První vlaštovky (komentář)

Již po čtrnácti dnech platnosti ruského zákazu dovozu zemědělských a potravinářských produktů ze západní Evropy a Severní Ameriky přijaly ruské orgány opatření, která tento zákaz změkčují. Moskva tak povolila dovoz některých produktů, jež mohou podpořit rozvoj domácí potravinové výroby. Ještě o dva dny dříve ruští politici ohlásili, že nebudou bránit importu potravin vyrobených z embargovaných západních surovin na území států celní unie, kterou Rusko uzavřelo s Běloruskem a Kazachstánem v roce 2010. Následně pak Bělorusko zrušilo zákaz dovozu živého hovězího dobytka z Evropské unie s tvrzením, že pominuly dřívější obavy z veterinární nákazy a že toto rozhodnutí nemá nic společného s plány na zvyšování dodávek potravin do Ruska. Je pravda, že první vlaštovka jaro nedělá, ale jistý posun je zřejmý.

Ruská vláda se celkem pochopitelné snaží omezit dopad svých rozhodnutí, vždyť zhruba polovina tamní spotřeby mléka, hovězího masa, sýra a ryb připadala před embargem na dovoz. Navíc úřady stále častěji dostávají stížností na výrazný růst maloobchodních cen právě u těchto potravin.

V politice se ale může stát cokoli a i v mezinárodním obchodě lze použít metodu Potěmkinových vesniček. Odpovědní činitelé přeci neupřesnili míru přidané hodnoty, kterou by měli jejich partneři v celní unii k surovinám západní Evropy dodat, ani jak hodlají takové zboží prověřovat. Takže je docela možné, že díky celní unii se většina embargovaných výrobků do Ruska přece jen dostane. Vše totiž nasvědčuje tomu, že na rozdíl od evropských sankcí, personálně i ekonomicky jasně zacílených, byl zákaz dovozu potravin z EU především politickým gestem, které mělo ruským občanům demonstrovat schopnost země důrazně na tyto sankce odpovědět. Jenže právě občany tato odpověď zasáhne nejvíc, což může Kremlu v budoucnu místo politických bodů přinést politické problémy.*