Ministr zemědělství nedávno představil novelu zákona o vinohradnictví a vinařství, která by měla výrazně omezit falšování vína, zpřísnit podmínky jeho prodeje a lépe informovat zákazníky o tom, co vlastně pijí. Již značně pozměněný původní návrh ministerstva zemědělství prošel nedávno standardním připomínkovým řízením, a přesto, že do něj vneslo další změny, vyvolal poměrně nestandardní reakce. A to nejen mezi samotnými vinaři a obchodníky s vínem, ale také u odborné i laické veřejnosti. Víno a zejména stáčené sudové víno má u nás zkrátka hodně příznivců a právě jim hodlal ten úplně původní ministerský návrh novely předmět jejich zájmu de facto zakázat.
Po všech dosud provedených změnách už nic takového nehrozí. Návrh novely sice zdesetinásobil pokuty za falšování vína, ale zase výrazně zkrátil dobu určenou pro jeho kontrolu ve skladech. Zvýšila se i teplota, při níž je obchodník povinen víno skladovat. Přitom právě tohle opatření mělo odradit od prodeje sudového vína obchodníky na nejrůznějších, často bizarních místech, jako jsou květinářství, pneuservisy či prodejny obuvi. Naproti tomu návrh vůbec neřeší přepravu vína, při níž se může podle odborníků velmi snadno znehodnotit.
Je toho poměrně dost, co v téhle fázi novelizování vinařského zákona vadí, a to ještě nezačal regulérní legislativní proces v Poslanecké sněmovně. Tvořivost našich zákonodárců je všem dostatečně známa, a pokud půjde o tak populární předmět, jakým je víno, nepochybně se rozjede na plné obrátky.
Jaká tedy bude konečná podoba paragrafovaného znění vinařského zákona, lze dnes jen stěží odhadnout. Doufejme, že alespoň na té definici falšování vína se už nic měnit nebude. Je ovšem otázka, zda ji ještě vůbec budeme potřebovat.*
