky nad poptávkou a v důsledku toho lze očekávat pokles cen syrového mléka, který už se prvovýroby dotkne. Osobně odhaduji, že by mohlo dojít ke snížení ceny až o deset procent.
Je samozřejmě otázkou, zda se podaří najít účinná opatření, jak v rámci společné zemědělské politiky EU, tak i ze strany jednotlivých výrobců. Ti se pokusí hledat jiná odbytiště pro svoje produkty, což je však velmi složité – na západní trhy se našim mlékárnám dostat nepodaří a ty další země jsou problematické především kvůli značné vzdálenosti.
Jaká konkrétní opatření by měla být na pomoc mlékárnám i producentům mléka přijata?
Myslím si, že velice správná je výzva ministra zemědělství podpořit prodej českých výrobků na tuzemském trhu. Trh mlékárenských výrobků v České republice je totiž z hlediska spotřeby velmi závislý na dovozu, který se pohybuje kolem 40 až 42 procent. Netvrdím, že podpora prodeje a spotřeby českých výrobků by mohla tento poměr zásadně změnit, ale věřím, že snížení do pěti procent by se touto cestou mohlo a mělo dosáhnout.
Samozřejmě řadu nástrojů, které je možné využít, má v rámci své společné zemědělské politiky Evropská unie. Například intervenční nákupy, které by umožnily nakoupit přebytky do intervenčních skladů a po změně situace je uvolnit na trh. To by se mohlo týkat především sušeného mléka, másla, případně i sýrů. Dalšími instrumenty může být podpora soukromého skladování, případně i exportní náhrady při vývozu do třetích zemí. Možností je určitě víc. Důležité je však, aby se o prosazení takových nástrojů důrazně zasadili v Bruselu i naši politici, a využili všech možností, jak ochránit zájmy našich producentů.*
