
Koncem května se znovu rozhořel boj obchodních řetězců vedený svazem obchodu a cestovního rouchu proti zákonu o významné tržní síle, jehož novelou se měla zabývat Poslanecká sněmovna. Nic proti tomu, obchodníci mají svaté právo bránit se, pokud cítí ohrožení, a zmíněný zákon je do jisté míry ohrozit může. Navíc některé jejich argumentu nepostrádají logiku a stojí za zamyšlení.
Pokud by totiž například novela, jak tvrdí svaz, skutečně nutila obchodníky nakupovat konkrétní zboží od různých dodavatelů za stejnou cenu, byl by to samozřejmě nesmysl. Ale to už je spíš otázka výkladu tohoto zákona a jeho vztahu k jiným právním normám. Jenže u této novely je právě výklad zřejmě hlavním kamenem úrazu. Pokud totiž právník velkého maloobchodního řetězce tvrdí, že z ní nebude zřejmé, kdy už obchodník zákon překračuje a kdy ještě nikoli, je něco špatně, protože právě tohle by měla litera zákona přesně vymezovat. O chování maloobchodních řetězců v naší zemi si můžeme myslet cokoli, jejich vztah k dodavatelům je často nefér a hraničí s vydíráním, ale přesto by ani tato zákonná norma neměla umožňovat zlovolný výklad. Zlodějům dnes v Evropě také nesekáme ruce a možnost udělení téměř likvidační pokuty za jednorázové překročení doby splatnosti je podobně absurdní.
Jak se však ukazuje, nejen naše země má s řetězci a jejich ekonomickou silou problém. V Bratislavě vyzvali ministři zemědělství Visegrádské čtyřky spolu s resortními kolegy z Bulharska, Rumunska a Slovinska Evropskou komisi, aby postavení nadnárodních maloobchodních řetězců začala řešit. Vzhledem k tomu, že zmínění politici mluví za zhruba devadesát milionů občanů unie, měla by být jejich výzva i v často tak vzdáleném Bruselu slyšet. Nechme se tedy překvapit, jakou normu připraví unijní právníci, a doufejme, že po jejím přijetí u nás lokální šarvátky mezi obchodníky a výrobci konečně zmizí.*