Lesy ve střední a východní Evropě představují jedinečné přírodní bohatství. Jejich význam se bude zřejmě ještě zvyšovat, a to nejen kvůli rostoucí poptávce po dřevě jako důležité obnovitelné surovině, ale i díky rostoucímu povědomí veřejnosti o dalších ekosystémových službách lesů. Schopnost lesů plnit tyto funkce je však zásadně ohrožována klimatickou změnou. Cílem nedávno zahájeného projektu Climaforcee Life proto je vyvinout a uplatnit takové metody obhospodařování lesů, které povedou k jejich vyšší odolnosti i ve změněných podmínkách prostředí. Uvedla to mluvčí České zemědělské univerzity (ČZU) Karla Mráčková.

V důsledku změny klimatu se lesy a způsoby jejich obhospodařování, které se vyvinuly za posledních 300 let, pravděpodobně změní. Četné vědecké studie předpovídají výškový posun lesních vegetačních stupňů, který bude mít určující vliv i na možnosti pěstování hlavních hospodářských dřevin, jako jsou duby, borovice, buk a další. Během příštích 50 let nemusí být některé z lesnatých oblastí vhodné pro hospodářské využívání. Udržení jakékoli dřevinné vegetace na takovýchto lokalitách budeme moci považovat za úspěch. „Není známo, do jaké míry se mohou původní dřeviny a jejich porosty přizpůsobit měnícím se přírodním podmínkám, zkušenosti však ukazují, že například podporou žádoucích vlastností lze tento proces podpořit. Jedná se především o uplatňování jemnějších postupů hospodaření s podporou prostorové a druhové rozrůzněnosti porostů, snahu o maximální využívání přirozených procesů a ekologicky účinnou výchovu lesních porostů,“ vysvětlil hlavní řešitel projektu za Fakultu lesnickou a dřevařskou ČZU v Praze Lukáš Bílek. Projekt, který je financován z podprogramu LIFE Climate Action Evropské unie, byl zahájen v září 2020 s dobou trvání sedm let, to je do konce roku 2027. Projektu se účastní pět zemí ze střední a východní Evropy: Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko.*

Vědci budou severně od Brna pátrat v lesích po historických pozůstatcích lidské hospodářské činnosti. Cílem projektu, který spojuje lesnictví s památkovou péčí a archeologií, je vytvořit postupy, jak podobné památky chránit. O projektu informovala v tiskové zprávě Mendelova univerzita v Brně, jejíž vědci projekt vedou.

"V současné době procházejí lesy na území našeho státu kůrovcovou kalamitou nebývalých rozměrů, proto je téma ohrožení a poškozování antropogenních objektů v lese více než aktuálním tématem," uvedl Jan Kadavý z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity. Vědci pomocí archivních map a leteckého laserového snímkování terénu nejprve vytipují pozůstatky lidské činnosti, jako jsou bývalé kamenolomy, pece na pálení vápna nebo zbytky starých rybničních soustav. Propojení těchto metod testují na třech experimentálních územích o velikosti pěti čtverečních kilometrů. Našli už na nich kamenolomy na slepence a droby, uměle navršené hromady hlíny a kamene, relikty rybniční soustavy, vodní nádrž a hráz, úvozy, milířiště nebo tři zaniklé středověké vesnice. "Bohužel musíme konstatovat, že některé z vytipovaných objektů je dnes velmi těžké, především díky dosavadní lesnické hospodářské činnosti, identifikovat v terénu. Jedná se například o zázemí hradu Vildenberk, jehož severovýchodní prostor je značně znepřehledněn spadanými stromy a stopami po jejich následném odklízení," uvedl Kadavý. Výzkum je podle vědců ojedinělý také tím, že propojuje obory, které spolu dosud nespolupracovaly.*

Bakterie dovezené z alžírské části Sahary by mohly pomoci na jihu Moravy bojovat s nemocemi vinné révy. Jejich působení testují vědci ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Vysoká škola o tom informovala v tiskové zprávě.

Choroby jako ESCA nebo takzvaná Petriho choroba působí ve vinicích každoročně škody za desítky milionů korun. Na trhu přitom není přípravek, který by s těmito nemocemi pomáhal bojovat.
Půdní bakterie z alžírské části Sahary do Lednice přivezla alžírská vědkyně. Vědci z ústavu genetiky Zahradnické fakulty nejprve zkoumali, zda pouštní bakterie, která produkuje velké množství antibiotik, potlačí růst patogenních hub. Právě tyto houby choroby révy způsobují, u propuknutí choroby ESCA může podle vědců stát až 130 druhů hub, které nemoc vyvolají.
"Vybrali jsme několik hub, jejichž patogenita vůči dřevu révy vinné je nejvýraznější. A zjistili jsme, že bakterie funguje vůči všem. Když se réva vysazuje, musí se sazenice na 24 hodin ponořit do vody, aby ji absorbovaly a adaptovaly se v polních podmínkách. My jsme vodu obohatili o určitou koncentraci bakterií a sazenice daleko lépe prospívaly, jsou silnější, mají větší kořenový systém i mohutnější nadzemní část," uvedl Aleš Eichmeier z Ústavu genetiky Zahradnické fakulty.
Choroby kmene révy vinné způsobují rychlá či pozvolná odumírání celých rostlin, a to jak sazenic, tak starších keřů. Vědci odhadují, že těmito chorobami je napadena až pětina všech vinohradů na světě a tento komplex chorob je tak aktuálně nejvýznamnější hrozbou.*

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně zkoumají možnosti využití hmyzu jako krmiva pro hospodářská zvířata. V budoucnu by se mohl stát cenným zdrojem bílkovin. S předpokládaným růstem světové populace se totiž zvýší také spotřeba živočišných produktů o 60 až 70 procent. Na polích si tak budou konkurovat plodiny pro přímou lidskou spotřebu a krmiva pro hospodářská zvířata.

Pro výrobu kilogramu živočišných produktů jsou v závislosti na druhu zvířat a podmínkách chovu potřeba dvě až 15 kilogramů rostlinných krmiv. Přitom už nyní se využívá 40 až 50 procent z globální sklizně obilovin právě na výrobu krmiv.

"Logicky roste zájem o alternativní a zároveň udržitelnou produkci bílkovin. Chov hmyzu by v tomto smyslu mohl být jedním z možných řešení," uvedl Ondřej Šťastník z Ústavu výživy zvířat a pícninářství Agronomické fakulty Mendelovy univerzity.

I přes několik vědeckých studií je toto odvětví stále na samém počátku, čemuž odpovídá vyšší cena produktů z hmyzu. Například cena za kilogram usušených moučných červů se na podzim 2020 pohybovala kolem 300 korun.

"Hlavním cílem našeho projektu, který podpořila Technologická agentura ČR, je zařadit podíl produktů z moučných červů do krmné dávky zvířat, konkrétně brojlerových kuřat a slepic produkujících konzumní vejce ve formě konkrétních krmných směsí," uvedl Šťastník.

Vědci společně s kolegy ze společnosti Underground Food zatím provedli dva experimenty. V jednom z nich slepice půl roku přijímaly krmné směsi s různými podíly moučných červů. Vědci sledovali řadu parametrů, například zdravotní stav zvířat. Před zahájením testů museli také vyřešit to, jak ze sušených červů vyrobit moučku, kterou pak přimíchali do směsi. Červy nakonec sešrotovali s pšenicí.*

Na široce rozšířené, potenciálně nebezpečné, ale málo prozkoumané mykobakterie se zaměří nový výzkum odborníků z Mendelovy univerzity v Brně a dalších institucí. Cílem je přispět k ochraně populace před skrytým nepřítelem, který se hojně vykytuje v různých složkách vnějšího prostředí – třeba v půdě nebo rašelině.

Čtyřletý výzkum povede Ivo Pavlík z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity. Finance poskytla Agenturou pro zdravotnický výzkum Ministerstva zdravotnictví ČR, uvedl mluvčí univerzity Filip Vrána.
Mezi mykobakterie patří také původce tuberkulózy. Výzkum se ale zaměří na netuberkulózní mykobakterie, což je většina z 200 popsaných druhů. Asi deset z nich způsobuje u lidí obtížně léčitelné infekce – mykobakteriózy. Mohou postihnout plíce, krční mízní uzliny, kůži i některé další orgány.
"Akvaristé znají nepříjemné vředy na rukou. U horníků na Ostravsku se zase vyskytuje plicní mykobakterióza způsobovaná druhem popsaným poprvé v důlních oblastech amerického státu Kansas," uvedl Pavlík. V Japonsku se mykobakteriózy objevují ve spojitosti s používáním vířivek s kontaminovanou vodou. V Nizozemsku už před desítkami let objevili různé druhy ve starém vodovodním potrubí s teplou i se studenou vodou.
V Česku stály netuberkulózní mykobakterie dlouho na okraji zájmu, protože populace byla dlouho chráněna plošnou vakcinací proti tuberkulóze, a tím i proti mykobakteriózám. "Ukázalo se, že netuberkulózní mykobakterie jsou tu stále a že představují mnohem větší nebezpečí, než by se na první pohled mohlo zdát," uvedl Pavlík. Žijí například v kompostu, rašelině a půdě. Nemoc může být třeba důsledkem práce na zahradě, koupání v přírodních koupalištích nebo poranění v divoké přírodě. Podle Pavlíka jsou velkou neznámou produkty související s rašelinou.*

Nový postřik, který ochrání rostliny proti škodlivým bakteriím, vyvinuli vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Má vysokou účinnost. Působí například proti bakteriálním chorobám rajčat a paprik. Vědci chtějí získat patent a hledají komerčního partnera, který pomůže přenést objev do praxe, uvedl mluvčí univerzity Filip Vrána.

Postřik je směsí nanočástic stříbra a mědi s grafenoxidem. Funguje tak na úplně jiném principu než antibiotické přípravky. Vědci na něm pracovali deset let.
"Antibiotická rezistence nás všechny ohrožuje, proto hledáme úplně jiný, nový způsob ochrany proti bakteriálním infekcím na všech úrovních, zemědělskou praxi nevyjímaje," řekl vedoucí Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity Vojtěch Adam.
Aplikace postřiku má podle vědců velmi dobrý vliv na potlačení škod na rostlinách při relativně nízké spotřebě. "Přínos pro praxi je nejen ve snížení množství chemických látek aplikovaných na pěstební plochy, ale především v možnosti chránit rostliny proti chorobám, které se doposud obtížně potlačovaly," uvedl vedoucí Ústavu zelinářství a květinářství Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity Robert Pokluda.
Vědci postřik testovali na rajčatech a paprikách. Část rostlin uměle infikovali bakteriální skvrnitostí a následně ošetřili přípravkem. Po několika týdnech vědci test vyhodnotili a výsledek byl viditelný pouhým okem. "Neošetřené rostliny byly silně poškozené, zatímco na těch s postřikem nebyly známky napadení," uvedl Pokluda.

Nová data o přezimujících ptácích přinese akce Ptačí hodinka. Začíní 8. ledna a skončí v neděli 10. 1. Lidé mají po dobu jedné hodiny pozorovat ptáky u krmítek, v parku nebo v lese. Výsledky sčítání poslouží vědcům a ochranářům k dalšímu výzkumu.

Česká společnost ornitologická (ČSO) pořádá Ptačí hodinku třetím rokem. Pozorování přináší jak informace o počtu ptáků, tak o jejich preferovaném prostředí a v průběhu času i o stavu jednotlivých druhů.
"Bereme v úvahu všechny ptáky, které během své hodiny spatříme – není důležité, zda přímo přistáli na krmítku, nebo jen prolétli kolem. Pro správné vědecké výsledky je podstatné, abychom žádného ptáka nezapočítali dvakrát. Proto pro každý druh zaznamenáváme nejvyšší prokazatelný počet jedinců, který se (současně) objevil v našem zorném poli," uvedla ČSO. Lidé by za každý druh měli nahlásit jen jeden údaj a nerozlišovat počty samců, samic a mláďat.
Ornitologové doporučují připravit do krmítek slunečnicová semena, vlašské ořechy či lojové koule. Data z pozorování pak lidé odešlou přes web nebo poštou. Výsledky bývají známy v únoru.
Loni v lednu se do Ptačí hodiny zapojilo téměř 22 000 dobrovolníků, kteří během tří dnů zaznamenali více než 400 000 opeřenců. Nejčastěji pozorovaným druhem byla sýkora koňadra. Ptačí hodinka je součástí takzvané občanské vědy, kdy veřejnost pomáhá vědcům s výzkumem.*

Rostliny, které zažily nehostinné prostředí, plodí zdatnější potomky. Aspekty mezigenerační paměti rostlin popsal tým, jehož součástí jsou i vědci z Česka. Potomci zkoumaných rostlin byly podle výzkumníků zdatnější v boji o životní prostor. Přenos zkušeností měl dopad i na další složky ekosystému. O výzkumu informovala Miroslava Dvořáková z Botanického ústavu Akademie věd (BÚ AV) ČR.

Podle spoluautora výzkumu Víta Latzela hraje ústřední roli u rostlin konkurence. "Rostliny nemají možnost pohybu a nemohou si jednoduše vybrat místo svého pobytu. Proto jakmile jednou zakoření, musí být schopné si udržet svůj životní prostor. A o ten neustále bojovat," uvedl vědec, který pracuje v Oddělení populační ekologie BÚ. Dodal, že těmto mechanismům vědci věnují velkou pozornost, ale dosud přehlíželi mezigenerační paměť rostlin. Právě ta má podle Latzela značný vliv na konkurenční schopnosti rostlin i fungování celých ekosystémů.
Jako mezigenerační paměť odborníci popisují například situaci, kdy rostlina zažije strádání, sucho či nedostatek světla, a tuto zkušenost předá svým potomkům. Ti jsou tak lépe připraveni na možné nesnáze a mají výhodu proti rostlinám, které od předků tuto zkušenost nezískaly.
Zážitek strádání podle výzkumu rostlina předává skrze epigenetické procesy. Pomocí takzvané metylace cytosinu v DNA může organismus zapínat či vypínat aktivitu genů a rostlina tak svým potomkům předá "předaktivované" geny užitečné pro boj s nehostinným prostředím.*

Střední Evropa se v souvislosti se změnou klimatu stane vhodnější pro pěstování lanýžů. Jižní Evropa, kde tyto podzemní houby vyhledávané gurmány rostou, bude pro jejich růst příliš teplá. Vyplývá to z výsledků výzkumu českých a zahraničních vědců, řekl Miroslav Trnka z projektu InterSucho.

"Lanýže přinášejí ročně v tradičních pěstitelských oblastech desítky milionů eur. Právě v těchto regionech poroste průměrná teplota rychleji než v jiných oblastech, v důsledku čehož lanýže přijdou o vhodné podmínky růstu. Na druhou stranu lze očekávat, že postupným oteplováním se charakter současného klimatu Středomoří bude přesouvat na sever, tedy i do střední Evropy. To s sebou nese vyhlídku pěstování lanýžů a rozšíření dalších nyní středozemních druhů u nás," uvedl Trnka.
Budoucí nárůst teploty a možnosti pěstování lanýžů v České republice zkoumal jeho tým z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR ve spolupráci s experty z Velké Británie, Německa a Španělska. "Vybrali jsme dva nejznámější druhy, které lze uměle pěstovat, a to lanýže letního a černovýtrusého. Zatímco první z nich se běžně vyskytuje po celé Evropě, druhý je považovaný za černý diamant mezi lanýži a je pěstován ve Středomoří. Jeho největšími producenty jsou Francie, Španělsko a Itálie," dodal Trnka.
Aby odborníci zjistili, zda budou v České republice vhodné podmínky pro pěstování těchto druhů, shromáždili nejprve data z pěti desítek vědeckých prací a analyzovali je. Výsledky propojili se znalostmi expertů z univerzit Cambridge, Freiburgu a španělské Lleidy.*

Výzkum českých vědců přinesl překvapivé poznatky o plodnosti ryb. Vědci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR (ÚBO AV) zjistili, že krátkověká ryba halančík tyrkysový prochází reprodukčním stárnutím. Dosud se přitom předpokládalo, že tento jev se netýká ryb, které i v dospělosti rostou. Akademie věd o výzkumu informovala v tiskové zprávě.

Reprodukční stárnutí má řadu projevů – od menšího počtu gamet a jejich kvality až po snížení životaschopnosti potomstva starších rodičů. Podle vědců mají organismy, jejichž růst končí dosažením dospělosti, jen malou šanci na významnější zvýšení reprodukčního úspěchu během této fáze života.
Projevy reprodukčního stárnutí se však liší. Podle AV evoluční teorie předpokládají, že organismy rostoucí po celý život, například ryby, reprodukční stárnutí vůbec nepostihne.
"Je to dáno tím, že plodnost a velikost těla ryb s jejich věkem neustále rostou," uvedl Jakub Žák, hlavní autor studie a doktorand v ÚBO a na Univerzitě Karlově. "Proto se předpokládá, že přírodní výběr bude významně zvýhodňovat staré plodné jedince a v důsledku zamezí vzniku reprodukčního stárnutí," dodal vědec.
Nicméně zatímco o reprodukčním stárnutí organismů, které v dospělosti nerostou, toho odborníci vědí poměrně dost, vztah věku a plodnosti u ryb je jen málo probádaná oblast.
Vědci z ÚBO si pro svůj výzkum zvolili halančíka tyrkysového. Tato ryba obývá periodicky vysychající tůně v savanách jihovýchodní Afriky, tamním podmínkám se přizpůsobila extrémně rychlým dospíváním a tempem života. Právě přirozená krátkověkost a možnost chovu v laboratoři dělá z halančíka vhodný modelový organismus pro tento typ výzkumu.*

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down